Kamnické Alpy
Účastníci zájezdu: Renata, Ondra,Jirka
3 denní přechod centrálního hřebene od Kočny přes Grintovec a Skutu. Základna na České koče.
1. den - středa
Ve 12.15 nabíráme Ondru v Dobrušce u školy a pokračujeme na Pardubice. Hned na první objížďce lehce bloudíme. Silnice jsou totálně zacpané, asi kvůli zítřejšímu svátku. Kolony aut se tvoří ve všech větších městech. Před Znojmem v Grešlovém Mýtě si dáváme jako vždy smažáka a pak hurá do Rakous. Dálnice se snad zpoloviny opravuje, provoz je často sveden do jednoho pruhu, takže jízda taky nic moc. Za Grazem pokračujeme směrem na Klagenfurt a dálnici opouštíme na sjezdu Völkermarkt - ost. Pak po pěkných okreskách přes malebná lázeňská městečka (Eisenkappel) na hraniční přechod do Slovinska Seebergsattel - Jezerski Vrh (1215m). Nevidíme téměř nic, páč je tma jako v pytli. Klesání do Jezerska už není tak dlouhé jako stoupání na rakouské straně. Před kostelem odbočujeme doleva (jednosměrka je ve všední den průjezdná v obou směrech) a asi po 500m přijíždíme k Planšarskému jezeru (895m). Zastavujeme u hospody. Nikde nikdo a tma, že by se dala krájet. Kde jsou naši kamarádi ? Měli jsme se tady setkat. Po chvíli vidíme na druhé straně jezera mihotavá světýlka. Jedeme tím směrem a šťastně se shledáváme s Miltovými a Vojtíškovými. Stavíme stan a po sdělení zážitků z cesty a svlažení volátek jdeme asi v 1 hod spát. Cesta nám trvala asi 11 hodin.
2.den - čtvrtek
Ráno si konečně můžeme prohlédnout, kde to jsme. Pěkné bezplatné tábořiště dokonce s pitnou vodou. (??) Planšarsko jezero je ledové, koupání vypouštíme. Po snídani nás Vojtíškovi s Miltovými opouštějí - jdou na Kranjskou koču , odpoledne přejíždějí do Logarské doliny. My se držíme plánu, který jsem vymyslel doma: hřebenovka Kočna - Grintovec - Skuta. K tomu je ale nutné přespat na České koče, za jeden den se to nedá stihnout. Balíme tedy věci na tři dny. Jedeme autem ještě asi 1 km po úzké asfaltce, pak asi 2 km po šílené kamenitoprašné cestě k dolním stanicím nákladních lanovek na Českou a Kranjskou koču. (cca 1000m). Parkoviště je již skoro plné. Divím se, že se sem dá vůbec dojet, to by v Rakousku nebo u nás nebylo možné. Výstup bukovým lesem s plnou polní je náročný, takže často odpočíváme. Českou koču (1543m) postavili čeští turisté , byla otevřena v r. 1900 a od té doby zde mají Češi výsadní postavení. Dnes je bohužel čtvrtek, je po sezóně a tím pádem zavřeno. Trochu v nás hrklo a už říkám Ondrovi, že půjde dolů pro spacáky. Pak ale nacházíme "zimsku sobe" a je vyhráno. Uvnitř jsou už sice dva batohy, ale sem se pohodlně vejde 8 lidí. Je tam dostatek dek, ale chce to svoje prostěradlo - to jsme měli. Po přebalení batohů jdeme nalehko na aklimatizační tůru na Kranjskou koču. Z cesty je hezký pohled na Češku koču. Vzadu je vidět vyhlídková skalní věž Vratca, na kterou odpoledne taky půjdeme. Žrelo - v průvodci popisované jako těžké místo, překonáváme v pohodě bez jištění (za špatného počasí asi horší) a jsme na Kranjské koče (1680m). Tady se setkáváme s Novotnými, kteří přijeli až dnes, jdou opačným směrem na Českou koču, pak dolů a přejezd do Logarské doliny za zbytkem výpravy. Tahle chata už není tak hezká a vysokohorský ráz kazí např. zámková dlažba. Zimní ubytování funguje i tady - pro 8 lidí. Opět je zavřeno. Kus cesty zpět na Českou jdeme s Novotnými. Jsou asi 3 hodiny odpoledne, Česká koča je momentálně otevřená, chatař ale říká, že dnes je zavřeno ať přespíme v zimske sobe a zítra otevře. Zájemcům prodává pivo a víno. Jdeme na vyhlídkový kopec Vratca 40 min od chaty. Je odtud pěkný pohled na okolní vršky. Po návratu na Českou se seznamujeme s našima spolubydlícíma v zimske sobe. Jsou to Moraváci z Brna - pán s paní a dcera s nápadníkem. Večer rozděláváme oheň a naši známí nám vypravují o okružní cestě Slovinskem, kterou podnikají. Dávají nám ochutnat víno od chataře. Hvězdy svítí, je to pohoda. Na terase se ubytovávají 4 borci z Opavy. Ve spacáku se tam dá v pohodě přespat. Mimo to si na plácku u chaty postavili stan dva kuci z Prahy. Prostě na České koče jsou samí Češi.
