Monte Cevedale
Ze Suldenu přes chaty Schaubachhütte a Rifugio Casati k vrcholu Monte Cevedale (3769m).
Účastníci zájezdu: Dunda, Martin, Jirka
Středa 12.9.2018
790 km z Náchoda přes Mnichov, GaPa do Suldenu (It). Cestou zastavujeme v rakouském Ehrwaldu přímo pod nejvyšší horou Německa Zugspitze (2962m). Vzhledem ke zvýšenému provozu na posledních 100 kilometrech jsme v Suldenu na parkovišti u lanovky (1900m) až před pátou hodinou odpoledne. Rychle balíme. Házíme na záda těžké batohy a vydáváme se po široké cestě pod lanovkou k Schaubachhütte (2581m), kde máme přespat. Lehce si zacházíme k vysutému mostu nad vodopádem. Pořád je na co koukat, hlavně na dominantu údolí Gran Zebru (3851m). Za hodinu a půl jsme u chaty Schaubachhütte (2581m). Před sebou máme dechberoucí panorama König Spitze-Gran Zebru (3851m), Monte Zebru (3724m) a Ortleru (3905m) - nejvyšší hory Rakouska-Uherska. Bodrý chatár je hodně podobný Patriku Hezuckému z rádia Evropa 2. Je to Albánec a nechce moc mluvit anglicky. Zato umí pár slovenských slovíček, např. "do pí.i" 
Ubytovává nás a hned žene na večeři. Máme polopenzi. Předkrm - pastu dávám v pohodě, ale další chod mi roste v puse. Asi únava z cesty a rychlé nabrání výšky udělalo svoje. Dezert už se ve mně dlouho neohřeje, bléé. Jdeme brzy spát.
Statistika: 4.3km, ↑679m, ↓31m, 1hod 19min
Čtvrtek 13.9.2018
V 7 hodin máme vydatnou snídani a před osmou opouštíme Schaubachhütte. Jdeme po kamenité pěšině k ledovci Sulden Ferner. Asi po půlhodině poskakování po kamenech scházíme na ledovec. Bereme si mačky, cepíny a navazujeme se na lano. Gran Zebru (3851m) je blizoučko, přímo nad námi. Zvykáme si na docela velký sklon ledovce. Naštěstí led není moc tvrdý a mačky na něm dobře drží. Cesta je dobře patrná a vyhýbá se velkým trhlinám. Hluboko pod námi je Sulden, odkud jsme včera odpoledne vyšli. Výš již na ledovci leží pár cm čerstvého sněhu. Přichází i trochu obtížnější místo, kde je třeba použít cepín a přední hroty maček. Cesta kličkuje mezi trhlinami, ale postup nám jde celkem dobře. Pomalu stoupáme pod sedlo Eisseepass (3139m), přes které vede také jedna cesta na Rif. Casati. Na internetu jsme vyčetli, že lepší je odbočit doprava a vystoupat do sedla Forcella di Solda (3323m). Vede nás tam vyšlapaná cesta. V jedenáct hodin jsme v sedle Forc. di Solda (3323m) mezi vrcholy Cima di Solda (3376m) a Corno di Solda (3386m). Na obzoru poprvé vidíme cíl expedice - vrchol Monte Cevedale (3769m). Dáváme si přestávku na občerstvení a užíváme si pěkných výhledů na druhou stranu sedla i na naši výstupovou trasu. Balíme lano a v pohodě za pár minut dosahujeme blízkého vrcholu Cima di Solda. Je odtud krásný pohled na Gran Zebru a Ortler (v mracích), ledovec Sulden Ferner a Sulden, sedlo Eisseepass, dvojvrchol Cima Cevedale (3757m) a Monte Cevedale (3769m). Máme spoustu času, je teprve půl dvanácté. Pomalu scházíme k Rif. Casati pod dohledem majestátné Gran Zebru. Cima di Solda z této strany vypadá jako Říp. Krátce po dvanácté jsme na Rifugio Casati (3269m). Na terase si hned dáváme osvěžujícího rádlera. Chatař Renato, bývalý sjezdový závodník, nás ubytovává na pokojíku v poschodí. Hodinku si dopřáváme klid na lůžku. Ve 14 h je budíček. Od chaty rovně přes ledovec je to půl hodiny na vrchol Eiskofel-Tre Cannoni (3276m). Raději se zase navazujeme na lano a jdeme tam. Na kopci jsou opravdu zbytky třech kanonů z 1.sv. války. Začíná se to podezřele zatahovat, ve vedlejším údolí již prší. Rychle děláme pár snímků na vrcholu a mažeme zpátky na Casati. Párkrát zahřmí a začínají padat kroupy. Jsme rádi, že jsme za sucha na chatě. Do večeře hrajeme karty (moravské prší a krávy). Výborná večeře je v 18:30. Pak zase karty a "vino rosso". Prší skoro celou noc.
