Dolomity
Účastníci zájezdu: Renata, Romča, Jirka
Týdenní výlet do krásných italských hor. Na některých místech jsme již byli i několikrát, ale Romča zde ještě nikdy nebyla a tak jsme jí je chtěli ukázat.
Úterý 14.8.2018
Přesun přes Brenner, Bruneck, Passo Falzarego do Campingu Cadore přímo pod sz stěnou Monte Pelma. Slečna v recepci nám přiděluje místo pro stan na rozmoklé terase. Nálada není extra růžová, prší. Tak snad pivo nám ji zlepší. Po večeři jdeme zjišťovat vývoj počasí. Vypadá to dobře, zítra by mělo být dopoledne slunečno, odpoledne mraky, ale bez deště.
Středa 15.8.2018
Ráno je jasno, jen kolem vrcholu Marmolady je mráček. Dnes chceme obejít masív Monte Pelma po tzv. Giro del Pelmo. Dozvěděli jsme se, že nejlepší nástup na tuto okružní cestu je z Passa Staulanza. Jdeme tedy asi 2 km po silnici z kempu několika serpentinami na Passo Staulanza. Dál jde cesta nejprve lesem a pak přes velké suťoviště. Zatím to je vcelku příjemná procházka s hezkými výhledy. Pod námi vidíme kemp a v dálce masív Sella s vrcholem Piz Boe, na který se chystáme zítra. Jdeme po cestě 480. Pod štěrbinou mezi Pelmettem a Pelmem je v mapě zakreslen ledovec. Nyní po sněhu ani památka. Jak stoupáme, zlepšuje se výhled a objevují se známé kopce Marmolada, Tofana di Rozes (vpravo). Dáváme si pauzičku, Romča si zalepuje paty. Před námi je nejvyšší bod dnešního putování - sedlo Forcella Val d'Arcia (2476m). Slunce začíná nepříjemně pálit do zad. Před jedenáctou hodinou jsme v sedle. Je odtud hezký výhled na Marmoladu a na druhou stranu na třítisícovku Antelao. Na východním obzoru jsou zubaté Friulské Dolomity. Sestup ze sedla je docela nepříjemný, místy zajištěný ocelovým lanem. Přes údolí coby kamenem dohodil máme Antelao a Sorapis. Po rozsáhlém suťovišti klesáme k chatě Rif. Venezia (1947m). Chata je obležená turisty. Dáváme si zasloužené pivo Heineken za 4,5 E. V okolí chaty se pasou krávy a koně. Všichni kdo jdou proti nám jsou po kolena od bláta. Asi tady muselo dost pršet. A opravdu se po zbytek cesty brodíme blátem. Již to je ale choďák víceméně po vrstevnici. Štěrbinu Pelmetto-Pelmo nyní vidíme z druhé strany. Pohled na M.Civettu ve mně vyvolává vzpomínky na loňské září, kdy jsme stáli na vrcholu. Potkáváme nejenom dvounohé turisty, ale i stádečko koní. V 15h dokončujeme okruh na Passo Staulanza. Teď už tady je všude plno aut. Po půlhodině chůze po silnici jsme v kempu. Celkem nám Giro del Pelmo trvalo cca 8 hodin.
Čtvrtek 16.8.2018
Vstáváme v šest hodin a v půl sedmé již stojíme před závorou v kempu. Recepce je zavřená. Naštěstí jde kolem starší paní, kterou si pamatuju z loňska. Ta nám říká, že kemp se otvírá až v sedm. Závoru nám ale zvedá. Jedeme autem 35 km přes Arabbu na Passo Pordoi (2239m). V pohodě parkujeme na prázdném parkovišti. V 8 hodin se vydáváme na cestu do sedla Forcella Pordoi (2848m). Zpočátku jdeme po travnatém svahu, který posléze přechází v suťoviště. Nad hlavami nám sviští lanovka. Při pohledu zpět pozorujeme masiv Marmolady. Asi za hodinu a čtvrt jsme u chaty Rifugio Forcella Pordoi (2848m). Poprvé se nám zjevuje Piz Boe (3152m) s chatou na vršku. Mají tady zajímavou kadibudku. Na vrchol to je odsud 1h 20 min. Chvíli jdeme po vrstevnici. Přibývají turisti z lanovky. Cesta mi náročností připomíná výstup z Růžové hory na Sněžku :-). Okolní krajina vypadá jak na měsíci. Výstup není náročný. V10:20 stojíme na vrcholu Piz Boe (3152m) u chaty Capanna Fassa. Je to nejvyšší bod masívu Sella. Rozhled je krásný, na západě vidíme Langkofel-Sassolungo (3181m). Marmolada (3343m) na jihu je již ale v mracích. Na vrcholu je také hezký kříž a jakýsi ohyzdný "billboard". Po krátkém občerstvení začínáme sestupovat proti davům turistů z lanovky. Ti se vyznačují tím, že nemají snahu se vyhýbat. V 11:45 jsme opět u Rif. Forcella Pordoi. Romča si lepí paty. Sestup suťovištěm je mnohem rychlejší než výstup. Marmolada je odsud vidět lépe než z vrcholu. Passo Pordoi je nyní již zaplněné auty. Ve 13:00 jsme u auta a odjíždíme zpět do kempu Cadore pod M.Pelmem. Tam nás čeká nemilé překvapení. Nevšimli jsme si, že tady mají od 13:30 do 15:30 siestu a absolutní klid. To znamená, že v tu dobu nevjede ani nevyjede žádné auto do a z kempu. Závoru nám protivný děda za žádnou cenu nechce zvednout. Je 14:00. Bereme z auta pár věcí na vaření a jdeme pěšky ke stanu.
