Nepál
Účastníci zájezdu: Ondra, Renata, Jirka
Sobota 9.11.2024 (Náchod - Dillí)
Vlakem RegioJet z Pardubic do Brna. Tam máme asi dvě hodiny času, tak si chceme dát ještě poslední normální jídlo. S batohy na zádech jdeme od nádraží až na náměstí Svobody. Na České jsme zalezli do Stopkovy Plzeňské Pivnice. Jo, bylo to tam bezva a taky jsme tam potkali známé herce z televize. Pak jsme odjeli autobusem RegioJet do Vídně na letiště. Ve 20:15 s Air India Boeingem 787 Dreamliner sedm hodin do Dillí na obrovské letiště Indira Gandhí.
Neděle 10.11.2024 (Dillí - Kathmandu)
Po otravných 5 hodinách čekání v tranzitních prostorech letiště v Dillí a zmatcích před odletem letíme další dvě hodiny do Kathmandu. Hurá, jsme v Nepálu - letišti Tribhuvan. Tady už je neděle odpoledne, mají víc o 4 hodiny 45 minut. Po bezpečnostní kontrole míříme s předem vyplněnou žádostí k imigrační přepážce. Za 50$ dostáváme do pasu razítko s 30ti denním vízem. Před letištní halou nás už čeká taxi, které jsme objednali z domova přes Booking. Šíleným provozem bez zjevných pravidel a jízdou vlevo jsme asi po půlhodině dojeli do zajednaného ubytování v Elbrus Home blízko centra. Měli jsme toho po cestě fakt dost, tak jsme si hned dali šlofíčka. K večeru odpočatí vyrážíme do ulic. Provoz neustává. Máme to kousek do známé turistické čtvrti Thamel, ale musíme přejít hlavní cestu. A to je problém. Dobu se odhodláváme a pak vyrážíme. Kupodivu nás všechny skůtry a auta objíždějí. Jen se nesmíme zastavit. V jedné z mnoha směnáren měníme dolary na nepálské rupie (NRs). Je toho teda pěkný balík zralý na samostatný batoh 
. Samosebou, že nás taky hned napadlo, že se podíváme do Czech Pubu známého českého horolezce Honzy Trávníčka. Ten tam sice nebyl, ale zato na nás dýchl kus domova - čepují tam náchodského Primátora. Ale protože to pivo známe, dali jsme si raději mnohem levnější nepálské . Za námi česká parta oslavuje návrat z EBC treku (Everest Base Camp). Už se těšíme do hor.
Pondělí 11.11.2024 (Kathmandu)
Hlavní úkol dne je zajistit trekový permit do NP Sagarmatha. V Kathmandu se mísí smrad z automobilů a motorek s "vůní" z vonných tyčinek, které se tady pálí na každém rohu. Opravdu zajímavý buket . Místní ČEZ si s rozvody elektřiny velké problémy nedělá. Nechápu, jak se v tom může někdo vyznat. Ve městě už se trochu orientujeme, tak se vydáváme pěšky uličkami s hustým provozem do Nepal Tourism Board (Nepálský turistický výbor). Instituce sídlí v budově na okraji parku Bhrikuti Mandap park. Přes ulici je obrovská travnatá plocha Tundikhel, která připomíná velký buzerák. K čemu to má sloužit nevíme. Úředník se chová velice důležitě, ale permity nám bez problémů vydává, teda prodává za 3 000 NRs za kus. Po nadchodu přecházíme rušnou silnici a kolem Tundikhelu obehnaného žiletkovým plotem jdeme k místní nemocnici, ve které bychom teda nechtěli skončit. Pak trochu bloudíme uličkami, ale nakonec se dostáváme na královské náměstí Durbar. Když se chceme podívat k palácům a chrámům musíme zaplatit vstupné 1000 NRs. Už nám kručí v břiše, jdeme do vyhlídkové kavárny Himalayan Cafe. Kromě kávy si dáváme i jídlo. V dálce vidíme dva kopce. Na tom bližším je opičí chrám a tam se chceme podívat zítra. Po obědě jdeme do královského muzea. Zajímavý exponát je auto, ve kterém jel panovník, když na něj byl spáchán atentát.
