Hohe Warte - Monte Coglians
Třídenní okruh kolem nejvyššího vrcholu Karnských Alp na hranicích Rakouska a Itálie
Účastníci zájezdu: Jirka, Dunda, Čmelda, Špáča
Do Karnských Alp jsme se vydali na základě článku L.Jiráska v časopisu lidé&HORY, č. 4/2014
Chaty: Wolayersee Hütte (1967m), Rifugio Marinelli (2111m)
Popis zajištěné cesty Weg der 26er Klettersteig, mapa
Čtvrtek 18.9.2014
Ve 4:30 mě hoši nabírají v Náchodě a pokračujeme přes Prahu, Č.Budějovice a Dolní Dvořiště do Rakouska. Za Salzburgem po průjezdu tauernskými tunely se přes hřebeny hor začínají valit mraky. Na pohled hezké, ale moc velkou radost z toho nemáme. Před Spittalem an der Drau odbočujeme z dálnice doprava směrem na Lienz. Ve vesnici Oberdrauburg přejíždíme na druhý břeh řeky Drávy a serpentinami přes sedlo se dostáváme do městečka Kötschach-Mauthen. Dál jedeme podle říčky Gail do Birnbaumu. Na konci vesnice odbočujeme dolů k řece. Následují zase serpentiny nahoru. Cesta se pořád úží a za posledními usedlostmi už to je jenom štěrková cesta. Modlíme se, aby nejelo nic proti. Párkrát škrtáme spodkem auta při přejíždění rigolů. Nakonec se před námi objevuje lesní kaplička Hubertuskapelle (1114m). Sláva, jsme v cíli. Parkujeme a balíme věci do hor. V 15 h vyrážíme vstříc dobrodružství. Za mostkem přes potok Wolayer Bach je ještě jedno velké parkoviště. Cesta nejprve vede jen mírně do kopce přes horskou pastvinu Untere Wolayer Alm. V lese začíná být spoupání prudší. Jdeme kolem hezkého vodopádu. Na skále je zajímavý reliéf pošťáka. Asi po hodině svižného pochodu se dostáváme na další pastvinu Obere Wolayer Alm (1709m). Lehce se občerstvujeme plechovkovým Prazdrojem. Už jsme dost vysoko, kolem se ozývá charakteristické pískání. Jednu sviští rodinku si fotíme. Bohužel, čím jsme výš, přibývá i mraků. Po 2h 15min jsme u Wolayersee Hütte Měl by odtud být překrásný pohled na jezero Wolayersee, ale my v mlze sotva rozeznáváme obrysy chaty :-). Mrholí a tak rychle zalézáme dovnitř. Chata je kompletně zrekonstruovaná. Chatař Helmut Ortner je sympaťák a jak jsme se o něm dočetli na internetu, stál na vrcholu Everestu, Shisha Pangmy a pokouší se o Seven Summits.. K večeři jsme si dali na jeho doporučení Wiener Schnitzel - super. Večer hrajeme karty. Chata se docela zaplnila.
Pátek 19.9.2014
Již v noci se vyjasnilo. Ráno se nad jezerem sice ještě válela mlha, ale See Warte 2596 m se nám již představila v celé své kráse. Biegengebirge začínají olizovat paprsky slunce. Snídaně je v 7 ve formě švédského stolu – opět perfektní. Ptáme se Helmuta, jestli je nástup na ferátu 26er vysněžený. Říká, že ne, takže cepíny a mačky necháváme na chatě. Obcházíme jezero po levé straně a konečně si můžeme taky vyfotit chatu i s mohylou, připomínající boje za 1.sv.války. Na cestě do sedla Valentintörl musíme překonat větší sněhové pole s mírným sklonem, takže bez problémů. Hohe Warte se tiše těší na nové návštěvníky. V 8.15 jsme v sedle Valentintörl (2138m). Je odtud hezký pohled zpět i na druhoui stranu. My míříme vpravo na těžší variantu nástupu a podle pokynů na tabulce si oblékáme úvazky a feratové sety. Cesta vede přes asi 50 m kopeček dost vzdušně a místy ani ne moc zajištěně. Je snad lepší tuto vložku obejít již pod sedlem – viz topo. Pošetří se síly a čas. Po suťovišti docházíme ke křižovatce cest - nástupů na feráty Koban-Brunner (lehčí) a Weg der 26er (cesta 26letých), která je těžká. Protože kromě mě všichni skoro věk v názvu splňují, volíme samozřejmě tu těžkou...chacha. Zajištěná cesta začíná vlevo od sněhového pole. Hned první úsek je těžký (D/E). Špáča coby lezec se nabízí, že mě odjistí 20m lanem, které táhnu v batohu. Jo, souhlasím, aspoň se hned zkraje nevyšťávím přecvakáváním feratových karabin. „Na druhým“ to jde vpohodě. Tak si v klidu lezeme, občas cvakneme odsedku a odpočíváme. Čmelda leze taky v pohodě. Ještě jedno kritické místo přichází v traverzu doleva po plotnách, kde nejsou skoro žádné stupy (D+). Pak už to jde a brzy jsme u stěnové