Norsko
14 denní výlet do 3 oblastí středozápadního Norska: Sunnmorské Alpy - hora Slogen, NP Reinheimen - hora Pyttegga, NP Dovrefjell (Pižmoňov) - hora Snohetta.
Úcastníci zájezdu: Ondra, Michal, Renata, Jirka
Inspirace: časopis Lidé&HORY č.6/2014
Mapa
Pátek 12.8.2016
Z Náchoda vyjíždíme v 5:30 směr Meziměstí. Zatáčky a Ondrova ostrá jízda nedělají Renatě dobře. Za Walbrzychem najíždíme na dálnici a je to už lepší. Cesta pěkně utíká a brzy jsme na německých hranicích u Cottbusu. Bohužel jsme si nevšimli, že polská dálnice je opravená jen v jednom směru. Zpátky jsme tam asi 100 km poskakovali po "tankodromu". I v Německu je malý provoz, takže v 13:15 stojíme v Rostocku před vjezdem na trajekt. Máme již dopředu koupený flex palubní lístek u společnosti Scandlines, takže místo v 17h můžeme vyplout již v 15h. Procházíme se po horní palubě trajektu Berlin a popíjíme kafíčko, které je v ceně "letenky". Plavba do dánského Gedseru trvá asi 2h. U vesnice Marielyst je pěkný kemp Ostersoparken hned vedle prý nejkrásnější dánské baltské pláže. Stavíme stany a pak grilujeme hamburgery.
Sobota 13.8.2016
Ráno odjíždíme z kempu a asi po 20 km vjíždíme na dálnici do Kodaně. Projíždíme přes gigantický zavěšený Oresundský most, který tvoří spolu se zatopeným tunelem a umělým ostrovem propojení Kodaně a švédského Malmo (zajímavý dokument). Prakticky přes celé Švédsko prší a zleva od moře fouká nepříjemný vítr. Trochu bloudíme v Goteborgu. V 17h končíme denní etapu v kempu Bogstad v Oslu pod Holmenkollenem. Kemp je celý podmáčený, pršet tady přestalo před pár hodinami. Stavíme stany a v 19 h odjíždíme na obhlídku kultovního areálu Holmenkollen (4 km). Vedle skokanského můstku je biatlonová střelnice. Od kapličky je pěkný výhled na Oslo. Večer u stanu hrajeme karty, světlo tady je až do 22:30. V noci kolem řvou rackové a je docela zima.
Neděle 14.8.2016
Po ránu se proplétáme Oslem (bez navigace bychom byli ztraceni) a směřujeme po dálnici na sever k jezeru Mjosa. Je asi 80 km dlouhé. Na jeho východním okraji u města Hamar jedeme kolem olympijské haly na rychlobruslení. Na severním okraji jezera leží olympijské město Lillehammer (ZOH 1994). Jedeme dál podle řek a jezer do Otty. Stáčíme se na západ podle řeky Otta. Modrozelená řeka tvoří krásné peřeje. Zastavujeme u stylové hospůdky. Nalevo od silnice začíná nejvyšší zaledněné norské pohoří Jotunheimen. Všude je plno křemenáků, ještě si je z nadšení fotíme, ale to nás brzy přejde.Tady se houby nesbírají. Několika dlouhými, hrubě v žule vytesanými tunely sjíždíme k fjordu do městečka Stryn. Údolí se zúžují, hory zašpičaťují, již jsme v Sunnmorských Alpách. Fotíme se u vyhlídky na "norský Matterhorn" Hornindalsrokken. Ještě pár kilometrů a přijíždíme do cíle - parkoviště v osadě Skylstad. Odtud máme zítra vyrazit na chatu Patchellhytta. Máme za sebou 3 dny cesty a 2000 km. Stavíme stany hned na parkovišti - jsme přece v Norsku a tady se může stanovat kdekoliv (bohužel ale ne do150 m od nejbližšího obydlí, což jsme nevěděli). V klidu si kempujeme, vaříme a sledujeme vodopád, podle kterého vede cesta na Patchellhyttu. Parkoviště je vybaveno schránkou, do které se na základě důvěry má vhodit v obálce 50 NOK za den. Tady nikoho ani nenapadne to tam nevhodit. Stejné to je i na bezobslužných chatách. Po večeři jdeme na procházku do asi 2km vzdálené vesničky Oye na březích ramena Hjorundfjordu. V Oye je věhlasný historický hotel Union, ve kterém přespala řada známých osobností, včetně norského krále. Děláme si foto do památníčku, Nocleh zde bychom asi