Julské Alpy - Montasio, Mangart, Okno Prisojniku
Účastníci zájezdu: Renata, Romča, Jirka
Pondělí 21.8.2017
Přesun do italské části Julských Alp. Z Tarvisia míříme kolem jezera Lago del Predil do lyžařského střediska Sella Nevea. Odtud úzká silnička hoodně prudce stoupá až do výšky 1500m na parkoviště u salaší Casere Pecol. Jsme na náhorní planině Altipiana del Montasio. Krásný hřeben Montasia se tyčí přímo nad námi. Je krásně a tudíž je zde plno aut. Balíme batohy a vydáváme se na půlhodinovou procházku k chatě Rifugio Brazza (1660m). Jdeme po hezké štěrkové cestě mezi pastvinami s kravičkami, svišti a další havětí. Na chatě bohužel zjišťujeme, že je beznadějně plno. Sympatická chatařka ještě volá na spodní chalupu, ale i tam je obsazeno. Říká nám, že si klidně můžeme večer na parkovišti postavit stan a ráno ho sbalit. Nikomu to tady vadit nebude. Co se dá dělat, vracíme se dolů k autu. Škoda, mohli jsme si zítra půlhodinku ušetřit. Začíná se citelně ochlazovat. Jdeme se ještě podívat k salaši. Přes údolí je hezký pohled na hraniční hřeben s nejvyšší horou Kanin (vpravo). Zjišťujeme, že zde v roce 2013 končila 10.etapa Giro d'Italia (vítěz Rigoberto Uran). U auta stavíme stan a brzy jdeme spát. V noci je pěkná zima.
Úterý 22.8.2017
Vstáváme po šesté hodině. Kolem přibylo pár dalších stanů. Rychle házíme stan a další "nepotřebné" věci do auta a vydáváme se vstříc dnešnímu dobrodružství. Na Montasio by to mělo být 3 hodiny. Nejprve vede cesta po pastvinách .Asi po půl hodině přicházíme na křižovatku s cestou od Rif. Brazza. Začíná se oteplovat. Máme odsud krásný výhled na Kanin. Jak se kopec začíná zvedat, objevují se místní obyvatelé. Je jich tu fakt plno, celá stáda. Moc se neženeme, ani to moc nejde. Stoupání je dlouhé, občas funění přerušuji focením kozorohů. Sláva, konečně jsme v sedle Forc.del Disteis 2201 m. Odpočíváme a svačíme. Kozorozi by se skoro nechali krmit z ruky. Po hraně sedla vede cesta k těžší variantě výstupu - Findeneggově ferátě kolem bivaku Suringar (2430m). My se vracíme kousek níž na normálku a po vrstevnici přecházíme suťoviště k prvním skalám a lanům. Dál je to poskakování po kamenech a suťovištích. Pár ocelových lan usnadňuje výstup. Největší zábava přichází na 70 m dlouhém lanovém žebříku Scala Pipan. Trochu se to houpe a na jednom místě chybí příčka, resp. jeden její úchyt - bacha ! Žebřík končí téměř na vrcholovém hřebenu. K vrcholu Montasia to ještě kousek je. Na severní straně hřebene je krásně s dalekými výhledy, zatímco na jih není vidět nic. Na východě je temný Fuart coby kamenem dohodil. Jdeme kolem pozůstatků z 1.sv. války. Tady byly itaské pozice. Asi v 11:30 jsme na vrcholu Montasia (2753m) a necháváme se fotít u vrcholového kříže. Nejsme tady sami. Pohled na severozápad a sever je úchvatný. Východním směrem máme Jof di Fuart a za ním Mangart a Jalovec. Opravdu nechápeme, jak se sem ty kozy dostali a co tady žerou. Občerstvujeme se a rozhlížíme se po okolí. Po hodině se pomalu dáváme na sestup. Nespěcháme, chceme si ještě užít výhledů, než se vnoříme do mraků. Hřeben je místy docela ostrý. Srázy na severní stranu vypadají zajímavě. Žebřík už absolvujeme v mlze, což Romče vyhovuje :-). Na konci suťoviště pod žebříkem je odbočka doleva na zajištěnou cestu Leva, která vede po policích nad kotlem Altipiano del Montasio. Původně jsme chtěli jít zpátky tudy, ale za současného počasí to nemá cenu. Vracíme se tedy po normální cestě do sedla Disteis. Dostáváme se pod tmavý mrak a vidíme až na parkoviště. Kolem chaty Brazza sestupujeme k autu a odjíždíme k jezeru Lago del Predil. Romča se zkouší koupat. Večer stavíme stan a slavíme úspěšný výstup na krásnou horu.