Další ůkol dne je najít Harryho Tamanga, který nám měl zajistit letenky z Kathmandu do Lukly. (!!! Pozor - zde nekupovat - https://www.kathmanduluklaflight.com !!!) Poslali jsme mu ještě z domova 30 000 Kč a letenky nikde. Nakonec jsme si je obstarali pár dní před odletem přímo u letecké společnosti Sita Air. Peníze od podvodníčka Tamanga bychom samozřejmě rádi dostali zpět. Jdeme pěšky až na periferii k páchnoucí řece na adresu, kde by měla sídlit dle webových stránek ona agentura. Jak se dalo očekávat, nenašli jsme to. Telefon už nám nevzal a na WhatsAppu nám sdělil, že je v Itálii.. Zklamaní se plácáme zpátky uličkami Thamelu. Za celý den jsme našlapali asi 15 km. Večer v Elbrus Home dostáváme chuť na pivo. V krámku vedle kupujeme docela dobré nepálské lahváče. Popíjíme na zahradě hostelu. Přijíždí auto s českou SPZ. Tomáš s Martinou jedou už půl roku z Prahy. To teda čučíme. Velice zajímavě nám popisují svoji cestu. Mají namířeno do Tibetu a pak dál na jih až do Malajsie. V Kathmandu budou čekat asi týden na víza od Číňanů. Dáváme několik piv a pak jdeme společně na MoMo knedlíčky do blízkého bistra. Říkáme našim novým kamarádům o našem problému s Tamangem a oni nám radí, že se vždy v takovýchto situacích spojí s místními. Jo, náš domácí vypadá v pohodě, ten by nám mohl pomoci. Ale teď už to necháme a další pokus učiníme za 14 dní až se vrátíme z hor.
Úterý 12.11.2024 (Kathmandu)
Po snídani nám domácí objednává taxíka. Se sympatickým strejdou v kloboučku se necháváme odvézt k opičímu chrámu Svajambhunath. Je to náboženský komplex s velkou stúpou na kopci plném drzých opic. Renata neodolává a dělí se s opičkou o svačinu. Na schodech posedává plno žebráků. Několika dáváme pár drobných. Ondra si s opičkami také rozumí až do chvíle, kdy si koupil kolu, opičák na něj skočil, vyšplhal po něm a mermomocí ji chtěl. Místní prodavač ho naštěstí klackem odehnal. Opice jsou všude. Asi hodinu se procházíme kolem budhistických a hinduistických chrámů. Po schodech se vracíme do víru velkoměsta. Rozhodli jsme se, že zpátky dojdeme pěšky. Jdeme zase na náměstí Durbar. Bohužel opět po nás chtějí vstupné 1000 NPR. Ve vyhlídkové kavárně si dáváme latéčko. Domů již trefíme bez problémů napříč Thamelem. Večer se jdeme podívat do legendárního baru u Toma&Jerryho.
Středa 13.11.2024 (Kathmandu - Lukla - Phakding)
Abychom odlehčili batohům, necháváme nějaké věci + nakoupené suvenýry u domácího v Elbrus Home. Ráno odjíždíme taxíkem s naším "strejdou" na letiště Tribhuvan - Domestic terminal. Personál má jako obvykle dost času, ale nakonec si od nás bere batohy. No, je to něco mezi 14 - 15 kg. Jdeme něco sezobnout a pak už nás autobus veze k malému vrtulovému letadélku Dornier. Se smíšenými pocity nastupujeme. Mám místo hned za pilotní kabinou a dle instrukcí letušky mám v případě havárie vykopnout nouzový východ . Pilot kapitán je podobný Maverickovi , vypadá zkušeně. Ten druhý se to asi zrovna učí, protože mu kapitán kreslí schéma přistání v Lukle. Let má trvat 25 minut. Startujeme a po chvíli se vlevo ukazuje krásné panorama Himálaje. Ondra identifikuje nějaké vrcholy. Přistání na nejnebezpečnějším letišti na světě v Lukle (2850m) je v pohodě. Přestává mě i bolet břicho . Moc se nezdržujeme a odcházíme kolem letiště s 400m dlouhou skloněnou přistávací dráhou do centra vesnice. Trek začíná. Tady by se dalo ještě všechno důležité dokoupit. Je zde spousta obchůdků. Na konci vesnice si u okénka musíme koupit za 3000 NPR turistickou kartu Trek Card, kterou se budeme prokazovat na check pointech. Jdeme pohodovou cestou mezi vesničkami se spoustou lodží a kavárniček. Děti vypadají šťastně, ale je z nich cítit velká chudoba. Nadšeně si fotíme karavany mul, které budeme za několik dní proklínat, protože víří všudypřítomný prach. V každé vesnici mají modlitební kameny a stúpu. Nosiči nosí v průměru 50-70 kg. Osmikilometrovou první etapu končíme v Phakdingu (2600m) v lodži Green Village, kterou vybral Ondra dle kladných recenzí. Domácí je velice komunikativní sympaťák. Sděluje nám, že před pár dny tady byla česká výprava s Honzou Trávníčkem a známým českým hercem. Ukazuje nám na mobilu fotku a poznáváme Langoše (Jiří Langmajer). Před večeří se ještě jdeme projít po vesnici. Renata se také potřebovala pomodlit. Vidíme první jaky. U lanového mostu přes řeku to otáčíme. K večeři si Renata dává tradiční místní jídlo Dal bath. To má tu výhodu, že ho, pokud se člověk nebrání, pořád doplňují.