nezaplatili. Na parkovišti u fjordu to mají pěkně zařízené. Teplá sprcha, WC, pračka, chaloupka na mejdany (takto to vypadá uvnitř). Akorát stany se zde nesmí postavit. Plovoucí molo se pěkně pohupuje na ani ne tak studené vodě fjordu. Po návratu na "naše" parkoviště nás čeká překvapení. Postávají tam dva hoši dorostenci. Že je posílá táta a že nám mají vyřídit, že se tam nekempuje a že pozemek je soukromý. Ptali jsme se jich, kde tedy můžeme stany postavit a oni nám s úsměvem sdělili, že v Oye je hotel. Chacha... Jelikož bylo už 22h, rozhodně se nám nechtělo někam stěhovat. Ondra s Míšou nakonec zašli přes silnici do domečku domácího a v klidu vyjednali přenocování za 100 NOK. To jsme samosebou museli oslavit a otevřeli jsme RŠ (rulandské šedé). Ponaučení: v Norsku se může dle zákona postavit stan kdekoliv 150 m od nejbližšího obydlí nebo soukromého pozemku.
Pondělí 15.8.2016
Poprchává a ani se nám moc nechce vstávat. Nálada není zrovna růžová. Snídaně a balení nám trvá snad 3 hodiny. Máme dnes zdolat vzdušnou čarou jen 3,5 km, ovšem s převýšením 800m a natěžko. Nakonec jsme připraveni k odchodu. Ukazatel vzdálenosti 3,4 km na chatu Patchellhytta je hodně zavádějící. Spíš by měli napsat, že to trvá 2,5-3 hodiny. Nejprve přecházíme po mostě říčku, která teče od vodopádu a po pár stech metrech začínáme brutálně stoupat přímo rovně nahoru. Nehrají si tady na žádné serpentiny. Parkoviště s naším autem pod námi se zmenšuje. Kolem cesty jsou keře s mokrým listím a taky vysoká tráva. Návleky se hodí. Pěkně funíme a musíme si občas odpočinout. Asi po hodině a půl již stoupání není tak strmé, keře se snižují a přibývá kamenů. Není kam spěchat, takže si dáváme pauzičku. V údolí, ze kterého jdeme se válí mraky. Sláva, v sedle na horizontu se konečně objevuje chata. Ve 13 h jsme u Patchellhytte, chaty norského turistického spolku. Není zde momentálně nikdo. Uvnitř je vyložený luxus. Společenská místnost s krbovými kamny a připraveným dřevem, vybavená kuchyň se zásobárnou jídla. Jsme docela zkřehlí, roztápíme kamna, sušíme svršky a povalujeme se po sedací soupravě. Ondra si v kuchyni sedá na židli pod automatický dávkovač dezinfekce, který bohužel funguje. Prská jak kocour s maglajzem ve vlasech, chacha...Venku mrholí, tak si po obědě dáváme oblíbené moravské prší. Všechno má jeden háček. Na chatě se může pobývat a čerpat služby (topení, vaření, atd.) buď v režimu Day visit, což je pouze do 18h za 80 NOK nebo i s přespáním za 350 NOK/osobu. To se nám zdá samozřejmě moc a jsme připraveni na to, že si postavíme stany. Jak si tak vegetíme a odpočíváme, objevuje se vysoký chlapík s velkým nožem u pasu. Je to instalatér Lars někde od Osla. Vydal se sám na několikatýdenní dovolenou. Moc nemluví, ale naše slivovice mu chutná 
Skoro po každé větě se upřímně směje. Docela jsme se s ním za chvíli skamarádili. Když jsme mu říkali, že jsme z ČR, tak se ptal, jestli je to na Balkáně . Asi v 18:30 přichází z druhého údolí starší pán a hned nám je podezřelý. Je to skutečně nějaký správce. Slušně nám dává najevo, že pokud nechceme spát na chatě, máme vypadnout. (té 18.hodiny jsme si v propozicích nejprve nevšimli). Venku už se udělalo docela hezky, tak stavíme na plácku za jezerem stany. "Inšpektór" nás od chaty pořád pozoruje. Jsme mu evidentně podezřelí. Zřejmě si myslí, že chceme zalézt na noc do kamenné chaloupky poblíž To je zřejmě místní VIP ubytování (uvnitř to vypadá takto). Nic takového v úmyslu nemáme. Večer se vyjasňuje, doufejme, že předpověď nelže a zítra bude hezky. Jdeme brzy spát.