knihy, kam nás Dunda na poslední volné místečko zapisuje. Následuje lehký traverz doprava a pár úseků C. Rušíme jištění lanem a dál se jistím sám feratovým setem. V místě kde se naše cesta napojuje na cestu Koban-Brunner svačíme. Máme konečně čas se porozhlédnout po okolí. Na sever v mracích jsou Vysoké Taury, zahlédneme i Grossglockner. Pokračování už není nijak obtížné, ale začíná se projevovat únava (alespoň u mě). Vrchol See Warte (2596m) máme již pod sebou. Po hřebínku docházíme ve 12h na vrchol Hohe Warte (2780m) ke zvonu míru Campana della pace. Ještě foto u vrcholového kříže a již se od jihu z Itálie ženou mraky. Raději se dáváme na sestup jižním svahem. Nejprve je to docela odporné příkré suťovišťe, které pak přechází v chodecký terén. Na chatu Marinelli (2111m) přicházíme za mlhy kolem 15té hodiny. Ubytováváme se v samostatném pokojíku. V jídelně jsou pouze 3 stoly, ale o to je útulnější. V kamnech se topí. U jednoho velkého stolu sedí paní, kterou jsme již ráno viděli na Wolayersee Hütte. Sedáme si k ní. Je velice komunikativní. Dělají přechod Karnských Alp a jsou z Ramsau am Dachstein, kde mají penzion. Dáváme si pivo a když se asi po hodině objevuje její manžel (Helmut si dal cvičně výstup v mlze na Cimu Mezzo a poté ještě na Hohe Warte), vytahuji tajnou zásobu slivovice a připíjíme si na zdraví. Přidává se i Matteo, který nás obsluhuje :-). K večeři máme vynikající těstoviny tagliatelle s jelením ragú a sýrem. K tomu vino rosso. Zjišťujeme, že chatařka Caterina má zrovna narozeniny. Zazpívali jsme jí naše : „Caterina má narozeniny, my máme přání jediný....“ a přiťukli si slivovicí. To se jí moc líbilo a přinesla na stůl další láhev vína. Tak pokračoval večírek v uvolněné atmosféře. Krásně jsme si povídali s Caterinou, Monikou, Helmutem, Matteem „anglickoněmeckoitalsky“... chacha. Caterina mě pojmenovala Giorgio – papa di montagna :-). Jo, vypadalo to jako, že hoši jsou mými syny. V průběhu večera se dostavil ještě přítel Cateriny - someliér a začala ochutnávka archivních vín. A k tomu úžasné salámy a pršúto. Únava mě zmohla kolem 22 hod a jako první jsem odešel spát. Dlouho budeme vzpomínat na tento večer na rifugio Marinelli.
Sobota 20.9.2014
Hoši si domluvili snídani až na 8 h, takže v 7 hodin ještě spokojeně spinkají po bouřlivém večírku. Já se jdu trochu projít kolem chaty. Na terase je Caterinin vlčák Ceco, který si chce hrát a hlavně má zájem o moje boty :-) Jako obvykle po ránu svítí slunce. Na jihovýchodě jsou vidět Julské Alpy - nejvyšší Montasio a nalevo Fuart, Triglav, Jalovec a Mangrt. Z nedalekého kopečku je krásný pohled na masív Hohe Warte a Rif. Marinelli. Na jihozápad jsou někde vzadu Dolomity. Dál by to byla asi hezká hřebenová cesta, ale musím se vrátit na snídani. Od jihu se zase začíná valit oblačnost, která připomíná vodopád. Po snídani se fotíme s Caterinou. Asi jsme se jí zalíbili, dává nám na cestu lahev vína. Moc se nám na rifugio Marinelli líbilo. Srdečný personál i hosté. Cesta od chaty vede nejprve po travnatých stráních, po úbočích Hohe Warte. Když se mlha roztrhne, jsou odtud hezké výhledy. Asi po hodině chůze je čas na odpočinek. Přicházíme do místa, odkud je již vidět Wolayersee a chata Lambertenghi. Musíme ale ještě asi 200 m sestoupit po zajištěné cestě Sentiero Spinotti. Přímo před námi je vrchol See Warte (2596m). Ke konci sestupu na suťoviště je asi 20 m žebřík v úzkém komínu. Ještě jedno sněhové pole a jsme pod Rifugio Lambertenghi (1950m). Na chatě skoro nikdo není,dáváme si pivo Gösser. Kousíček nad chatou je sedlo Wolayerpass (1974m) s italským opevněním z 1.sv.války. Ze sedla je jezero Wolayersee a Wolayersee Hütte jak na dlani. Jdeme na Wolayersee Hütte vyzvednout věci, které jsme si tam včera nechali. Prohodíme pár slov s Helmutem a vyrážíme na závěrečný 800 m sestup k autu po štěrkové cestě. U vodopádu už toho máme docela dost. Jsme rádi, když se konečně objevuje Hubertuskapelle a nacházíme i auto :-) Cesta domů proběhla v poklidu.