Trasa
Čtvrtek 14.11.2024 (Phakding - Namche Bazar)
Čeká nás 12 km etapa do Namche Bazaru s 900 m převýšením. Nosiče, které potkáváme, docela litujeme. Hodně se nadřou za málo peněz. Na cestě jsou často vybudované schody, asi aby se jakům lépe šlapalo. I když je Nepál velmi chudá země, školní děti chodí hezky a čistě oblečené, většinou v uniformách. Jdeme údolím nad řekou Dudh Koshi kolem stúp a modlitebních mlýnků. Ve vesnici Monjo je check point a vstup do národního parku Sagarmatha. Scházíme až k řece, cesta je rozbitá sesuvem půdy. A už vidíme známý lanový most Hillary Bridge, který se pohupuje ve výšce snad 100 m. Z nižšího mostu se skáče bungee jumping. Je to docela adr zážitek most přejít. Od poloviny se jde doost do kopce. Za mostem už nás nečeká nic pěkného - zaprášené serpentiny 500 m do kopce. Hurá, jsme v Namche Bazaru 3500m, dnešním cíli. Mám toho docela dost a chytaji mě křeče do stehna. Je tady plno obchůdků s turistickým vybavením. Ondra vyhlídl lodž skoro až v nejvyšším místě Namche. Ubytováváme se. Máme pokoj do kopce a je v něm teda pěkná zima. Ondra se vyhřívá na sluníčku v pokojíku směrem do údolí . Renata zalézá do spacáku a odpočívá..
Trasa
Pátek 15.11.2024 (Namche Bazar)
Naše komůrka je pěkná - světlá a čistá . Ale je v ní kur...ská zima. Po snídani se vydáváme na aklimatizační výstup nalehko z Namche do cca 4000. Je krásně teploučko. Na náhorní planině se nám poprvé ukazuje Everest 8848m, Lhotse 8516m a Ama Dablam 6814m. Následuje focení. Jdeme ještě kousek po vrstevnici až k hotelu Everest view. Výhled odtud je opravdu velkolepý. Máme dost času, jdeme do blízké vesničky Khumjung. Tady už nepotkáváme moc lidí. Na terase příjemné lodže si dáváme vynikající nudlovou polévku, kterou ještě vylepšujeme s chili. A pak ještě kávu. S Ama Dablam v zádech je to pohodička. V místní prádelně si Renata pere triko. Jačí lejna jsou tady cenou surovinou na topení. Jdeme dál do vesnice Khunde. Dovnitř kláštera jsme se sice nedostali, ale aspoň je odsud hezký pohled na Ama Dablam 6814m, Kangtegu 6783m a Thamserku 6623m. Kolem polního letiště Syangboche 3750m se vracíme do Namche 3500m. Večer jdeme na výbornou pizzu do italské restaurace.
Trasa
Sobota 16.11.2024 (Namche Bazar - Tengboche)
Nádherné ráno. Stoupáme až k nejvyššímu místu v Namche. Dál cesta pokračuje traverzem po vrstevnici. Odtud již je vidět špička Everestu. Asi 4 km jdeme údolím vysoko nad řekou Dudh Koshi cca v 3600 metrech. Panoráma Everest, Lhotse, Ama Dablam je úchvatné. Na zalesněném hřebenu před námi již vidíme náš dnešní cíl - klášter Tengboche. Je to ale ještě doost daleko. Bohužel musíme klesnout o 500 m, přejít most a pak zase 600 m vystoupat. Pokaždé, když potkáme karavanu jaků, zvedne se oblak prachu a je to teda pěknej hnus. Hurá, jsme v Tengboche (3850m), Je zde největší budhistický klášter v údolí Solo Khumbu. Obývá ho asi 60 mnichů. Ubytováváme se ve velké lodži Tashi Deleck po pravé straně.