3.den - pátek
Noc v zimske sobe proběhla bez problémů, ráno vstáváme kolem 7 hodiny. Vaříme čaj a balíme věci na cestu. Stoupáme suťovištěm do kotle pod Dolškou škrbinou a na rozcestí se dáváme doprava - směr Kočna. Cesta není nijak moc náročná, jištění sice máme, ale necháváme ho v batohu. Pouze si nasazujeme přilby, protože volných kamenů je víc než dost. (Asi polovička lidí, co jsme potkali měla přilbu, nejistil se žádný). Pár ocelových lan usnadňuje výstup po postranním hřebenu Kočny. Asi v 10.30 se dostáváme na centrální hřeben a hlavní cestu od Dolšké škrbiny. Dáváme se doprava a pak přichází nejtěžší místo celého výstupu - úzká štěrbina, kterou nejde překonat jinak než plazením po břiše bez batohu. Pak už vidíme hlavní vrchol Kočny (2540m). Na vršku jsme zhruba v 11.30. Směrem na východ vidíme celou naši zamýšlenou hřebenovou cestu. Pod námi dole Dolška škrbina (2317m) , Grintovec (2558m) - nejvyšší hora Kamnických Alp, Mlinarsko sedlo (2334m), Dolgi hrbet (2478m) a vzadu Skuta (2532m) - nádherný pohled. Směrem na západ je v dálce v mracích vidět Triglav - nejvyšší hora Julských Alp a bývalé Jugoslávie. Po občerstvení sestupujeme do Dolšké škrbiny a nenáročným výstupem na Grintovec (2558m) kde jsme krátce po 13.hod. Díváme se na západ na Kočnu (2540m), a na východ na Mlinarsko sedlo, Dolgi hrbet a Skutu. Z Grintovce do Mlinarského sedla je cesta trochu náročnější, místy po ostrém hřebeni, ale jištěno ocelovým lanem. Ve 14.30 jsme v Mlinarskom sedle (2334m). Pokračujeme nekonečným sestupem po zajištěné cestě na Češku koču. Tam již je otevřeno. Je nám trapné spát opět zadarmo v zimské sobe, když je koča otevřená, tak se přemísťujeme do společné noclehárny na půdě. Pro Čechy je zde na ubytování poloviční sleva - 5 Euro. V koče je velmi příjemné posezení, dáváme si dvě piva a litřík slovinského vína, což stojí stejně jako celé ubytování.
4.den - sobota
Ráno vstáváme asi v 7 hodin a po snídani stoupáme po včerejší sestupové cestě do Mlinarského sedla Těsně pod sedlem vidíme na horizontu kozoroha.Směrem na západ se díváme na Kočnu na které jsme byli včera. Z Mlinarského sedla se dáváme doleva na Dolgi hrbet (2478m). Tady to začíná být zajímavé, místy velmi exponované a vzdušné. Jištění tentokrát již kromě Renaty nemáme ani v batohu. Přilby ano. Ondra nás zapisuje do vrcholové knížky. Skuta (2532m) na východě se zdá být již velmi blízko. Musíme však přejít ještě celý "dlouhý hřeben". Ostrý nezajištěný hřeben s propastí na obě strany vyžaduje morál. Já s Renatou jdu dokonce v jednom asi 5 metrovém úseku na všechny čtyři, Ondra jde vzpřímeně. Ještě nás čeká krátký převis, který je však dobře zajištěn. Ještě jednou fotím celý Dolgi hrbet. Skuta před námi vypadá odtud jako kupa štěrku. Ve 12.00 stojíme na vrcholu Skuty (2532m). Směrem na západ vidíme celou naši dvoudenní cestu od Kočny přes Grintovec na Skutu, na východ v dálce nad Logarskou dolinou Ojstrici a Planjavu, pod námi na sever Jezersko sedlo. Chvíli piknikujeme, rozhlížíme se po okolních kopcích a pak se vydáváme na zpáteční cestu. Cesta přes Dolgi hrbet nám jednou stačila, takže do Mlinarského sedla jdeme normální cestou, která vede suťovištěm po úpatí Dolgeho hrbetu a je časově o dost kratší. Z Mlinarskeho sedla sestupujeme po nám již důvěrně známé cestě na Českou koču. Tam bereme zbytek věcí a pokračujeme k dolní stanici nákladní lanovky k autu. Na kamenité cestě málem přicházíme o výfuk . Spíme pod stanem na stejném místě u Planšarského jezera jako první noc, ale tentokrát už sami.
5.den - neděle
Již není tak hezky jako doposud. V 8 hodin odjíždíme do Jezerska nabrat levný benzín a pak domů. V Náchodě jsme v 17 hodin. 9 hodin jízdy i s obědem, 660 km.
Mapa
Fotogalerie
Klettersteig Atlas
Časopis Lidé a Hory č. 5/2002