Úterý 16.8.2016
Krásné ráno, hora Slogen se zdá být blizoučko. V 8:30 odcházíme od chaty. Takto brzy tady nejsou zvyklí vycházet na tůru, takže jdeme sami. Před námi jsou dvě dominantní špičky - Jakta vlevo za údolím a vpravo Slogen, na který se chceme vyškrábat. Slunce začíná nemilosrdně pálit do zad. Cesta k vrcholu není moc dobře značená a vede "kamenolomem" přes pahorky vlevo. Asi ve 1200m se dostáváme ke zbytkům sněhu. Na jednom z předvrcholů se fotíme. Hory vpravo mají alpský charakter, proto se tomu tady asi říká Sunmorské Alpy. Vlevo dole v údolí je vidět naše auto na parkovišti. Vrchol Slogenu se rychle přibližuje. Je to neustálé poskakování po žulových kvádrech se zvláštní strukturou. Žraločí ploutev Jakta by asi taky stála za výstup, ale stihnout vše se nedá. Pokračujeme dál po kamenech až do malého sedla těsně pod vrcholem. Odtud je doleva nádherný pohled na Hjorundfjord cca 1500 m pod námi. Napravo jsou všude "alpské" štíty. V 11 h stojíme na vrcholu Slogenu. Úchvatné pohledy na fjord a okolní kopce stojí za tu výstupovou námahu. Hluboko pod námi je vidět chata Patchellhytte, odkud jsme ráno vyšli. Je tu docela plno. Jak zjišťujeme, dnes je prý nejkrásnější den za celé léto. V červenci pořád pršelo. Takže Norové si berou dovolenou a vyrážejí do hor. Posíláme domů dětem MMS z vrcholu. Asi půl hodiny se kocháme a pak se dáváme na sestup. V sedýlku potkáváme Larse, který nás tak trochu kopíruje. V ruce drží pořádnou sukovici a říká, že už mu to stačí a že to otáčí. To je ta odlišná mentalita seveřanů. Čech by to jen tak kousek pod vrcholem nevzdal. Podobně nás pak překvapilo na chatě sdělení jednoho staršího asi člena horského spolku, který říkal, že už sem jezdí 20 let a ještě nikdy na Slogenu nebyl. U velkého sněhového pole se rozdělujeme. Ondra to bere doleva po sněhu dolů k jezeru. My starší a bojácnější jdeme po hřebenu po stejné cestě, jako jsme šli nahoru. Jeho volba byla asi lepší a hlavně mnohem rychlejší. Plácáme se po velkých kamenech a občas bloudíme. Značení je bídné. Žula tady má opravdu zajímavou strukturu. Je krásně a tak si dáváme zase pauzičku. U malých jezírek se jedna z nás rozhoduje, že provede očistu. To jí trvá zase asi půl hodiny. Když se konečně dostáváme na dohled k chatě, potkáváme Ondru, který nám jde naproti. Byl už asi 2 hodiny na chatě a málem zorganizoval záchrannou akci. Nojo,no Na chatě ještě odpoledne využíváme výhody "denního pobytu", vaříme oběd, kávu a tak. Pak to všechno spočítáme, zapíšeme na lístek a peníze v obálce vhazujeme do schránky. Na inšpektorovi je vidět, jak by hrozně rád věděl, kolik jsme tam hodili, ale schránka je zapečetěná. Na chatu došlo během odpoledne vzhledem k dobré předpovědi počasí dost lidí. Před 18 h se balíme a odcházíme ke stanům. Plošina pro vrtulník (asi) nám posloužila stejně dobře jako jídelní stůl, hrací stolek i lůžko (...a tento příběh mi vyprávěl T.Texas Taylor, chacha)
Středa 17.8.2016
