Kamnické Alpy - Logarská dolina
Třídenní putování po kopcích nad Logarskou dolinou s výstupem na Ojstricu po zajištěné Kopinškově cestě.
Úcastníci zájezdu: Renata, Romča, Jirka
Chaty: Koča na Klemenči Jami, Kocbekov dom na Korošici, Kamniška koča na Kamniškem sedlu, Frischaufov dom na Okrešlju
Kempy: Šenkova domačija, Zgornje Jezersko
Mapa: mapa1, detail
Trasa: prošlá trasa
Fotogalerie
Neděle 17.7.2016
Z Náchoda vyjíždíme kolem 5:30. Cesta probíhá bez problémů až na pár otravných semaforů před Znojmem. V Rakousku sjíždíme z dálnice u Völkermarktu. Dále jedeme přes malebné lázně Eisenkappel a míříme směrem do sedla Seebergsattel. Tam však nedojedeme a odbočujeme doleva na uzoučkou silničku na Pavličevo sedlo (1339m). Zaujmou nás cedule Bären Gebiet (medvědí území) na každém vjezdu do lesa. To tady minule nebylo, chacha... Na slovinské straně je silnice asi o půl metru širší. Při vjezdu do Logarské doliny platíme obvyklou taxu za auto 7 EUR. V 16:30 parkujeme u Domu Planincev (837m). Balíme bágly a přecházíme přes most k začátku cesty na Klemenču Jamu. Do místa prvního noclehu Koči na Klemenči Jami musíme nastoupat cca 400 m. Občas se otvírají výhledy do závěru Logarské doliny. Za necelou hodinu jsme u Koči. Na první pohled se tu nic nezměnilo. Jen chatař. Bodrý chlapík měl již malinko naváto. Dáváme se s ním do řeči a když zjistí, že jsme z Čech, hned nalévá uvítací drink. Zná Karlovy Vary. Má dobrou náladu neb dnes mu končí třítýdenní turnus na chatě a sestupuje do údolí. Ještě se ho vyptáme na Kopinškovu cestu na Ojstrici. Letos je to prý v pohodě, málo sněhu. Posedáváme na lavičkách před chatou a kocháme se pohledem na severní stěnu Ojstrice, kterou bychom měli zítra prostoupit. Jak se blíží večer návštěvníci odcházejí až jsme na chatě sami pouze s matkou chataře. Ubytováváme se v podkroví. Plno věcí je zde zakázaných :-). Jdeme si ještě popovídat dolů do jídelny s "maminkou". Ozývá se hrozný rachot odněkud seshora. To nic, to je "plch", dovídáme se. No, spíš si myslím, že to byla kuna. Chodí tam prý spát. Brzy se odebíráme na lože a usínáme spánkem spravedlivých. Zítra nás čeká náročná tůra.
Ponělí 18.7.2016
Vstáváme v 6 h. Moc se nezdržujeme a v 6:30 vyrážíme. U křižovatky cest snídáme z domácích zásob. Rovně vede cesta do sedla Škarje (šli jsme v r. 2009). My se dáváme doleva směr Ojstrica (Kopinškova pot). Nejprve cesta stoupá modřínovým porostem. Jak nabíráme výšku, přibývá kamení. V 8:15 jsme v sedle Škrbina (1800 m). Potkáváme Bobka (že se tak jmenuje jsme zjistili až ze zápisu do vrcholové knížky). Ten to nepodceňuje a je kompletně ferátově vystrojen. Nu což, shazujeme batohy a bereme na sebe cajky, alespoň odlehčíme zádům. Slunce nad Logarskou dolinou začíná nemilosrdně pálit. Hurá do Kopinškovy "zelo zahtevne poti". Po prvních pár metrech ocelových lan následuje hezký chodníček po sv úbočí Ojstrice. Po vrstevnici nad hlubokými srázy přicházíme k úseku s kramlemi. Romče se to líbí. Zatím to není nikterak náročné, je se čeho držet. Stoupáme a expozice se zvyšuje. Svačíme mezi kytičkami. Přichází trochu adrenalinové místo - asi 10 metrový hřebínek bez jištění. Romča je mnohem radši, když se může něčeho držet. Nějaké to železo usnadňuje výstup k traverzu ve vrcholové části severní stěny Ojstrice. Už vidíme sněhové pole, které by mohlo být problémem. Nyní je opravdu malé a dá se opatrně podejít. V batohu mám sice kvalitní nesmeky a 20 m kus lana, ale použít jsme to nemuseli. Rozhodně je dobré se zeptat na aktuální podmínky na chatě ! Po překonání tohoto "morálového" místa nás už k vrcholu nic těžkého nečeká. Vychutnáváme si pohledy do Logarské doliny i ke Koče na Klemenči (zoom), odkud jsme před pár hodinami vyšli. Romča se chce vytotit s Planjavou v pozadí. V 11 h stojíme na vrcholu Ojstrice (2350 m). Fotí nás Bobek, který na nás čekal a už si dělal starosti, jak jsme zvládli sněhové pole. Máloplatné, moc rychle nám to s těžkými batohy nešlo. Bobek popisuje každý kopeček, který je odsud vidět. Na jih hluboko pod námi je Kocbekov dom, kam máme dnes namířeno. Pod severním srázem vidíme Koču na Klemenči, odkud jsme ráno vyšli (uprostřed). Většina lidí přichází na vrchol od východu přes Malou Ojstrici. Západním směrem jsou nejvyšší vrcholky Kamnických Alp - Planjava a v dáli Grintovec, Kočna a Skuta. Děvčatům to sluší. Jak si tak užíváme krásných výhledů a parádního počasí, vrchol se zaplňuje. Nespěcháme, svačíme, vegetíme, fotíme se. (Romča). Taky se zapisujeme do vrcholové knihy.
