Alpago
3 denní trek v jižních italských Alpách v oblasti Alpago východně od řeky Piave s výstupem na Col Nudo
Účastníci zájezdu: Ondra, Martin, Renata, Jirka
Čtvrtek 23.9.2021
Cesta přes Budějovice, Salzburg, Villach, Udine. Odbočujeme z dálnice na Pordenone a pak na sever k jezeru Lago di Santa Croce. Pokračujeme doprava do kopce. Cesta se hoodně zúžuje a kroutí. Některé zatáčky se nedají projet najednou. U osady Funes na nás mává babča. Je to Kristýna, majitelka salaše, ve které máme spát. Posílá nás dál a jede za námi vlastním autem. V 17 h jsme u salaše Casera Crosetta (1150m). Mapa. Máme to tady zarezervované a zaplacené přes airbnb. Uvnitř je vybavená kuchyně. Jsou tam i nějaké konzervy, těstoviny, rýže,... Můžeme to použít a podle ceníku hodit peníze do kasičky. A paráda je, že teče teplá voda. Kristýna nám všechno ukazuje. Zajímá nás, v jakém stavu je feráta Costacurta, kterou máme zítra absolvovat. To teda neví, ale za chvíli má přijet syn a ten nám to řekne. Přijel i se Sabinou, slovenskou brigádnicí. Ferátu prý letos nikdo nekontroloval, takže neví. Dál jsme chtěli zjistit, zda v jeskyni v sedle Valbona je opravdu voda. Žádná voda tam prý není (nakonec byla). To mění náš plán a místo vaření budeme muset táhnout o dva litry vody víc. Ach jo. Kristýna nám ještě říká, že tady budou v noci troubit jeleni a výt vlci, tak ať se nebojíme. Pak odjíždějí do údolí a my jsme zůstali na caseře sami. Ubytováváme se v jídelně. Noclehárna v podkroví je opravdu jen na přespání. Vaříme večeři a taky obdivujeme malého spoluobyvatele 
. Načínáme sedmičku bílého, pak druhou, třetí, ... Myslím, že jsme vyřešili většinu globálních problémů . Renata odchází na kutě první, zbytek jde spát až po půlnoci.
Pátek 24.9.2021
Vstáváme v 7h na budík. Není to nejlepší, hlava trochu třeští. Balení a snídaně nám zabere hodinu. Batohy mají asi 12-15 kg - uff. Pohodovou cestou nejprve stoupáme k salaši Casera Venal (na fotce dole). Dál začíná brutální stoupání rovně nahoru málo patrnou stezkou. Někomu se z toho dělá až mdlo. Musíme se dostat do sedla Forcella Fagoreit (2082m). Asi po hodině a půl toho máme docela dost a tak chvíli odpočíváme v travnatém sedýlku pod Col Fontana (1670m). Slunce nemilosrdně pere do zad. Po pravé ruce máme Crep Nudo (2208m). V jedné z plánovaných tras byl i přechod tohoto kopečku. Směrem na jih by asi bylo vidět moře, kdyby tam nebyla inverzní oblačnost. Sedlo se pomaloučku přibližuje. Stoupání už není tak prudké. Renatka si bere na poslední metry energetický gel. Kolem jsou zajímavě zvrásněné vápencové skály jak z Vinnetúa. V 11:30 jsme konečně v sedle Forcella Fagoreit (2082m). Nastoupali jsme skoro kilometr. Pohled za hranu je ohromující. Poprvé vidíme špičku Col Nuda. Jak na dlani máme Friulské Dolomity a vpravo vzadu je dokonce vidět i Monte Coglians. Východním směrem na obzoru jsou Julské Alpy - Montasio, Fuart, Mangart, Jalovec a Triglav. Jó, tam to taky známe. Na jih je ještě pár kopečků a pak už Pádská nížina a moře. Obědujeme. Fotím kytičky. Oblékáme úvazky. Čeká nás tříhodinová feráta Costacurta (C). Začátek nevypadá moc přátelsky. Nejprve se klesá a pak traverzuje po šikmých policích severní stěnou Monte Teverone. Slunce tam naštěstí nesvítí. Pár úseků je docela silových. Tam se to musí vzít rychle. Těžké bágly teda opravdu otravují. Chvála bohu nikde lano není přetržené. Ve 14:30 jsme u desky označující konec feráty. Na západním obzoru jsou odsud vidět