Ráno balíme a v 9:30 odcházíme do údolí k autu. Je opět nádherně. To, co jsme již zažili jako brutální stoupání je nyní brutální klesání 800 m rovnou dolů. A navíc nám pere slunce přímo do obličeje. Asi v 11 h jsme na parkovišti. Do schránky vhazujeme 100 NOKů. Balení věcí do rakve a do auta už nám jde docela rychle. Přichází Lars. Na památku se s ním fotíme. Po poledni odjíždíme přes Oye podle fjordu do vesničky Lekneset. Odtud jezdí každou hodinu trajekt. Máme čas, díváme se na špičatý Slogen. Včera touto dobou jsme stáli na vrcholu. Trajekt přijíždí na čas ve 13 h. Je to takový místní autobus.Voda ve fjordu je průzračná, ale hemží se to v ní medůzami. Asi po půlhodině plavby přistáváme v rybářském městečku Saebo. V kempu v recepci nikdo není. Musíme do nedalekého krámu. Recepční je zároveň prodavačka. Bereme si chatku za 350 NOK. Sušíme stany a spacáky. Vedle v chatce je týpek, který s námi moc nemluví, na záchod jezdí na kole a v okně má vystaveného plyšového medvídka alá Mr.Been . V klidu vaříme oběd a pak jdeme na procházku k přístavu. Chceme poslat domů pohled. Je to trochu problém, hledáme poštu. Ta je nakonec v krámu s potravinami. Hned za naší chatkou v kempu je fotbalové hřiště s perfektní trávou. Ve 20:30 se začínají sjíždět chlapi na trénink a hrají así až do 22 h. Pořád je světlo. Na Slogen tyčící se nad fjordem v zapadajícím slunci je opravdu hezký pohled. Ještě chvíli hrajeme karty v chatce a pak jdeme spát.
Čtvrtek 18.8.2016
V 7:30 odjíždíme z Saebo na trajekt. Ten nás veze asi 20 min do Alesundu, což je větší město na západním pobřeží (45000 obyvatel). Rozkládá se na 3 ostrovech a je to největší rybářský přístav v Norsku. V supermarketu KIWI doplňujeme potraviny. Počasí dole u moře je nic moc, ale jakmile nabereme pár metrů, je to lepší. Na odpočívadle zastavujeme na svačinu. Objíždíme opět nějaký fjord, abychom nemuseli platit průjezd přes most a pak dlouhým tunelem (6,4 km, hrubě vytesaným do žuly, obousměrným a ne moc osvětleným) přijíždíme do městečka Andalsnes.Odtud se dá jet buď jedním údolím na známou Trolí stezku nebo vedlejším (jedeme my) podle řeky Rauma k Trolí stěně. To je nejvyšší evropská převislá stěna (1700 m). Na pomníčku obětí je zapsáno i 5 Čechů. Base jump z této stěny je zakázaný, ale ze všech okolních se vesele skáče. Mají tady také chechtajícího se trola (vlevo). Jsme v oblasti Romsdal. Pokračujeme podle Raumy pořád mírně do kopce asi 25 km. U železničního viaduktu odbočujeme z hlavní cesty doprava a po úzké prašné cestě dalších asi 10 km přes několik bran (30 NOK) na parkoviště Tunga. Jsme v národním parku Reinheimen. Balíme věci na 3 dny. Říčka Ulvaa má krásnou modrozelenou barvu. Batohy máme zase pořádně těžké. Nedá se nic dělat, musíme se dnes dostat k chatě Pyttbua. Ve 14 h vycházíme. První kilometr se jde po široké cestě. Kolem je pár rekreačních chat. Dál už je jen úzká pěšina. Místy je přes rašeliniště zbudován dřevěný chodníček. Porost tvoří většinou různě pokroucené břízy. Na každém kroku "zakopáváme" o křemenáče. Už jdeme asi hodinu a půl a cesta se nám zdá být nekonečná. U řeky odpočíváme. Krajina se mění. Už žádné stromy, jen vřes a lišejníky, zkrátka tundra. Po 3 hodinách pochodu a asi 12 km jsme konečně u chaty Pyttbua. Dovnitř ani nejdeme, raději rychle hledáme místo na postavení stanů. Není to vůbec snadné. Všude samý kámen, vřes a jakési zakrslé keříky. Nakonec nacházíme místo v