Středa 23.8.2017
Dnešní tůra by měla být lehčí a kratší než ta včerejší. Po ránu vyjíždíme po úchvatné mangartské silničce (5 EUR) až na parkoviště poblíž Mangartské koči (1906m). Cesta sice vede ještě výš, ale neodvažujeme se porušit zákaz vjezdu v důsledku pádu kamení. Je odsud hezký pohled na Kanin, Fuart a Montasio, na kterém jsme stáli včera. Jdeme kolem Mangartské koči po travnaté stráni až na horní parkoviště, kam už mezitím přijíždí několik aut přes zákaz dole. Po úbočí Rateškeho Maleho Mangartu (2278m) se dostáváme do Mangartského sedla. Montasio a Fuart máme jak na dlani. Na italské straně máme kilometr pod námi jezera Laghi di Fusine. Více vpravo je hřeben mezi Vysokou Poncou, Strugem a Veunzou a úplně vzadu Špik a Škrlatica. Musíme se rozhodnout, jestli dál půjdeme po slovinské cestě - ferátě nebo rovně nahoru po italské cestě. Chvíli pozorujeme hemžení mravenců na ferátě, která vede žlabem v pravé části kopce. Děvčatům se do toho moc nechce. Nakonec se rozhodujeme, že v pohodě a nalehko půjdeme po italské cestě. Necháváme přebytečné věci za velkým kamenem. Stoupáme nejdříve po suťovišti a pak po plotnách zajištěných pro jistotu ocelovým lanem. Za hřebínkem se dostáváme na další suťoviště. Když jsme tady šli v červnu 2008, tak zde bylo obrovské sněhové pole. Nyní po sněhu ani památka. Máme před sebou velkou část Julských Alp i s Triglavem vzadu. Nad dolinou Koritnica se pyšně tyčí Jalovec (2645m). Na něm jsme byli v r.2013 s Dundou. Asi v 10:30 jsme na vrcholu. Je tady plno. Pohled z vrcholu Mangartu (2679m) je překrásný. Na západě je vidět Kanin, Lago del Predil, Fuart, Montasio a vzadu Friulské Alpy a Dolomity, na severu hluboko pod námi jezera Fusine, na východě nejblíže hřeben Ponca - Vuenza až po Kotovo sedlo, dále nad dolinou Tamar Malá a Velká Mojstrovka, za ním Škrlatica a na obzoru Kamnické Alpy. Na jihovýchodě Jalovec (2645m) a Triglav (2864m). Svačíme a vyhříváme se na sluníčku. Sestupujeme po stejné cestě. Kopce jsou teď jinak nasvícené než ráno, je to paráda. 2 metry za holkama je 500 m vysoká stěna, po které vede pěkná ferata Via Italiana. (šli jsme v r.2008).Je vidět i bivak Nogara (1850m). V něm jsme tenkrát pár hodin pochrupovali, když jsme čekali až přejde bouřka. Scházíme kolem Malého Mangartu nad mangartskou silničkou. Samozřejmě musíme taky trochu odpočívat. Nechápu, proč se mi Romča směje, když se pokouším složit svoje staré kosti do trávy 
. Když se chce, tak to jde. Nějak se nemůžeme vynadívat na krásnou pyramidu Mangartu. I na druhou stranu je zajímavý pohled. Zvolna přicházíme k hornímu parkovišti. Auto máme ovšem o 100 metrů níž. Fotku Romči s Mangartem mám už asi stokrát. Je taky nutné nakrmit ovečky. Tentokrát už nejdeme kolem Koči, ale po silnici. Chceme si prohlédnout sesuv, kvůli kterému dali dole zákaz vjezdu. Přejet se to dá, ale co kdyby přilétl kamínek ? Hned vedle auta je lavička, lehce obědváme. Ještě poslední pohled na Mangart a pak už opatrně sjíždíme po uzoučké silničce bez svodidel několika tunely. Ještě že proti jeli asi jen dvě auta a několik motorek a cyklistů. Už toho máme po dvou dnech docela dost. Chceme se umýt a trochu si orazit. Jedeme do Bovce. Končíme ve vodáckém kempu na soutoku Koritnice a Soči.