Trasa
Neděle 17.11.2024 (Tengboche - Dingboche)
Házíme batohy na záda a klesáme asi 150 m do osady Deboche a pak až k mostu přes řeku Imja Khola. Stoupáme do vesnice Pangboche (3950m). Brzy překonáváme 4000m. Výhled máme pořád fantastický - Nuptse, Lhotse v závěru údolí. Ama Dablam napravo už je opravdu blizoučko. Při pohledu zpět vidíme zhruba ve stejné úrovni klášter Tengboche. V Somare (4040m) se občerstvujeme. Dál jdeme po vrstevnici až k soutoku říček Lobuche a Imja Khola. Za chvíli už vidíme Dingboche - cíl dnešní etapy. Zde doleva odbočuje trasa treku Everest Base Camp. My jdeme doprava do vesnice. Ubytováváme se v AmaDablam Lodge 4410m. Energie je tady vzácná, vodu ohřívají pomocí "satelitu". Sympatický šerpa z plakátu nás obsluhuje. Venku se rychle ochlazuje. Slunce zapadá za Ama Dablam.
Trasa
Pondělí 18.11.2024 (Dingboche - Chukhung)
Opouštíme Dingboche. Cesta stoupá jen pozvolně, ale už se hůř dýchá. Pohled zpět na horu Taboche (6495m) bere dech. Ondrovi se vrátila nedoléčená viróza, takže jde pokorně s námi naším "závodním" tempem. Renatě také není nejlíp, asi to od něj chytla. Spíš se ploužíme, než jdeme kolem pomníčku polských horolezců, kteří zahynuli v jižní stěně Lhotse. Přicházíme do Chukhungu (4750m). Zůstáváme hned v první lodži Yak Land Lodge. Hrajeme karty v jídelně a napájíme se zázvorovým čajem. Slunce pomalu zapadá, jdu si vyfotit Ama Dablam a Lhotse. V okolních přízemních baráčcích se ekologicky kouří z komínů. Začíná být pořádná zima.
Trasa
Úterý 19.11.2024 (Chukhung - Deboche)
Dnes měl být aklimatizační den s výstupem na Chukhung Ri (5546m). Bohužel stav našich marodů se přes noc docela zhoršil. Nechceme riskovat, že se z toho vyvine zápal plic. Měníme plán. Musíme sestoupit níž, tady by se to blbě léčilo. Je to pech, ale nedá se nic dělat. Aspoň, že je krásně. Takhle blízko k Ama Dablam už nebudeme. Vracíme se po stejné cestě. Z mírného kopce se jde dobře. Kupodivu tady mají zděné budky na odpadky. Dingboche jen procházíme. Jen se zastavujeme v "naší" lodži na pití. Musíme taky poslat zprávy domů. Je to jedno z mála míst se signálem a Wi-Fi. Jaci už nám tak sympatičtí napřipadají, jako na začátku. Zato nosiče musíme obdivovat. Zase překračujeme řeku a za občasného smrkání a kašlání pokračujeme dál. V Shomare si dáváme pauzičku. Objevují se mráčky, ale o to zajímavější jsou výhledy. Když se konečně vydrápeme ke klášteru Tengboche, zjišťujeme, že zde právě probíhají běžecké závody. Obešli jsme všechny tři zdejší lodže a všede měli plno 
. To jsme teda nečekali. Musíme se vrátit pod kopec do Deboche. Ubytováváme se v Rhododendron Lodge. Připadá nám jako lodž druhé kategorie. Jídelní lístek je stejný, jako všude jinde. Nemám z toho na nic chuť, tak si dávám jen nudlovou polévku. Hrajeme karty v jídelně u stolu poblíž kamínek.