nevýrazném sedýlku nad jezerem asi 300 m od chaty. Dokonce je poblíž i kamenný stůl. Jsme rádi, že máme nafukovací karimatky, které přece jenom nerovnosti trochu eliminují. Vaříme večeři. Vodu bereme z potoka, který vytéká z jezera. Snad je pitná. Okolní kopce mají kolem 1900 m a leží na nich zbytky sněhu. Hrajeme karty. Ochlazuje se a na nebi se objevují červánky, což znamená, že asi bude pršet. V noci opravdu prší a dokonce párkrát zahřmí. K ránu se vyjasňuje a ve vetchém spacáku je pěkná zima.
Pátek 19.8.2016
Ráno jak vymalované. Stany necháváme stát a jen nalehko scházíme k chatě. Toaleta je tam lepší než na rozlehlé pláni. Dnes máme namířeno na nejvyšší horu v okolí Pyttegu (1999 m). Na vrchol by to mělo být asi 2,5 h. Po 9.hodině vyrážíme od chaty. Nijak se neženeme a vychutnáváme zvláštní krásu okolní přírody. Náš cíl zatím nevidíme, zato máme pěkný výhled na špičatou horu Karitinden (1982 m). Cesta začíná stoupat a po chvíli se dostáváme do kamenitého terénu. Značení je opět bídné, jen občas kamenný mužík. Postupujeme pomalu kamenolomem. A už ji vidíme. Krasavice Pyttegga (1999 m) připomíná naši Sněžku. V této výšce již není žádná vegetace, ale kupodivu živočichové se zde vyskytují. Viděli jsme malého králíčka a křepelky. Pomalu si to šineme k vrcholu. Severní svahy hory jsou mnohem strmější. Černá žula má ve vrcholových partiích charakter dlaždiček. Obcházíme sněhovou převěj a po chvíli stojíme na vrcholu. Na samospoušť dělám vrcholové foto naší úderné skupiny. Vrchol je placatý a má rozlohu fotbalového hřiště. To se odspodu nezdá. Děláme zápis do vrcholové knížky. Po prolistování musíme konstatovat, že jsme zřejmě první Češi na vrcholu Pytteggy. Pohled z vrcholu je jednotvárný - na jih, na západ, na sever, na východ samé hory. Sestup je rychlejší. Bereme to po sněhu. Ondra chce sestoupit po sněhu až k jezeru na levé straně. To se nám ostatním moc nezdá. Jdeme tedy po výstupové cestě. Jsme rádi, když v dáli vidíme tečky našich stanů. V 15 h jsme u stanů. Ondra přichází naštěstí v pořádku asi po půl hodině. Zbytek odpoledne už si jen tak vegetíme, koupeme se v ledové vodě jezera, vaříme a hrajeme karty. Noc je teplejší než včera.
Sobota 20.8.2016
Ráno balíme stany a u potoka nabíráme vodu. Ještě poslední pohled na chatu Pyttbua a pak se obracíme čelem do údolí. Na zádech máme zase plnou nálož. Pochodujeme kolem hezky zbarvených vřesů a chundelatých suchopýrů. Zdá se nám to zase nekonečné. Každý jde svým tempem. My s Renatou moc nespěcháme, protože ani nemůžeme. Vychutnáváme atmosféru "ruského" březového lesíka. U prvních chat je jasné, že brzy bude konec galejí. Ještě přejít most přes řeku a jsme na parkovišti. Hoši jsou již umytí a napůl sbalení. Odjíždíme během půl hodiny. Asi po 20 km je horské středisko Bjorli, kde je i kemp. Chatka pro 4 je za 450 NOK. Chlapíkovi v recepci se nechce kvůli nám otevírat budovu se sprchami a WC, tak nám dává klíče od vedlejší chatky se sprchou. Bjorli je středisko zimních sportů a momentálně je zcela vylidněné. Jdeme asi jeden km do nejbližšího krámu nakoupit nějaké potraviny. Večer si u chatky děláme pohodičku. A zase jsou na nebi červánky a zase v noci lehce prší.
