Dolomity
Účastníci zájezdu: Jirka, Pepa, Bohouš, Vojta
Z Náchoda vyrážíme ve čtvrtek ve 20.00 po trase H.Králové, Pardubice, Chrudim, Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, České Budějovice, Dolní Dvořiště (24.00), Linz, Salzburg, po dálnici do Spittalu (průjezd dvou tunelů za 20 DM). Tam si pozdě uvědomujeme, že máme odbočit na Lienz a stojí nás to dalších asi 50 km. Motáme se po jakýchsi okreskách až do Lienze. Prší a máme toho už docela dost. V řízení se střídáme s Joskou, Maršíci vzadu v klidu spí. Začíná se rozednívat , přestává pršet . Na celnici v Innichenu není ani noha. Konečně jsme v Itálii. Přes Toblach dojíždíme do Cortiny d´Ampezzo na parkoviště u kempu Olympia. (7.00) Máme najeto 850 km.Je jasno (předpověď počasí z http://www.accuweather.com nelhala). Za silnicí se tyčí stěna Punta Fiames, na kterou vede hezká zajištěná cesta. Známe ji z r.1996. Přímo před námi je sluncem ozářený vrchol Col Rosá (2166m), který jsme naplánovali jako rozcvičku na dnešní den. Rychle se dáváme do vaření. Hrachová polévka Vojtovi vytéká do kufru od vařiče. Joska prská jako sysel. Balíme batohy a vyrážíme na Col Rosa. Nyní jsme ve výšce 1 280m, čeká nás tedy nějakých 900 výškových metrů, z toho zajištěná cesta asi 300 m .( Informace čerpáme z Průvodce po zajištěných cestách Dolomity - sever,cesta č.27 a z mapy ALPY KOMPASS č.55). Po cestě 408 stoupáme lesem až do sedla Passo Posporcora 1730m. Z křižovatky cest v sedle jdeme vpravo lesem a klečí k nástupu do zajištěné cesty Ettore Bovero. Kocháme se nádherným pohledem na Cortinu d´Ampezzo v pozadí s třítisícovkami Sorapiss a Antelao. Cesta je strmá, vzdušná a exponovaná. Maršíci se po několika úsecích rozhodnou k návratu, zdá se jim to napoprvé moc náročné. Dál pokračujeme s Joskou sami. Celkem bez problémů vylezeme na vrchol a dáváme si doušek becherovky z placačky. Vaříme instantní polévku - není špatná. Z vrcholu je hezký pohled na skupinu Cristallo, Sorapis, M.Pelmo, Tofanu di Dentro. Sestup z vrcholu Col Rosá je snadný po SZ svahu suťovištěm a klečí, ale zdá se nám nekonečný . Začíná se projevovat únava z noční jízdy. Cestou vidíme kamzíky a málem šlápnu na zmiji, která se vyhřívá na cestě. Konečně jsme zpět u auta, kde se setkáváme s Bohoušem a Vojtou. Myjeme si nohy v ledové vodě říčky. Je asi 14.00. Po krátkém odpočinku vyrážíme do Cortiny. Cortina d´Ampezzo je krásné olympijské městečko (olympiáda zde byla v zimě r.1956). Překvapily nás rezaté plechové střechy a pro řidiče nepříjemná spleť jednosměrek. Naše další cesta vede pod passo Falzarego. Ještě jednou fotím Cortinu a stoupáme serpentinami do výšky 1750m, kde je parkoviště. Tady to známe, spali jsme zde již v roce 1996. Přímo nad námi se tyčí nádherná jižní stěna Tofana di Rozes 3225 m, na kterou se chystáme zítra. Na parkovišti je vše při starém, jen říčka Rio Bianco nějak vyschla a tak pro vodu musíme asi o 300 m níž do Ria Falzarego. Je tady opět ten starý Ital s dodávkou VW. Ten sem asi jezdí v tuto dobu každý rok. Bohouš se s ním dává "do řeči". Dědek mele cosi o zákazu stanování a pokutě v milionech lir. Hoši mu na to skáčou a spíme pod širákem. V noci klepu kosu v letním spacáku a říkám si, že zítra už mě od postavení stanu nic neodradí. Ještě, že neprší. Je studená jasná noc. Joska spí v autě, ale ráno říká, že mu byla taky zima. Laminátová nástavba jeho pickupu moc tepla neudrží.