Trasa
Středa 20.11.2024 (Deboche - Namche)
Ráno je marodům trochu lépe. Poměrně rychle vybíháme ke klášteru Tengboche. Nezdržujeme se a hned se dáváme na sestup. Kolem nás projíždí nějaký zoufalec na koni vedeném šerpou. Asi má výškovku, sotva se drží v sedle. Na pozdrav jen něco nesrozumitelného zachrčí. Ještě, že jsme to včera otočili. Klesáme až k řece. Následuje otravný 500m výstup lesem. Cesta po vrstevnici se pěkně táhne. Konečně jsme v Namche.Tentokrát se ubytováváme v Sherpa Village hotelu. Večer jdeme na výbornou pizzu do Highcamp cage.
Trasa
Čtvrtek 21.11.2024 (Namche - Dhole)
Renata už se cítí dobře. Vyrážíme na druhý pokus. Ondra zůstává v Namche, tak mu necháváme pár našich věcí, abychom odlehčili batohy. Plán je dojít k jezeru Gokyo v protisměru původně zamýšleného treku. Jdeme opět po cestě směrem na Tengboche. Na křižovatce odbočujeme doleva ke "schodům do nebe". Jde se docela dobře, hlavně zde není tolik lidí. Stoupáme až ke stupě v malé vesničce Mong La (3985m). Dáváme si polévku a čaj. Bohužel dál cesta prudce klesá. Ale výhledy na klášter Tengboche, hory Kangtega a Thamserku a na vesnici Phortse přes údolí jsou parádní. Klesáme až k řece Dudh Koshi (3600m). Zde je check point a poměrně důležití strážci parku. Opisují si naše trek karty a vyptávají se na všechno možné. Začínáme zase stoupat rododendronovým porostem kolem zamrzlých vodopádů. Zatahuje se. Přicházíme do vesnice Dhole (4050m). Dál už dnes nepůjdeme. Ubytováváme se u říčky v Dole Resortu. Za chvíli přichází od Gokya asi 20 členná skupina Japonců s průvodci a nosiči. Jednomu dávají kyslík, asi má výškovou nemoc. V celé lodži je šílená zima, ani v jídelně se zatím netopí. Dáváme si aspoň teplou polévku. Jediná šance, jak se ohřát, je zalézt do spacáku. K večeři má Renata knedlíčky Mo-Mo. Já jsem udělal chybu a dal jsem si boloňské špagety. V noci se dostavila sračka jako bič. Trávím hodně času na záchodě se splachováním naběračkou ze zamrzlého sudu .
Trasa
Pátek 22.11.2024 (Dhole - Namche)
Ráno mně je blbě. Po bouřlivé noci jsem zesláblý jak moucha. Kufr se mi zvedá už při pohledu na menu. Nedá se nic dělat, Gokyo nedáme, musíme se vrátit do Namche. Škoda. Je hezky, ale dost chladno. A tak se pomalu šouráme z kopce dolů. V zádech máme Cho Oyu 8201m. Výslech na check pointu. A zase do kopce. Na nekonečném traverzu před Namche potkáváme Ondru. Tomu už je dobře. Zobe antibiotika, která mu "předepsala" indická lékárnice asi za 5000 NPR v obchodě se smíšeným zbožím . Jde z Kumjungu, kde si krásně povyprávěl se šerpou, který byl třikrát na Everestu. V Namche už jsme přestěhovaní do lodže Sakura, kde už to známe. Zalézám do spacáku a snažím se usnout. Na jídlo nemám ani pomyšlení. Zbytek výpravy jde do picérky.
Trasa
Sobota 23.11.2024 (Namche Bazar)
Tento den si vůbec nepamatuju a nevybavuju si, co jsme vlastně dělali. Já jsem ho, myslím, strávil v jakémsi polospánku ve spacáku.
(Z vyprávění: Renata s Ondrou vyrazili v mlze směrem na Thamo a do Namche se vrátili kolem letiště Syangboche. Když Ondra viděl, v jakém jsem stavu, zašel za svojí známou lékárnicí a přinesl mi tašku antibiotik, probiotik a já nevím čeho. Začal jsem to brát, ale výsledek byl pofidérní.)