Neděle 21.8.2016
Rozhodli jsme se, že si uděláme odpočinkový den. Po snídani jedeme asi 10 km směrem na Andalsnes prohlídnout si vodopády na řece Rauma. Nejprve zastavujeme u parkoviště s restaurací, které je plné autobusů s turisty. Vodopád burácí ale moc se nám to tu nelíbí, je to taková komerce. Tak se alespoň fotíme na oplocené vyhlídce a vracíme se kousek zpátky, kde jsme z auta viděli hezké kaskády. Scházíme po sotva znatelné pěšině až k dravé řece. Někteří se fotí do časopisů, někteří si smáčí nožky. Na zpáteční cestě do kempu kupujeme asi půlmetrový plátek lososa s tím, že ho ogrilujeme. Po rozbalení u chatky zjišťujeme, že losos je uzený . Nu což, gril je už rozpálený, tak ho alespoň ohřejeme. S opečenými bramborami máme luxusní oběd. Po obědě jdeme do Bjorli. Cestou to je zase samý křemenáč. Některé kousky jsou úctyhodné. Bjorli je v tuto dobu město duchů, působí to až trochu depresivně. Spousta prázdných chatek. Ani u sjezdovek moc lidí nepotkáváme. Jdeme k nedalekému vodopádu a pak se vracíme k naší chatce do kempu. Na recepci je wifi, sledujeme on line závod horských kol na olympiádě v Riu. Jede Jarda Kulhavý. Stříbro, huráá.
Pondělí 22.8.2016
Ráno házíme klíče od chatky do schránky u recepce. Jedeme asi 30 km na východ do města Dombas. Nakupujeme suvenýry. Prodavačka hned poznává, že jsme Češi. Zastavuje tady asi většina zájezdových autobusů. Renata škádlí místního trola. Zase jedeme cca 30 km na SV k hotelu Hjerkinnhus. Jsme v národním parku Dovrefjell. Je to domov pižmoňů a taky vojenský prostor. Kadeti bydlí přímo v hotelu i v nízkých barácích kolem. Mají zrovna nějaké manévry. Čekáme na autobus, který nás má odvézt k chatě Snoheim, což je asi 10 km. Jízdenka je za 60 NOK/osobu. Nastupujeme s několika dalšími cestovateli. Jedeme po prašné cestě kolem vrtulníkové základny. Pak řidič zastavuje a fotíme si prvního živého pižmoně, který se pase asi 100 m od cesty. Pižmoňové zde byli vysazeni před 70 lety ve snaze vrátit sem původní živočišné druhy. Daří se jim a úspěšně se množí. Jsou to nerudná agresivní zvířata, kterým je lepší se vyhnout. 100 m zvládnou za 6s a mají pořádně špičaté rohy. . Ve 13:30 vystupujeme z autobusu u Snoheimu (1474 m). Je to východisko na horu Snohetta. Tam chceme jít zítra. Je to tady pěkně drahé. Dostáváme pokoj s oknem na chodbu za 240 NOK/os/noc. Krajina kolem má zase úplně jiný charakter, tady se to nejspíš podobá nějaké náhorní planině v Mongolsku. Procházíme se kolem chaty a fotíme se s vlajkou a Snohettou. Obcházíme jezero. Od severu se ženou tmavé mraky. Ve společenské místnosti na Snoheimu je hezká knihovnička a fotky na stěnách. Pokud nemáme zaplacené jídlo na chatě, musíme vařit venku. To nám nevadí. Pivo si nedáváme, je za 100 NOKů Večer hrajeme karty nejprve ve společenské místnosti. Mimo nás si tam ale několik starších Norů čte a jedna paní plete. Hrobové ticho. Nechceme rušit a přesouváme se do jídelny.
