Pyreneje
Španělský národní park Ordesa s výstupem na Monte Perdido 3355 m, pak přesun do oblasti Benasque a 4 denní trek kolem hory Pico de Posets 3371 m. Na zpáteční cestě ve švýcarském Bergellu výšlap k ledovci Forno z Passo Maloja.
Účastníci zájezdu : Ondra, Renata, Jirka
Neděle 14.8.2022
Pohodová cesta přes Mnichov, Curych, Ženevu. Končíme ve Francii v kempu u jezera Lac d' Aiguebelette. Po krátké přeháňce je pořád teplo. Máme toho dost, dáváme si pivo. Jdeme se podívat k jezeru. voda je krásně teplá, tak do ní nakonec skáčeme. Stavíme stan a vaříme večeři.
Pondělí 15.8.2022
Podjíždíme Lyon a podél Rhony míříme na jih do Provence. Míjíme Avignon a Montpellier a pomalu se začínáme stáčet na západ. Dálnice je poloprázdná, kamiony dnes nejezdí, protože ve Francii je státní svátek. Zastavujeme na odpočívadle u Carcassonne. Z Toulouse pokračujeme po dálnici ještě chvíli na jihozápad a pak už odbočujeme do Pyrenejí. Projíždíme tunelem de Bielsa pod Pic de Bataillence 2604 m a jsme ve Španělsku. Cíl už není vzdušnou čarou daleko, ale my musíme objíždět hory až do městečka Ainsy. Pak asi po půlhodině konečně přijíždíme do Torly (mapa) - brány do národního parku Ordesa Monte Perdido. Zde plánujeme přenocovat. Kemp San Antonio je v pořádném svahu. Dostáváme místo na jedné z nejvýše položených teras. ale zato máme parádní výhled na začátek kaňonu Ordesa.
Úterý 16.8.2022
Ráno necháváme auto na blízkém parkovišti. Většina lidí směřujících do Ordesy jede autobusem z Torly na parkoviště Pradera - východisko tůr. My však máme zjištěno, že autobusy jsou narvané a čeká se třeba 2 hodiny. Házíme tedy batohy na záda a jdeme těch 6 km pěšky. Po mostě přecházíme říčku Rio Ara. Jde se pěkně, je pod mrakem. Nalevo máme hezké výhledy do soutěsky a na několik vodopádů. Rozhodli jsme se, že si dáme "vyhlídkovou" a tak v Pradeře odbočujeme prudce doprava do kopce na Faja de Pelay, což je police, která se táhne asi 800 m nad dnem kaňonu. Začíná být dusno a tak jsme velice rádi, když dosupíme k vyhlídce. Jsme na sr..ku propoceni 
Hluboko pod námi je parkoviště autobusů Pradera. Dáváme svačinku. Výhledy jsou impozantní. Dál už se jde příjemně po vrstevnici. Je to dlouhé, ještě že máme na co koukat. Škoda, mraky zakrývají Monte Perdido, náš zitřejší cíl. V závěru kaňonu je vodopád Cascada Cola de Caballo. Ten si pořádně prohlídneme, až se budeme vracet. Stoupáme po pěšině vpravo. Při pohledu zpět vidíme část naší cesty od Faya de Pelay nad hranicí lesa. K chatě Goriz to máme ještě asi hodinu. Někde zahřmělo. Snažíme se přidat, ale moc to nejde, v nohách máme už skoro 20 km a převýšení přes 1200 m. Konečně chata Góriz 2160m. Dáváme si zaslouženého rádlera a pak se jdeme přihlásit. Je to jediná chata široko daleko, takže je pořád obsazená. My máme zaplacenou zálohu na polopenzi a jedno místo na stan. Jsou nám přiděleny skříňky se zámkem, kde si můžeme nechat věci. Jdeme si najít jedno z očíslovaných míst na stan. Číslo hlásíme na recepci. Funguje to tak, že stany se mohou postavit jednu hodinu před západem slunce a přes den nesmí stát. Po večeři kolem 20. hodiny tedy jdeme stavět stan. Kolem mezitím vyrostlo malé stanové městečko. Docela se ochladilo. Jdeme ještě do chaty a hrajeme chvíli karty. Ve 22 hodin nás slušně vyhazují, chystají snídani. Přesunujeme se do stanu s vidinou krásné noci pod hvězdami. Idyla moc dlouho netrvala. Začalo se blýskat a za chvíli se přihnala bouře, jakou jsem ještě nezažil. Blesk za bleskem, rána za ránou. A co bylo horší - poryvy větru nám strhávaly ledabyle ukotvený stan. Takže jednou rukou držím stanovou tyčku a druhou si zacpávám ucho . Do toho kroupy. Celé to trvalo asi hodinu. Potkalo se zřejmě několik bouřek přímo nad námi.