V poledne se dáváme na sestup. Cesta vede nejprve západním směrem k sedlu Škarje a poté se stáčí k jihu. Dobře si můžeme prohlédnout hřebenovou cestu od Škarje přes Babu na Planjavu, kterou jsme absolvovali v r. 2009. Kocbekov dom (1808 m) se pomalu přibližuje. V 13:30 jsme u chaty. Je to taková nepříliš útulná krabice na okraji velké travnaté plochy Korošica, která slouží jako pastvina pro krávy a ovce. Hlásíme se paní v recepci a pak se uvelebujeme na lavičkách před chatou. Ubytovává se zde až v 19 h. Chataři mají frmol, protože právě dorazil nahlášený "oddíl" lehce mentálně postižených s doprovodem. Je jich asi 20. Někteří si jdou začutat s míčem na pastvinu, někteří si se zájmem prohlížejí české holky a někteří se chlubí několika naučenými anglickými frázemi. Je s nimi docela legrace. Dáváme si pivo Union a odpočíváme. Taky na karty došlo. Po 19 h konečně můžeme na pokoj, kde jsme ještě se 2 manželskými páry. S hygienou je to na této chatě slabší. Jedno páchnoucí WC kdesi ve sklepě, k mytí slouží koryto v místnosti, kde se nechávají boty. Takže nejlepší to nakonec bylo u kohoutku s vodou venku pod chatou. Spát se nám ještě nechtělo, tak jsem se rozhodl, že si vyfotím Ojstricu z protisvahu. Obloha se najednou zatáhla a tak tak jsem se stačil vrátit do chaty. Slušný liják netrval dlouho. Ještě chvíli hrajeme karty v jídelně, ale docela silný řev "mentálů" nám jde na nervy. Jdeme spát.
Úterý 19.7.2016
Kolem 6:30 už se stejně nedá spát, protože kolem všichni vstávají, takže vstáváme taky. Venku svítí slunce, ale na obloze je i plno mraků. "Oddíl" snídá párky, my máme ještě svoje zásoby. Po sedmé hodině se vydáváme na cestu do Kamnického sedla. Volíme variantu "spodem", protože mraky nevypadají moc dobře a z hřebene by stejně nebylo nic vidět. Jdeme nejprve po jižních úbočích Baby a Planjavy. Občas se to trhne a je vidět i Kocbekov dom. Pak cesta začíná prudce stoupat, Na několika místech jsou ocelová lana. Po dešti se vyrojili sympatičtí obyvatelé hor. V 8:45 jsme na křižovatce cest v cca 2200 m. Je mlha a působí to tady dost depresivně. Rovně nahoru už by to nebylo na vrchol Planjavy (2394 m) moc daleko. Začíná nám být zima a strojíme se. Po lehkém občerstvení se dáváme po vrstevnici doleva. Jdeme k sedýlku v JZ hřebeni Planjavy. Za sedýlkem je mnohem lepší počasí a otvírají se výhledy na Kamniško sedlo a okolní kopce. Již jsme tudy jednou šli, ale přesto jsme se vydali ze sedla špatnou cestou rovnou dolů po jakési kamzičí stezce, která nás zavedla na nebezpečné plotny. Správná značená cesta vede doleva ! Následuje prudký sestup po místy zajištěné cestě západní stěnou Planjavy. Sněhové pole se bezpečně nadchází. Jak klesáme, zase nás pohlcuje mlha. Když nevidíme do kraje, díváme se alespoň pod nohy, a též je na co koukat. Jak se blížíme ke Kamnickému sedlu, mlha už není tak hustá. V sedle jako mávnutím proutku končí mraky a otevírají se nádherné výhledy do Logarské doliny. Pár metrů pod sedlem v mlze na jižní straně je Kamniška koča (1884 m). Asi v r.2013 byla kompletně zrekonstruovaná. Dáváme si pivo a přemýšlíme, co dál. Je teprve 11 h. Původně jsme tady chtěli zůstat a odpoledne vylézt na blízký vyhlídkový kopec Brana. Na této straně sedla je ale všechno v mracích a nevíme, co se z toho vyvrbí.Tak jen krátce posvačíme a odcházíme směrem na Frischaufov dom na Okrešelju. Nejdříve se jde po hezkém chodníčku po vrstevnici s krásnými výhledy na