Čtvrtek 24.8.2017
Odpočinkový den. Spíme až do 9 hodin, pak už je ve stanu velké vedro. Jdeme se podívat na soutok říček Koritnica a Soča. Je tady spousta vodáků s kajaky a rafty. Voda má nádhernou zelenomodrou barvu, ale je pekelně studená. V Bovci nakupujeme potraviny a další blbosti. Dáváme si taky zmrzlinu. Odjíždíme proti proudu Soči malebným údolím. Na odpočívadle ve stínu vaříme oběd. Romča leze do vody a já se věnuji důležitějším věcem. Odpoledne se přesouváme do malého útulného kempu v Trentě. Majitel mluví slušně česky. Dáváme si pivo Union. Večer karty a víno z Bovce.
Pátek 25.8.2017
Po ránu vyjíždíme na Vršič. Je zde plno aut. Parkujeme na posledním volném místě. Nikdo nic nevybírá. Máme v úmyslu prolézt známé Okno. K nástupu na zajištěnou cestu to je kolem Poštarského domu asi 30 min. Začátek může někoho odradit, ale není to nic extra obtížného. Po chvíli už vidíme tvář ve skále. Je to Ajdovska Deklica. Terén je střídavý, místy je to choďák, Zdálky už vidíme nějaké lidi v komínu, což je asi nejtěžší pasáž této cesty. Expozice vzrůstá. Vršek Malé Mojstrovky naproti je v mracích. Už jsme pod komínem. Kramle jsou místy převislé. Plazivkou na závěr se těžko s větším batohem prolézá. Okno se přibližuje. Už jsme skoro v něm. Jdeme po zvláštním žlutohnědém písku. Ze silnice se okno nezdá tak velké, ale má snad 60 m. Ještě pár kramlí a kolíků a jsme nahoře. Dobrá práce, taťko Za Oknem to vypadá úplně jinak. Terén je mírnější s travinami. Vrchol Prisojniku je v mracích, takže se rozhodujeme, že tam nepolezeme. Už jsme tam taky několikrát byli. Zájezd Čechů s vůdcem má naopak k vrcholu namířeno. Přišli po naší sestupovce. Sundáváme úvazky, krmíme kavčata. Sestupujeme do doliny Mlinarica. Po pravé straně máme Vršič a Mojstrovky v mracích. Na velkém suťovišti se silně otepluje. Trochu bloudíme, dostáváme se na nějakou starou cestu zarostlou kosodřevinou. Na Vršič nás to ale dovede. Tam je masakr lidí. Rychle nasedáme do auta a jedeme do Kranjske Gory. Cesta z Vršiče se opravuje, projíždíme oblaky prachu. Piknikujeme na břehu říčky Pišnica. Pak nákupy potravin v Tarvisiu a poslední noc u Laga del Predil. Loučíme se s Mangartem.
Sobota 26.8.2017
Cesta domů za úmorného vedra.
Fotogalerie
Montasio
Mangart
rest day Bovec
Okno Prisojniku
Mapa: Montasio, Mangart, Prisojnik