mapa
Statistika dne: 19.4 km, 6:35, ↑1598m, ↓418m
Středa 17.8.2022
Summit day. Ráno není po noční bouřce ani památky. Po snídani balíme stan a nepotřebné věci dáváme do skříněk v chatě. Předpověď počasí je minimálně na dopoledne dobrá. Perdido volá. Začínáme stoupat po travnatých policích. Kaňon Ordesa pod námi působí impozantně. Bylo by zajímavé projet si cyklostezku, která vede po jeho okraji, chacha... K vrcholu s námi stoupá převážná část osazenstva chaty. Tráva mizí a dál už budou jenom kameny. Jedno místo je zajištěno řetězy, ale není to nic těžkého. Po překonání několika skalnatých stupňů se dostáváme k jezeru Lago Helado 2981 m. Stoupáme dál suťovým žlabem. Nyní po teplém létu je bez sněhu, ale většinou to tady je na mačky. Serpentinami po suťovišti se blížíme do sedla pod vrcholem. Ještě pár metrů a jsme na vrcholu Monte Perdida 3355 m. Kříž jako v Alpách tady není, ale zato plechový kůň s drakem a torzo betonového sloupu. Bohužel přichází mrak a taky se pěkně ochlazuje. Odhadujeme to tak na 2 st. Moc toho nevidíme. V jednu chvíli se to přece jenom trhne a vidíme kaňon shora. Dlouho se nezdržujeme a mažeme dolů. Jó, sestup nám jde. A už je taky něco vidět. Jezero Helado bývá po většinu roku zamrzlé, nyní neobvykle bez ledu. Dáváme si pauzičku na svačinu. Další sestup je v pohodě, zase se otepluje. Vypadá to, že se zde dost táboří "na divoko". Ráno jsme viděli i stan. Tak to musela být paráda v té bouři. Hůlky našim starým kolenům pomáhají. Hurá, už vidíme chatu. Na terase si dáváme rádlera. Je teplo, větráme boty a sušíme propocená trika. Ondra už vyzpovídal polský pár. Přiletěli do Barcelony a chtějí odsud přejít do Francie asi Rolandovou bránou. No, zabrali nám naše místo pro stan 
. Musíme hledat jiné. Je horší, svažité. Po večeři si dáváme oslavný litránek červeného a po desáté hodině jdeme spát. V noci přichází zase bouřka, ale proti té včerejší je to prd. Ráno máme kolem stanu pár centimetrů krup a sněhu.
