Totes Gebirge - Spitzmauer
Účastníci: Renata, Jirka, Jirka, Milan, Pepa, Bajza
Z důvodu špatného počasí to byl "jen" výlet na Spitzmauer
1.den - středa 2.7.2003
Původně nás mělo jet asi 20, ale po nešťastné události v rodině Křížových se počet účastníků zúžil na 6.
Držíme se plánu, který perfektně zpracoval Miloš Kříž a spol. Od našeho domu v Náchodě na Brance vyrážíme v 5.30. Dvě skoro nové Fabie Combi nás vezou směrem na Dolní Dvořiště. Tam se rozdělujeme neb Bajza má rakouskou dálniční známku a my ne. Motáme se po okreskách, které spíš připomínají naše silnice nejvyšší třídy. Problém nastává ve Steyru, kde lehce bloudíme. Jirka Korec se přiznává, že právě odtud pocházejí jeho předci . Jako navigátor tady ale totálně zklamal. Dál už pokračujeme bez problémů a ve14.15 jsme na parkovišti na konci Hinterstoderu (591m), kde už na nás asi hodinu čekají Bajzovci. Balíme "batůžky" a s úsměvem na rtech vyrážíme do hor. Jdeme krásným údolím téměř po rovině. Panorama tvoří vrcholy Spitzmauer (2446m), Brotfall (2360m) a Grosser Priel (2515m). Pěkná idylka, jen kdyby ty krámy na zádech nebyly. Jak nám těžknou batohy, začínáme se shánět po nákladní lanovce, která by tu někde měla být. (Po cca 30min chůze). Dolní stanice "Materialseilbahn" je asi 200 m od hlavní cesty na Prielschutzhaus. Je to samoobsluha. Podle návodu voláme na chatu a asi za 10min přijíždí bedna. Nakládáme zavazadla (batoh za 4 eura) a již nalehko jdeme dál. Začíná to pěkně stoupat. Kolem téměř vyschlého vodopádu Klinser Fall s několika odpočinky docházíme kolem 17 h na Prielschutzhaus (1420m). Ubytování je skromné avšak čisté. Noc stojí 10.6eur. Stačí mít vložku do spacáku. Protože v pokoji se nedá téměř ani otočit, dáváme si většinu věcí do místnosti s cvičnou stěnou, kde jsou na podlaze rozložené matrace a je to to pravé doupě. Na poradě na terase zvažujeme, zda příští den půjdeme na Spitzmauer nebo Grosser Priel. Nakonec jsme se rozhodli pro lehčí Spitzmauer.
2.den - čtvrtek 3.7.2003
Nástup k zajištěné cestě Stodertaler Klettersteig je dost dlouhý, ale jsou z něho pěkné výhledy do kraje. Je právě období, kdy kvetou azalky. Občas zahlédneme kamzíky, kterých tu je hodně. Pod sedlem Klinserscharte (1805m) se fotíme. Po suťovišti přicházíme konečně k začátku feráty a bereme úvazky. Je odtud pěkný pohled na protější kopec Brotfall (2360m). Stodertaler Klettersteig na Spitzmauer není moc náročná - 200 výškových metrů po lanech a kramlích. Renata a Bajza lezou jako veverky. Bez problémů jsme za chvíli u stěnové knížky. Na vrchol to je ještě asi půlhodinový choďák rozlámaným terénem. Počasí se kazí, takže z vrcholu nevidíme vůbec nic. Cesta zpět by byla nejlepší zase po ferátě, ale protože občas něco padá, jdeme raději po normální výstupové cestě, která to dost obchází. Krajina je zajímavá, všude samý zvětraný vápenec. Už chápeme, proč se tomu tady říká Mrtvé hory - Totes Gebirge. Přecházíme pár sněhových polí. Těsně před chatou začíná pořádný slejvák, takže jsme v momentě našrot. Večer opět "bivakujeme" v kletterraumu. Milan ladí kytaru, pomalu likvidujeme zásobu donešených plechovkáčů, zkrátka pohodový večer.
3.den - pátek 4.7.2003
Prší. Předpověď tedy nevyšla. Feráta Bert-Rinesch je dost náročná za sucha, natož v mokru. Čekáme na lepší počasí. Čas si krátíme nácvikem visení v úvazku. (Já, Jirka, Renata, Pepa) . Odpoledne přestává na chvíli pršet a tak se chceme podívat alespoň k nástupu do zajištěné cesty - do sedla Lokomotiva. Po pár metrech ale znovu začíná cedit. Všichni kromě mě a Pepy se vracejí na chatu. Naštěstí zase přestává pršet. Feráta začíná již kus pod Lokomotivou, ale protože sebou nemáme žádné jištění, obcházíme to zleva po suťovišti. Sedlo Lokomotiva je zajímavý útvar. Nevím, kdo je Bert Rinesch - tvůrce cesty nebo oběť ? V sedle je deska s jeho fotkou a celá feráta je po něm pojmenovaná. Pohled do kotle za sedlem naznačuje, že to je něco úplně jiného než cesta na Spitzmauer. Jdeme ještě kousek k prvnímu převislému žebříku. Podle plánku to je obtížnost C a pak přijde ještě D. O adrenalin asi nebude nouze. Přemýšlím, kde asi na začátku týdne spadl na jednoho českého turistu balvan. Dál neriskujeme a vracíme se na chatu. Snad nám budou bozi nakloněni a počasí se zlepší. Večer se ale k dešti přidává ještě vichr.
4.den - sobota 5.7.2003
Prší. Troubíme na ústup. Balíme a sestupujeme do Hinterstoderu. Asi ve 12h odjíždíme a s mezipřistáním na jídlo v Budějovicích jsme doma před 20h. V Totes Gebirge nám zůstal jeden důvod k návratu.
(Hodně dalších informací o Totes Gebirge je v časopise Lidé a Hory č.1/2002)