Pale di San Martino a vpravo od nich Civetta a špička Monte Pelma v Dolomitech. Tam jsme se potulovali před měsícem. Col Nudo je zase o něco blíž. Pod námi východním směrem se táhne údolí Valle Chialedina. Opatrně scházíme nepříjemným suťovištěm do sedla Forcella Bassa dietro il Teveron. Odtud jsme původně měli podle mapy klesnout 400 m a vystoupat 500 m do sedla Valbona. To by byl teda pěkný záhul. Naštěstí je zde značená cesta přes travnatý kopec Cima di Pala di Castello, která na mapách není. Tak tedy už jen hodinu a půl poměrně pohodového pochodování pěknou krajinou. V 16h jsme v cíli dnešního putování, v sedle Passo Valbona (2130m). Z inverzní oblačnosti vykukuje travnatý hřeben, po kterém bychom měli jít zítra. Martin už slyší Ondru odněkud zezdola. Jdeme s Renatou za ním a po pár metrech už ji vidíme. Jeskyňka je to pěkná, útulná. S bytelnými dveřmi a pohodlnou postýlkou. V zadní části je rezervoir vody s přítokem cca 1 litr/2h. Chvíli se ještě vyhříváme na odpoledním sluníčku a pak si začínáme chystat nocleh. Zjišťujeme, že se čtyři na dřevěnou palandu nevejdeme. Martin se tedy obětuje a připravuje si ležení vedle na zemi. Pod karimatku si nanosil vrtvu trávy. Výhled od jeskyně v zapadajícím slunci je excelentní. Nalevo máme Passo Valbona, napravo suťoviště spadající z Col Nuda, po kterém se ještě před chvílí proháněli kozorozi. Před námi z moře mraků vystupuje hřeben s vrcholem Col Mat. Vím, že focení západu slunce je většinou kýč, ale nějak nemohu odolat. (jedna, dva, tři). Začíná se rychle ochlazovat. Zalézáme do spacáků a snažíme se usnout. V noci nás Ondra budí, že slyší nějaké šustění. Martin vstává a kontroluje zda máme zapnuté batohy. Až ráno zjistí, že se nějaký hlodavec podíval do jeho igelitky s jídlem. Dál už noc proběhla v klidu.
Statistika dne (Ondra) : 6,1 km, 7 hod 48 min, ↑1352m, ↓342m
Sobota 25.9.2021
Do vstávání se tentokrát nemusí nikdo moc nutit. Balení a studená snídaně nám zase trvá skoro hodinu. Po osmé hodině stojíme v sedle Valbona. Na Col Nudo to je odsud "jen" 1:45. Docela ostře stoupáme po travnatém svahu. Přemýšlím, kudy vedla včerejší feráta v protější stěně M.Teverone. Inverze je ještě výraznější než včera. V devět jsme na vrcholu Cima Lastei (2441m).Je odtud překrásný rozhled. Daleko na východě za mořem mraků Julské Alpy,před námi Friuly s vrcholy Monte Duranno (2666m) a Cima dei Preti (2707m) a na obzoru zaledněný Grossglockner (3798m). Poslední překážka ve výstupu na Col Nudo je ostrý hřebínek. Je tam pár kroků "na morál". Martin to dává bez problémů ve stoje, já a Renata se nestydíme a jdeme na čtyři. Pohled z druhé strany na hřeben je pravdivější. Ondra nám už mává z vrcholu. Za dest minut jsme tam také. Necháváme se od dvou Italů vyfotit u vrcholového kříže. Centrální Dolomity (zleva Civetta, M.Pelmo, Tofany, Sorapiss, Antelao) se zdají být blizoučko. Pokouším se o panoramtický pohled z vrcholu Col Nudo (2471m). Od jihozápadu jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset. Největší znalec místních horstev Ondra nám identifikuje okolní kopce. Italové se dávají na sestup. Jde jim to neuvěřitelně rychle. My se ještě kocháme, nemůžeme se vynadívat na tu nádheru. Asi po půlhodině pobytu na vrcholu začínáme sestupovat. Sbohem Col Nudo. Dík, že jsi nám dopřál tento super zážitek. Cesta hlubokým suťovištěm je kupodivu docela zábavná, dá se v něm pomalu běžet. Rychle klesáme. Nalevo vidíme "naši" jeskyni a sedlo