Statistika dne: 9 km, 5:41, ↑1198m, ↓1150m
Čtvrtek 18.8.2022
Chvíli nám trvá, než po snídani sbalíme všechny věci. Čeká nás 10 km zpáteční cesty kaňonem Ordesa. Po ránu je docela chladno. Rozhodně v těchto horách není nedostatek vody. Brzy vidíme dno horních partií kaňonu. Tam se dá dostat buď po krátké ferátě nebo to obejít po pěšině, po které jsme šli předevčírem. Volíme jistotu po pěšině. Tentokrát si prohlížíme vodopád Caballo pěkně zblízka. Přemýšlím, co by to mohlo být za zakrslé keříky. Tento vodopád bývá cílem jednodenních turistů z Pradery. Po rovince podél říčky Rio Arazas se jde hezky. Perdido zůstává v mracích. Chodníček je místy dlážděný. Jdeme kolem několika dalších vodopádů. V protisměru začíná povážlivě přibývat turistů. Na křižovatce raději odbočujeme na alternativní cestu po druhém břehu řeky. Údolí se rozšiřuje. U stanoviště autobusů Pradera je hospoda. Dáváme si rádlera. Autobusy do Torly jsou poloprázdné. Máme toho docela dost, tak nasedáme. Na konečné v Torle si fotím to, co jsem viděl na jízdence. Je snad 30 st. V pěkné starobylé vesničce hledáme pizérii neb už nám kručí v žaludcích. Není to problém. Nakonec si ale dáváme místní pečené brambory. K autu na parkovišti to máme asi 2 km. Jedeme kousek do známého kempu San Anton. Odpočíváme
Statistika dne: 12,5 km, 3:37, ↑59m, ↓919m
Pátek 19.8.2022
Přesun do oblasti Benasque - Posets/Maladeta (mapa). Z Torly jedeme do starobylého městečka Ainsa. Z mostu je krásný pohled na Monte Perdido, na kterém jsme předevčírem stáli. Nakupujeme potraviny, hlavně těstoviny na večeři. Městečko Benasque je mnohem větší než Torla. Je to také lyžařské středisko, takový španělský Špindl. Procházíme úzkými uličkami. Fotíme se na mostě. Každý si dáváme obrovskou pizzu a máme co dělat, abychom ji snědli. Odjíždíme do dost drahého nóbl kempu Aneto. Jdeme si zaplavat do bazénu a pak se povalujeme na lehátkách. K večeři máme torteliny vydatně podlévané španělským vínem.
Sobota 20.8.2022
První den čtyřdeního treku kolem druhé nejvyšší hory Pyrenejí Pico de Posets 3375m. Z kempu jedeme jen kousek na parkoviště na začátku údolí Valle de Estós. Tentokrát jdeme jen "nalehko" bez stanu a spacáků. Asi hodinu jdeme po široké cestě podél řeky Rio Estós. Odbočujeme doleva a prudce stoupáme k jezírku Ibonet de Batisielles 1900m. Potkáváme tady skupinu Španělů. Jdou stejným směrem na chatu Ángel Orús. Poskakujeme po hnědočerných žulových kamenech. Při pohledu zpět již na obzoru vidíme Pico de Aneto 3404m, nejvyšší horu Pyrenejí. Přicházíme k jezeru Ibón Grande de Batisielles 2200m. Kocháme se krásnými výhledy. Za chvíli přicházejí Španělé a někteří bez váhání skáčou do jezera . Stoupáme dál kolem rozeklaných štítů a dalších jezírek Batisielles. Je to parádní vysokohorské prostředí. Jezera, hory, modré nebe - prostě žrádlo. Trek kolem Aneta si necháme na příště. Tak ještě asi 200m do sedla de la Plana. Jsme na nejvyšším místě dnešní etapy - Collado de la Plana 2703m. Za sedlem se nám otvírá krásný pohled na masív Posets a jezero Ibón de la Plana. Sedlo v hřebenu v levé části budeme muset přejít zítra. Chvíli odpočíváme a rozhlížíme se kolem. Je to nádhera. Čeká nás dvouhodinové klesání o 500 m na chatu Ángel Orús. Sestup není ani tak náročný, jako dlouhý. Zpestřuje ho množství jezírek a potůčků. Chata je už vidět, ale ještě to k ní je minimálně hodina. Když se ohídneme zpět, vidíme naši trasu ze sedla Plana. Konečně utrmácení docházíme k chatě Refugio Ángel Orús 2140 m a hned si na terase dáváme pivo. K večeři jsou luštěniny, průhledný vývar a ryba s hranolkama. Noc je hrůzostrašná. Noclehárna pro 26 lidí. Chrápání, vedro ...