Asi v 7.30 vyrážíme podle vyschlého potoka Rio Bianco lesem vzhůru k rif. Dibona 2060m. Odtud vede cesta přímo pod jižní stěnou Tofana di Rozes k nástupu do zajištěné cesty Giovanni Lipella (Průvodce cesta č.29A, a 29B) .Via ferrata začíná asi 10m žebříkem a noří se do 800m dlouhé štoly, kterou zde vykopali za 1.sv. války. V celé této oblasti probíhaly urputné boje, všude jsou vidět pozůstatky opevnění, rezaté dráty, ztrouchnivělá dřeva atd. Část hory Castelletto byla Italy podminována a vyhozena do vzduchu. Člověk jenom čučí a je to zvláštní pocit. Po pár metrech ve štole mi zhasíná baterka a musím vyměnit baterie. Po průchodu štolou vycházíme na galerii Castelletto. Jsme ve výšce 2650m. Minule odtud byl pěkný pohled na nejvyšší horu Dolomit Marmoladu. Dnes se kolem válejí mraky a protrhává se to jen občas. Cesta pokračuje traversem celé západní stěny za mírného stoupání. Vše je dobře zajištěno. Máme nádherný výhled na skupinu Fanesgrupe přes údolí Travenanzestal. Počasí je dobré, občas nějaký ten mrak. Dáváme přednost trojici Rakušanů. Jeden z nich nás fotí "ve stěně". Zjišťuji, že baterie ve foťáku je také vybitá. Jsem to ale pitomec. Nevím, co z dalších snímků bude a proto raději ani moc nefotím. Po chvíli slyšíme češtinu a míjí nás párek Čechů. Jde jim to nějak moc dobře. No uvidíme dál. V pohodě docházíme k rozcestí, kde se s námi loučí kuci Maršíkovi. Oni sestupují přes štěrbinu k chatě Giussani, já s Joskou jdeme od rozcestí vpravo směr Cima - vrchol. Čeká nás nejtěžší úsek, asi 300 m vysoká a kolmá severní stěna. Tentokrát ji vidíme v celé kráse. V r.1996 byl v těchto místech již sníh a lana byla silně omrzlá. Viditelnost byla na pár metrů. Kdybychom ji takto viděli, asi bychom ji nelezli. Češi před námi mají problémy. Aha, to je to místo, přes které jsem se minule také nemohl dlouho dostat. Teče tam voda, skála se smeká a je potřeba zdolat kolmo pár metrů. Ještě, že tentokrát nejsou lana omrzlá. Nakonec kritické místo bez problému překonáváme a stoupáme až k pamětní desce G.Lipelliho na severním hřbetu. Tady jsme minule končili. Nyní se nám čas od času ukáže vrchol a ten si ujít již nenecháme. Je tady dost lidí , kteří asi vystoupili relativně lehkou cestou od chaty Giussani. Batohy necháváme u desky a nalehko vyrážíme k vrcholu po suti a sněhu. Konečně stojíme u vrcholového kříže. Není vůbec nic vidět, tak se dlouho nezdržujeme a jdeme dolů. Po chvíli se odkryje pohled na sever. Paráda. Na sestupu si ještě vaříme kafíčko a obdivujeme protilehlé vrcholy Tofana di Mezzo a Tofana di Dentro. Joska má nějaké střevní problémy a odskakuje si za skálu. Sestup po klasické cestě k rifugio Giussani (2600m)je přes kamenné plotny a suťoviště. Nyní bez problémů, ale když to namrzne, tak asi dost nebezpečné. Od rif. Giussani vede již široká cesta, po které se jezdí i na horských kolech. U rif. Dibona se napojujeme na cestu, po které jsme šli ráno a vracíme se po ní na parkoviště. Bohouš vaří grog. Je asi 19.00. Odcházím do lesa postavit stan. Tady by nás hledal leda blázen. Od západu se začíná blýskat. Zalézáme do stanu. Bouřka vypadá dost hrůzostrašně. Hromy se odráží od okolních kopců. Přemýšlím, co bychom asi tak dělali někde ve stěně. Po bouřce se rychle vyjasňuje a k ránu mrzne. Opět klepu kosu. Již si musím koupit pořádný spacák.
Když ráno přicházíme k autu Pepík je již vzhůru a vaří čaj. Přijíždí správce parku, klábosí s italským dědkem, vůbec si nás nevšímá a při odjezdu nám přátelsky kyne. Dnes se nechceme před zpáteční cestou moc unavit, a proto vybíráme z průvodce lehkou cestu na Monte Piano v Sextenských Dolomitech. Přejiždíme přes Cortinu na passo Tre Croci. Ještě poslední pohled na skupinu Tofan a zastavujeme u jezera Misurina. Cesta dle průvodce začíná u rif. Angelo Bosi, kam chceme dojet autem. Přes cestu je však závora a dál jezdí jakési taxíky za dost peněz. Nechce se nám šlapat 6 km pěšky a tak sjíždíme k jezeru Durrensee. V mapě je odtud značená také cesta na M.Piano, ovšem s daleko větším převýšením. Jsme okouzleni pohledem na masiv Monte Cristallo (3221m). Po pěkném chodníčku stoupáme asi 2,5 h na vrchol. Jištění není potřeba. Kritické místo je asi 0,5 h pod vrcholem. V příkrém suťovišti je asi od včerejší bouřky vyryté koryto, které se musí překročit. Před námi tu dnes asi nikdo nešel. Uklouznutí tady by asi neskončilo dobře. Maršíci se vracejí zpět k autu, my s Joskou to opatrně překonáváme. K vrcholu M.Piano je to již kousek. (2305m). Dostáváme se na zatravněnou náhorní plošinu se dvěma nevýraznými vrcholy M.Piano a M.Piana. Také tady probíhaly zuřivé boje mezi Italy a Rakušany. Všude jsou zákopy a zbytky opevnění. Je to nádherné vyhlídkové místo. Na JZ M.Cristallo, na východ Tre Cime (2999m). Vidíme i Paternkoffel, na kterém jsme byli minule. Něco málo pojíme a dáváme se na zpáteční cestu po stejné trase. U jezera Durrensee jsme asi ve 13.30. Ve 14.00 vyrážíme k domovu. V řízení se střídáme pravidelně po dvou hodinách. Ve 20.00 jsme v Č. Budějovicích. V nějaké vesnici si dáváme večeři. Do Náchoda přijíždíme v 0.30.