Neděle 24.11.2024 (Namche Bazar)
Letenky z Lukly do Kathmandu máme až na středu ráno, takže nás čeká ještě jeden den v Namche. Je mi o něco lépe, ale na jídlo stále chuť nemám. Zůstávám ve spacáku, je mi tam nejlépe . Počasí je dobré. Ondra jde na Khunde Peak (4251m). Je odtamtud zase trochu jiný pohled na Everest. Renata vybavená papírovou mapou vyráží sama směrem na Everest view hotel a dál na Khumjung. Tam se mají s Ondrou setkat ve známé lodži. Ondra se vrací už asi po dvou hodinách do Namche. Renatě se nedovolal, protože tam nebyl signál. Čekáme asi další 3 hodiny a R nikde. Už si představuju, jak někde leží na planině ve 4000 a hodují na ní supi . Vážně začínáme mít strach, co se jí stalo. Signál nula. Nakonec přichází rozesmátá a spokojená s výletem. Ach jo... Jdeme do italské restaurace. R s O si dávají lazaně. Já si na to ještě netroufám. Hrajeme karty. Je to tady lepší, než v naší lodži.
Pondělí 25.11.2024 (Namche Bazar - Phakding)
Je mi o poznání lépe. Opouštíme Namche Bazar. Už tu vesnici známe dost dobře. Klesáme mezi karavanami mul a jaků k Hillary bridge. Dál podle řeky až do Phakdingu. Nocleh v lodži Green Village.
Trasa
Úterý 26.11.2024 (Phakding - Lukla)
Posledních 7 km treku. Procházíme vesničkami s množstvím lodží a restaurací. V jedné si dáváme šílenou rozpustnou kávu s mlékem. Sledujeme "servírku", jak namáčí prádlo pod kohoutkem, kde si hosté myjí ruce po použití WC.
Ondra jde napřed a zajišťuje nóbl ubytování v několikaposchoďovém hotelu Hikers Inn. Máme dokonce pokoj s teplou sprchou. Z restaurace v nejvyšším poschodí je hezký pohled na letiště. Šéfová se nás ptá, jestli jsme se přihlásili na letišti k zítřejšímu odletu. Tak to jsme vůbec nevěděli, že se to má udělat. Ale byla ochotná a když jsme jí dali letenky, tak všechno zařídila. Už je dost pozdě odpoledne, ale letadla stále létají. Aspoň je na co koukat.
Trasa
Středa 27.11.2024 (Lukla - Kathmandu)
Po sedmé hodině se přesouváme na letiště, kde už je docela dost lidí. Náš odlet se Sita Air má být v 9 hodin. Čekáme asi hodinu a zatím žádné letadélko nepřiletělo. V hale je pěkná zima, ještě že na sobě máme péřovky. Dívám se na pozlacené sousoší Tenzinga s Hillarym na druhé straně letiště a nevím, zda se mám začít bát. Postupně začínají přistávat letadla jiných společností. Jde to rychle - vyložit, naložit a odlet. To trvá snad jen čtvrt hodiny. Náš stroj přilétá asi s hodinovým zpožděním. Poznáváme pilota, který sem s námi přiletěl. Nastupujeme se staženými žaludky (já). Letadlo najíždí až ke zdi na konci dráhy. Motory naplno a pak se to rozjíždí z kopce dolů. Konec dráhy se rychle blíží. Zavírám oči a ... jsme ve vzduchu . Místo 25 minut letíme hodinu, protože na letišti v KTM je velký provoz. Nad mraky děláme několik koleček s krásným výhledem na Himálaj.
Před letištěm v KTM chvíli smlouváme s taxikáři, kteří po nás chtějí 1000 NPR za odvoz do Elbrus Home. Víme, že normální cena je 300 NPR. Nakonec jednomu dáváme 500 a jedeme se ubytovat do známého penzionu. U domácího si vyzvedáváme věci z depozitu a hned mu vyprávíme o našem problému s Tamangem. Velice ochotně zvedá telefon a volá na číslo, které jsme měli na WhatsAppu (nám to nikdo nebral). Zdálo se nám, že jim tam v nepálštině vynadal . Pak nám sdělil, že tam máme za hodinu jet a nehnout se odtamtud, dokud nám nevrátí peníze. Objednal taxi a ještě instruoval řidiče, ať to na místě ošéfuje. Tak jsme vyrazili. Skutečná adresa byla sice ve stejné čtvrti, ale o kus dál, než jsme minule hledali. Dojeli jsme před jediný slušný dům v okolí. Náš hodný strejda taxikář zatelefonoval a za chvíli pro nás přišel jakýsi maník. Šli jsme až někam do 3. poschodí kolem balíků s různým zbožím (mimo jiné to byl též e-shop). U počítačů tam seděli tři borci. Jeden se nám věnoval. Ukázali jsme mu veškerou korespondenci s Tamangem. Pokýval hlavou a někam volal. Pak po nás chtěl PayPal účet. To jsme řekli, že nemáme a že chceme cash. Tak ať prý přijdeme v pátek. Odešli jsme a pomalu se loučili s penízkama 
. No, taky jsme mohli skončit s kudlou v zádech. Strejda nás vyložil v Thamelu. Šli jsme si trochu zašopovat. Večer jsme zakončili mochýtem u Toma&Jerryho. Renatě se to zdálo slabé, tak si s Ondrou dali ještě Daiquiri rullez.