Statistika dne: 14,4 km, 7:03, ↑1518m, ↓696m
Neděle 21.8.2022
Ráno rychle balíme a opouštíme chatu. Půl hodiny stoupáme po včerejší cestě až ke křižovatce. Odbočujeme doleva na ohlazené skály. Značení je výborné jako ostatně po celém treku. Můstek přes potok je poničený lavinou, přes vodu skáčeme raději vedle po kamenech. Po ránu se jde pěkně, už si začínáme zvykat. Štíty kolem jsou zajímavě zvrásněné. Přicházíme do údolí Vall de Llardaneta a k jezeru Ibón Llardaneta 2700m. Za jezerem je vhodné místo na táboření. Je to zase úplně jiná krajina než včera. Do sedla musíme vystoupat ještě asi 200m. Jsme na nejvyšším místě treku - Collado de Eriste 2862m. Ondra se vydává na blízkou třítisícovku Forgueta Norte 3011m. Zkouším také kousek jít, ale pak mi lupne v koleni a tak se raději vracím do sedla. S Renatou si vegetíme. Výhledy odsud jsou překrásné. Sem půjdeme a odtud jsme přišli. Původní záměr byl vystoupat na Pico de Posets 3375m (uprostřed), ale to jsme nakonec, myslím rozumně, vzdali. Asi po hodině se spokojený Ondra vrací "s vrcholem". Šutrolog by si tady teda přišel na své. Skály mají zase jinou barvu. Tak s chutí do toho. Čeká nás tvrdý sestup 1200m. Plápolám za Renatou. Toto je moje slabina. Údolí je pořádně dlouhé. Někde na konci je Ref. Viados, cíl dnešní etapy. Končí kameny a začíná tráva. Překračujeme silně železitý pramen. Sláva, už vidíme chatu. Refugio Viadós 1760m, je pěkně udržovaná kamenná chata s krásným výhledem na masív Posets. Je třičtvrtě na dvě. Velké vedro nás žene do stínu. Do večeře je daleko, tak hrajeme karty. Ubytování máme v malém domečku vedle chaty. Pokoj s námi sdílí ještě trojice Holanďanů. Noc bez chrápání.
Statistika dne: 11,4 km, 4:47, ↑927m, ↓1330m
Pondělí 22.8.2022
Po snídani našim spolunocležníkům trvá dost dlouho, než si sbalí. Čekáme raději venku, stejně se do malého pokojíku všichni nevejdeme. Nespěcháme a vycházíme až v půl deváté. Dnešní etapa by měla být kratší než včerejší. Jdeme stezkou po vrstevnici v docela strmých travnatých svazích. Pod námi je zařízlý kaňon říčky Barranco de Aňes. Dnes to bude o trávě. Asi po hodině přicházíme do údolíčka (2000m) jako stvořeného pro táboření. Úplně si tady dovedu představit piknik. Od říčky začíná cesta prudce stoupat. Ondra nám ukazuje záda. Kopce jsou opět jinak zbarvené. Ovce se tady pasou až do cca 2500m a Renatce dělají milou společnost. Je to fakt malebná fotogenická krajina. V půl dvanácté jsme v sedle Collado de Chistau 2572m. Fotíme se s pohledem zpět a tam. V dálce na obzoru je Pico de Aneto 3404m. Za větrem svačíme - spíš obědujeme. Nemohli jsme si přát lepší počasí. Klesáme do údolí Valle de Estós. Nikam se neženeme a vychutnáváme si krásnou krajinu. Je to paráda. Ověžujeme se v Rio Estós. Občas se ohlédnu i zpátky. V půl druhé jsme u chaty Refugio Estós 1890m. Asi bychom to dnes v pohodě dorazili až k autu (cca 3h), ale což, máme zde zajednaný nocleh. Nebudeme to hrotit. Větráme boty na terase a pak bereme lázeň v neosvětlené venkovní sprše, kde kupodivu teče teplá voda. (Ta byla i na ostatních chatách v ceně noclehu). Je nám přidělen pokojík pro 14 lidí. Zatím jsme tu sami, tak se na chvíli natahujeme na kavalce. V noci někdo chrápe, ale dá se to vydržet. Ráno zjišťuji, že s námi spal i pes.