Statistika: 5.3km, ↑850m, ↓147m, 4hod 12min + 2.7km, ↑96m, ↓90m, 1hod 16min
Pátek 14.9.2018
Ráno je venku zataženo a poprchává. Vstáváme až těsně před sedmou a jdeme na snídani. Ondra si kupuje na hodinu WiFi (signál tady nikde není) a zjišťuje, jaké má být počasí. Předpověď je docela dobrá, ale venku to tak zatím nevypadá. Jsou tady s námi ještě dva Němci od Berlína, kteří předevčírem zdolali Ortler a taky by dnes rádi na Cevedale. Ti říkají, že to asi zabalí a vrátí se k autu do Suldenu. Volíme vyčkávací variantu a zalézáme zase pod deky na pokoji. Jsme smířeni s tím, že strávíme den na chatě a eventuálně vylezeme na blízké Corno di Solda. V půl desáté se jakoby mávnutím proutku vybere a je krásně. Vidíme naše Němce, jak jdou navázáni na laně směr Cevedale. Rychle měníme plány, házíme na sebe cajky na ledovec a startujeme za nimi. Jde se docela dobře, zvlášť když víme kudy. Máme to prošlápnuté. Nadmořská výška už je znát, děláme přestávky na nadechnutí. Hezké panoráma trochu ruší mráček nad "Zebrou". Nejprve se střídají lehké úseky skoro po rovině s překonáváním několika strmějších pasáží ledovce. Cupitáme si to za "Helmutem a Hansem". Cima Cevedale-Zufallspitzen (3757m ) a Monte Cevedale (3769m) se už hodně přiblížují. Pod závěrečným strmým úsekem vidíme, že Němci zvolili cestu pod velkou trhlinou a hrdinně prošlapávají. Je tu dost nového sněhu, který se lepí na mačky a vytváří "bakule". Z vrcholového hřebenu se vysypávají malé lavinky. Bohužel já a Ondra nemáme na mačkách plastové vyhazovací destičky (proto asi byly ty mačky tak levné), tak sníh oboucháváme cepínem. Jedny zaváté stopy vedou asi o sto metrů níž, ale raději jdeme v prošlapaném. V traverzu nám to trochu ujíždí. Když překonáváme velkou trhlinu vidilelnou i od chaty, vrchol zahalí mrak. Proti nám jdou Němci z vrcholu a říkají, že je to "milk". Nic neviděli. Za chvíli také stojíme u kříže na vrcholu Monte Cevedale (3769m). Je dvanáct hodin, od chaty jsme to šli dvě hodiny. Opravdu není nic vidět, tak se aspoň fotíme. Kousek od kříže je jakási polorozpadlá chatrč, snad z války. Moc se nezdržujeme a dáváme se na sestup po stejné cestě. Na Cima Cevedale nemá cenu v tomto počasí lézt. Brzy se dostáváme pod mraky. Dolů to jde mnohem rychleji, tolik se nezadýcháváme. Rifugio Casati je vidět skoro celou cestu. Ještě závěrečný hank a po hodině a půl jsme z vrcholu zpátky na chatě. Němci se s námi loučí a odcházejí přes Cima di Solda do Suldenu - asi dost dobrej oddíl. My zůstaneme na Casati ještě jednu noc. Dáváme si oslavného rádlera a něco malého na zub. Pak karty, víno a výborná večeře. Chata se mezitím docela zaplnila. Asi bude hezky.
Statistika: 6.2km, ↑536m, ↓523m, 3hod 38min
Sobota 15.9.2018
Ráno se nikam neženeme a po snídani odcházíme z chaty Casati až v půl deváté. Je mlha, ale vypadá to, že se to protrhá. Stoupáme na známou Cimu di Solda kolem pozůstatků z války. Z vrcholu tentokrát není nic vidět, tak se alespoň zapisujeme do vrcholové knížky. V sedle Forcella di Solda se nám naposledy ukazuje Monte Cevedale. Navazujeme se na lano a sestupujeme na ledovec Sulden Ferner. Proti nám jde skupina Italů. Je krásně a teplo. Díváme se do údolí a nalevo máme Ortler a Gran Zebru. Už je vidět i Schaubachhütte. Jdeme po ledovci co možná nejníž, abychom nemuseli tolik skákat po kamenech. Jsme zase na pevnině a ohlížíme se na naši sestupovku. K Schaubachhütte už je to jen kousek. Gran Zebru si prostě musím po stopadesáté vyfotit. Na Schaubachhütte přebalujeme, protože jsme si tady nechali pár věcí, mj. hůlky. Budou se teď hodit. Začíná se mi ozývat pravé koleno načnuté před týdnem na tenise. Kamarádi mi říkají, že mám jet lanovkou, že to nikomu neřeknou 
. S tím zásadně nesouhlasím a rvu to dolů po široké cestě se sklonem přesně takovým, že cítím každý krok. Naštěstí se Sulden přibližuje. Ještě poslední fotka Ortleru a Hintergrathütte. Odbočujeme ze "silnice" na horskou stezku, po které se mi jde o něco lépe. Ve 13hod dopajdávám k autu na parkovišti u spodní stanice lanovky. Sláva, je posekáno ! Odjíždíme do San Valentina pod Reschenpassem, kde si v hezkém kempíčku stavíme stan u minigolfového hřiště. Je odsud vidět Ortler a když se trochu snažíme, tak i "náš kopec" Monte Cevedale. Vaříme si nejprve oběd z vlastních zásob a večer si dáváme pořádnou pizzu. Po večeři hrajeme v hospodě karty a popíjíme vínko. Snad jsme si ho dnes zasloužili.
Statistika: 8.8km, ↑145m, ↓1483m, 3hod 45min
Neděle 16.9.2018
Odjezd domů přes Landeck, GaPa, Mnichov, Rozvadov.
Howgh 