Valbona. Asi v 1600 metrech se dostáváme pod hranici inverze. Dáváme si něco k jídlu. Ondra již nám dávno zmizel z dohledu, chtěl být na oběd na chatě Dolomieu. Po načerpání sil bereme batohy na záda a stoupáme 300 m do sedla Forcella Galina (1875m). Pořád je vidět jeskyně a sedlo Valbona. Dostáváme se na travnatý hřeben. Oblačnost bohužel stoupla. Není nic vidět, ale jde se dobře. Když si myslíme, že jsme na vrcholu Col Mat (1981m), dáváme občerstvení. Bereme mikiny, dost se ochladilo. Občas se to trhne, takže je vidět do údolí Piave. Jdeme vysokou trávou jednou z cest po západním okraji hřebene k sedlu Forcella Dolada. Krásné květy hořečku si teda musím vyfotit. Asi v 16h přicházíme na chatu Dolomieu Dolada (1498m). Ondra už tam je dvě hodiny, má v sobě oběd a dvě piva. Tato jediná chata v okolí je také základna paraglidingu. Vyhledávají ji i Češi. Dokonce prý tu někdy bylo i české mistrovství v pg. Už z telefonu jsme věděli, že mají plno, ale trochu jsme doufali, že se někam vmáčkneme. Už se nám rozhodně nechce pochodovat další tři hodiny k autu. Chata je opravdu narvaná, ale Ondra nelenil a u sympaťáka chataře vykručel aspoň stan. Hurá. V klidu si dáváme rádlera a chatařovi za ochotu naléváme dřínku z Martinových zásob. Po aklimatizaci stavíme stan. Je to potrhaná třímístná quechua . Jsme vděční i za to, nějak se tam srovnáme. Dáváme si výbornou tříchodovou večeři a litr červeného. V jídelně je strašný kravál. Nějaké Italky oslavují svůj první tandemový seskok na paraglidu a šíleně řvou svoje songy. Pamatuji si pouze jeden, u kterého každá sloka končila na "perché ?"(proč?). Za chvíli nám z toho třeští hlavy. Chtěli jsme hrát karty, ale v tomhle se to opravdu nedalo. Zalézáme do stanu. Chvíli byl klid a pak začali dělat bordel Češi na terase. Ach jo, už aby bylo ráno .
Statistika dne (Ondra) : 9 km, 5hod. 50min., ↑876m, ↓1499m
Neděle 26.9.2021
Rozlámaní vstáváme po 7.hodině. Snídaně je skvělá. Čekali jsme klasiku - veka, džem, máslo, ale tentokrát bylo na stole všecno možné. Vejce, jogurt, müsli. Po osmé platíme a loučíme se s příjemným personálem. Jdeme prudce dolů směrem k Rif. Carota. Asi v 1000m odbočujeme doleva na úzkou silničku. Po vrstevnici se jde dobře, akorát jsme měli jít cestou o 100m výš. Nevadí, aspoň vidíme typickou zdejší architekturu. Louky jsou poseté ocúny, je to nádhera. Po lehkém bloudění jsme před polednem u auta u Casery Crosetta. Kruh se uzavírá. Balíme a odjíždíme. Máme v úmyslu přesunout se do kempu Cadore pod M.Pelmem, kde to známe. Cestou si v horském středisku Pecol dáváme vynikající pizzu. Camp Cadore nepřijímá další hosty, protože prý mají jakýsi sanitární den. Moc tomu teda nerozumíme. Jedeme dál přes Passo Giau do Cortiny. Camping Rocchetta je také zavřený. Hned vedle je ale v provozu Camping Cortina. Tam se ubytováváme a stavíme stany. Začíná drobně pršet. Přesouváme se pod stříšku u zavřených umývárek. Jak tak sedíme, kolem si to štráduje liška. Čumákem si nadzvedla pokličku na hrnci s čajem. Otráveně ji zase položila a rozhlížela se, co by kde slupla. Je to asi místní drzoun. Večer dopíjíme poslední zásoby piva a vína a jdeme spát. Tentokrát pohodlně ve dvou stanech. V noci slyším vzdálené troubení jelenů.
Statistika dne (Ondra) : 12 km, 3 hod., ↑333m, ↓735m
Pondělí 27.9.2021
Cesta domů přes Toblach, Lienz, Salzburg, Prg. V Č.Budějovicích si na náměstí v grandhotelu Zvon dáváme vynikající oslavnou večeři s tankovou plzničkou.
Howgh !