Úterý 23.8.2016
Věci, které si nebereme na Snohettu necháváme v igelitových pytlích venku pod lavicemi. Snad nám je nevyvezou s odpadem. Kopec má po ránu čepičku z mraků. v 8 h vycházíme od chaty směrem na nejvyší z vrcholů Snohetty Stortoppen (2286 m). Tentokrát je cesta dobře značená kovovými tyčemi. Jdeme kolem pomníku. A pak už zase samé šutry. Doleva je hezký výhled na ledovcové jezero. Je to taková dalši Sněžka. Za 2 h jsme na vrcholu. Stojí zde zvláštní vojenský objekt. Na jih spadají strmé stěny do ledovcového kotle. Na sever začíná krajina věčně zmrzlé půdy - permafrost. Je tady docela zima. Rychle pořizujeme společné vrcholové foto a pádíme dolů. Potkáváme hodně lidí, kteří jdou nahoru. Ve 13 h jsme zpátky u chaty. Autobus odjíždí až ve 14:30, máme dost času na vaření oběda. Vyhříváme se na lavičce. Z autobusu si naposled fotíme chlupáče. Na parkovišti u Hjerkinnhusu rychle balíme a odjíždíme do Dombasu. Tam ještě nakupujeme nějaké dárky. Chceme si pořádně odpočinout před dlouhou cestou. Proto zastavujeme v nejbližšším kempu ve vesnici Dovreskogen a za přijatelnou cenu se ubytováváme v chatce.
Středa 24.8.2016
Jedeme přes Ottu, Lillehammer do Osla. Máme dobrý čas, tak ještě popojíždíme na jih ke švědským hranicím do Fredrikstadu. U moře je kemp. Chatka je sice trochu dražší, ale stan se nám stavět nechce. Je pod mrakem, ale docela teplo. Jdeme k moři. Skály u břehu jsou zajímavě zbarvené. V lese je plno hub. Večer hrajeme v chatce karty.
Čtvrtek 25.8.2016
Cesta přes Švédsko po západním pobřeží přes Goteborg do Malmo. Pořád je velké teplo. Přejíždíme Oresund. Na kodaňské letiště právě dosedá obří A380. Největší dopravní letadlo a největší zavěšený most na světě, hezký zážitek. Před Gedserem zamíříme do známého kempu Ostersoparken. Rychle stavíme stany a jdeme na pláž. Nejodvážnější plavci Ondra a Renata jdou hned do vody, která má asi 20 st. Já se potřebuju ještě trochu nahřát. Večer grilujeme.
Pátek 26.8.2016
Přejíždíme do Gedseru a čekáme na trajekt, který odjíždí v 9 h. Plavba do Rostocku pěkně ubíhá za krásného počasí. V obchodě ještě nakupujeme pár blbostí.A už nás vítají rostocké pláže. Přistáváme. Teď už nás čeká jen nudných 600 km přes Německo a Polsko. Hrbolatá polská dálnice nám to ještě znepříjemňuje. V Náchodě jsme ve 20h.
Na závěr musím poděkovat Ondrovi, že to všechno vymyslel, dal k dispozici auto a ještě podstatnou část odřídil, Renatě a Míšovi, že moc neprudili a šlapali a sobě, že jsem nechrápal a navyluzoval jiné zvuky ve stanu
Howgh !
Statistika:
15.8. 4.2 km, ↑ 740 m
16.8. 6.8 km, ↑ 820 m
17.8. 4.2 km, ↓ 740 m
18.8. 10 km, ↑ 400 m
19.8. 14.7 km, ↑ 970 m
20.8. 10 km, ↓ 414 m
23.8. 11.8 km, ↑ 833 m
Celkem 61.7 km, ↑ 3819 m
Fotogalerie
Cesta tam
Sunnmorské Alpy
NP Reinheimen
NP Dovrefjell
Cesta domů