Čtvrtek 28.11.2024 (Kathmandu)
Jedeme se podívat na Boudhanath - jednu z největších budhistických stúp na světě. Je to turisticky profláknuté místo. Obcházíme stúpu po směru hodinových ručiček. Občas zatočíme modlitebním mlýnkem a broukáme si OM MA NI PADME HUM. Na terasu stúpy se může pouze naboso. Docela to studí, i když je docela teplo. Jdeme do vyhlídkové restaurace na ovocný jogurtový koktejl lassí. Potřebujeme do sebe dostat nějaká probiotika. Náš úžasný taxikář na nás dvě hodiny čekal a řekl si o směšnou částku. Dáváme mu o dost víc. Byl šťastný. Vystupujeme poblíž náměstí Durbar. Nakonec jsme skončili v italské restauraci.
Pátek 29.11.2024 (Kathmandu)
Na desátou hodinu máme objednaný taxík. Chvíli čekáme a obdivujeme místní svoz odpadu. Tentokrát s námi nejede strejda taxikář, ale jeho synovec. V Tamangově firmě je nyní pouze mladá sekretářka, která evidentně ví, o co nám jde. Zase to na nás zkouší s PayPal účtem. Když to odmítáme, někam volá a pak odchází. Za chvíli se vrací s balíkem bankovek. Už nemáme sílu chtít dolary nebo eura, bereme rupie. Hurá , to už jsme ani nečekali. Zpátky do centra jdeme pěšky. Lehký problém se směnou rupií na eura jsme vyřešili s pomocí domácího v Elbrus Home. Rozhodně nám nedoporučoval směnárny v Thamelu. Tam nás prý odrbou. Již pár let pronajímá kancelář partě švýcarských dobrodruhů , kteří tam provozují jakousi agenturu pro motorkáře. Velice ochotně nám mění rupie na eura. Jsme rádi, konečně můžeme oslavovat .Nejdříve musíme nakoupit ještě nějaké suvenýry a pak jdeme do naší oblíbené picérky v pasáži v Thamelu. Padlo několik lahví výborného italského vína. Renatě se zachtělo suši. Zašli jsme tedy ještě do japonského baru naproti přes uličku. Tam jsme se dorazili. Večer ještě jdeme k Tomovi a Jerrymu. Bez pomoci domácího bychom peníze od Tamanga určitě neviděli. Dali jsme mu pár tisíc rupií.
Sobota 30.11.2024 (Kathmandu - Náchod)
Před šestou v klidu posnídáme a loučíme se s domácími. Bylo to tu fajn. Na letiště jedeme se strejdou. Taky si zasloužil menší odměnu. Důkladná bezpečnostní kontrola Nepálců nestačila. Při nástupu do A320 Air India si nás ještě jednou zkontrolovali Indové v buňkách přivezených před schody do letadla. Odlet z Dillí se opozdil o dvě hodiny. Kapitán nás sice ubezpečoval, že se to bude snažit dohnat, ale do Vídně jsme stejně přiletěli o hodinu později. Kvůli nekonečnému čekání na zavazadla, nám málem ujel autobus RegioJet do Brna. Z autobusu volám našemu Ondrovi a ten pro nás přijel do Brna. Ve 3 hodiny už v neděli uléháme do postele.
Howgh ! Dopsáno, víc si toho nepamatuju.
!!! Doporučení: Rozhodně si nekupujte letenky Kathmandu - Lukla zde: https://www.kathmanduluklaflight.com !!!
PS: Největší gól vánoc - PF od Harryho Tamanga . On to nakonec až takový zmetek nebude ...
Fotogalerie:
Nepál 1
Nepál 2
Nepál mobil
Nepál Ondra