Statistika dne: 11,4 km, 4:19, ↑915m, ↓777m
Úterý 23.8.2022
Chatu opouštíme v 8 hodin. Dnes nás čeká už jen pohodový sestup k autu. Adiós Refugio Estós. Za dvě hodiny jsme u auta. Kruh se uzavřel. Odjíždíme do Benasque na kávičku a nákup suvenýrů. Na noc jedeme do levnějšího kempu Ixeia.
Statistika dne: 8,5km, 1:47, ↑67m, ↓651m
Středa 24.8.2022
Přesun z Pyrenejí blíže k domovu. Velmi těžké by bylo najít na francouzské riviéře místo v kempu za přijatelnou cenu. Nakonec Ondra zajistil kemp u městečka Isolabona v italské Ligurii, asi 30 km od pobřeží. Z města Ventimiglia tam jedeme po hrůzostrašné úzké silničce do hor . Renata má raději zavřené oči. Na recepci je docela nepříjemná paní. Dává nám místo na terase, auto ale musíme nechat na parkovišti. Večer nám zpestřuje kutálka místních amatérů. Do půlnoci v restauraci příšerně vrzají tak, že jim chci zaplatit, aby přestali .
Čtvrtek 25.8.2022
Ráno odjíždíme, tentokrát již po širší silnici, k pobřeží do Ventimiglie. Pokračujeme po dálnici na Janov. Odbočujeme od moře na sever na Miláno a Lago di Como. Tady to již známe z předchozích výprav. V Chiavenně nakupujeme kvalitní levné potraviny a přejíždíme hranice do Švýcarska. Pod známými bergellskými štíty Piz Badile a Piz Cengalo stoupáme na Passo Maloja 1800m. Kemp se od r.2019 vůbec nezměnil. Stále stejná pohoda a perfektní čistota. Do jezera se nám moc nechce, je ledové. Stavíme stan na houpavé rašelinové loučce.
Pátek 26.8.2022
Původně to měla být závěrečná krátká procházka k ledovci. Nakonec to bylo skoro 30 km . V půl deváté nalehko vyrážíme z Maloji (na Piz Lunghin 2780m vlevo jsme lezli v roce 2019) nejprve k jezeru Lagh da Cavioc a pak dál dlouhým údolím Val Forno. Kousek za mostkem přes říčku už vidíme čelo ledovce Forno - největšího ledovce v Bergellu. Za štíty v závěru tohoto údolí jsme šli v roce 2014 po italské straně krásný trek Sentiero Roma. Už proto nás zajímalo, jak to vypadá na druhé straně. Od čela ledovce stoupáme kamenitou strání k chatě Fornohütte 2584m. Fotíme se na samospoušť a dáváme si ukrutně drahého rádlera. Ledovec se za posledních pár teplých roků hodně zmenšil. Začínají se dělat tmavé mraky a je podezřelé teplo. Raději se moc nezdržujeme a vracíme se stejnou cestou k jezeru Cavloc a na Maloju. Odpoledne opravdu začne pršet. Zalézáme do táborového teepee a hrajeme karty. Prši skoro celou noc.
Sobota 27.8.2022
Cesta domů přes Julierpass 2284m, Chur, Bregenz, Mnichov. Doma jsme v 19 h.
Howgh
19.9.2022
Tak už je to tady. Dorazila první pokuta 45 EUR za rychlost z Francie, bléé... 
Fotogalerie :
NP Ordesa, Monte Perdido
Trek kolem Pico de Posets
Bergel - ledovec Forno