Jezersko sedlo (2034 m) a Mrzlou Goru (2203 m). Hluboko pod námi vidíme převážnou část Logarské doliny.To se nám líbí a vůbec nespěcháme.Při pohledu zpět se nám ukazuje špička Ojstrice. Po chvíli začíná prudký sestup, místy jištěný lanem a kolíky. I schody se zde najdou. Ze zdola vypadá cesta hrůzostrašně, ale není to nic extra obtížného. Jak se dostáváme do pásma kleče a modřínového lesa, je kolem plno kytiček. Nádherně vonící hvozdíky, azalky, ... Teplota se čím dál víc zvyšuje, slunce nám pere přímo do obličeje. V 13:30 jsme na Frischaufově domě (1396 m) a rádi zalézáme do stínu. Přes údolí máme Ojstricu, na které jsme byli včera touto dobou. Trochu si ji přitahuji. Pokračujeme dolů nejprve ve stínu lesa. U místní rarity - smrku na balvanu se fotíme (jako vždycky). Dále cesta klesá podle potoka až k vodopádu Rinka. Je to jeden z nejvyšších vodopádů ve Slovinsku. Na parkoviště to je odsud už kousek. Tam shazujeme batohy na lavičce ve stínu a já nalehko odcházím pro auto k Domu Planincev, což je asi 3 km. V 15:30 se loučíme s Logarskou dolinou a odjíždíme směr Jezersko.
Na odpočívadle poblíž Pavličeva sedla vaříme pozdní oběd. Jsme dost unaveni a tak odpočíváme. Na noc se přesouváme do Zgornjeho Jezerska přes sedlo Seebergsattel. Na oblíbeném vyhlídkovém odpočívadle zastavujeme. Krásný pohled na nejvyšší hory Kamnických a Savinjských Alp (zleva Skuta, Dolgi hrbet, Grintovec, Jezerska Kočna) se neomrzí. Původní úmysl byl přespat na tábořišti u Planšarského jezera. Tady je ale nějaká podivná značka a na místě, kde jsme si vždycky stavěli stan je půlmetrová tráva. Vracíme se ke kostelu. Tam jsme si všimli poutače na kemp. Asi po třech stech metrech jasanovou alejí přijíždíme do rodinného ekoagrokempu Šenkova domačija. V recepci zjišťujeme, že kemp a statek vlastní Drejc Karničar s manželkou. (známý slovinský horolezec a skialpinista, jeho bratr Davo Karničar sjel jako první člověk na světě na lyžích M.Everest). Na poličce tady leží pár čísel časopisu Lidé&HORY, dokonce jeden s našimi fotkami. To nás potěší a Drejce, když mu to ukazujeme, zdá se také. Byl v Praze na mezinárodním festivalu alpinismu, zná prezidenta Láďu Jirásko (my také). Drejc nám jde ukázat kemp. Hezká vybavená kuchyňka, čisté umývárny a sprchy s teplou vodou, vše ve stylovém domečku. Mají zde i možnost spaní na seně ve stodole nad koňskou stájí. My si ale raději stavíme stan na louce nad cestou. Brzy jdeme spát.
Středa 20.7.2016
Ráno všechno sbalíme a jdeme na recepci zaplatit. Romče není dobře, má zvýšenou teplotu. Myslíme si, že má ze včerejška úpal. Vzhledem k příznivé ceně ubytování (21 EUR celkem), klidnému prostředí a hezkému okolí se nakonec rozhodujeme, že si zde uděláme ještě jeden odpočinkový den. Po kempu se volně pohybují slepice a kachny. Je tu pár městských dětí na táboře a ty vyhánějí na pastvu krávy a telata. Mimo to zde ještě mají ovce a koně. Odpoledne již je Romče lépe, jdeme k Planšarskému jezeru. U jedné lavičky je dokonce knihovnička. Z vyhlídky u kempu si přitahuju Českou koču. Tam to známe a podíváme se tam snad někdy příště. Máme to tady rádi.
Čtvrtek 21.7.2016
Po snídani se loučíme a odjíždíme. Volíme vyhlídkovou cestu kolem Julských Alp. Od Kranjske Gory je hezky vidět Škrlatica a Špik. V Rakousku jedeme po tauernské dálnici na Spittal. Tunel objíždíme přes Obertauern. Končíme v kempu Osika u Nové Bystřice. Tam strávíme ještě další den a pak trádá domů.
Howgh.