Pátek 17.8.2018
Ráno moc nespěcháme, dnešní tůra nebude dlouhá. Po snídani balíme stan a opuštíme kemp Cadore. Jedeme asi 20 km na Passo Falzarego (2117m). Tentokrát je parkoviště již plné, horkotěžko sháníme jedno místečko. Chceme vylézt skalním tunelem z 1.sv.války na Monte Lagazuoi. Vede tam lanovka a podle toho to taky vypadá. Všude je plno lidí. K nástupu do štoly to je asi půl hodiny. Bereme si čelovky a šup do díry. Člověk žasne, jak to tady mohli vykutat. Výstup tunelem dlouhým asi 1 km je docela náročný po strmých schodech jištěných lanem. Čas od času je ve stěně probouraná střílna s výhledy na passo a okolní kopce. O velkém pohodlí pro vojáky se tady nedá vůbec hovořit. Asi po půlhodině otvíráme dřevěná vrata a vylézáme z díry ven. V hloubce pod námi je Passo Falzarego a nad námi horní stanice lanovky na M.Lagazuoi. Cesta k vrcholu dál vede původními zákopy. Pozůstatky z války jsou stále patrné. Jak kruté bylo padnout v tak krásných horách v nesmyslné válce. Brzy jsme u horní stanice lanovky s chatou Rif. Lagazuoi (2752m). Lehce se občerstvujeme a pokračujeme s davem turistů na blízký vrchol Piccolo Lagazuoi (2778m). Protilehlý vrchol Tofany di Rozes (3225m) je v mracích. Západní srázy působí děsivě. Sestupujeme podél hřebínku, který je celý prošpikovaný chodbami. Cestička do sedla Forcela Lagazuoi se vine vedle sjezdovky. Konečně se nám ukazuje celá krasavice Tofana di Rozes. Přemýšlíme, kudy vede feráta Lipella, po které jsme stoupali ve sněhu a ledu v září 1996. Pohled zpátky je taky docela zajímavý. Na sever je údolí Travenanzes. Po pohodlné cestě klesáme k Falzaregu. Přes údolí máme známé vrcholy M.Averau a M.Nuvolau. V půl druhé jsme u auta na parkovišti Falzarego. Odjíždíme do Cortiny d'Ampezzo ubytovat se v kempu Rocchetta.
Sobota 18.8.2018
Asi v 6:30 odjíždíme z kempu přes Passo Tre Croci k jezeru Misurina (1780m). Odtud po strmé silničce za 30 EUR k chatě Rifugio Auronzo (2320m). Již z parkoviště je krásný pohled na skupinu Cadini. Jdeme po vrstevnici po široké cestě zatím bez davů lidí. Po levé straně máme známé Tre Cime z trochu neobvyklého úhlu. Potkáváme jednu naloženou mulu a několik krav. To se líbí naši milovnici zvířat. V 8:30 jsme v sedle Paternsattel (2450m). Pokračujeme k chatě Drei Zinnen Hutte (2405m). Bereme si úvazky a pozorujeme vrchol Paternkofel (2744m), na který chceme vylézt po ferátě. Jedna z variant pro dnešní den byla také výstup žebříkovou cestou na špičatou věž Toblinger Knoten (2617m) za chatou. Snad příště, nyní nás čeká Paternkofel. Fotogenický symbol Dolomit Tři Čimy nás budou provázet ještě dlouho. Hora je opět prošpikovaná tunelem. Občas míjíme proražené okno - střílnu s výhledem do údolí. Když vylezeme z tunelu, čeká nás pár nepříliš těžkých úseků jištěných ocelovým lanem. Úzkým žlabem se za pomoci lana dostáváme do sedla pod vrcholem. Ze sedla vedou k vrcholu přes nejvíc exponované místo dvě cesty, jedna výstupová a jedna sestupová, aby se netvořily zácpy. Chvíli odpočíváme a pak přes dva skalnaté stupně zdoláváme vrchol. Fotíme se u velkého dřevěného kříže a taky se Třemi Čimami. Hluboko pod námi je Drei Zinnen Hutte a Toblinger Knoten. Pohled z vrcholu je opravdu velkolepý. (sever, východ, jih, jihozápad, západ) Před jedenáctou hodinou se pomalu dáváme na sestup. V sedle mezitím přibylo lidí. Pokračujeme dál po válečném chodníku de Luca. Opravdu již není v dobrém stavu. Naštěstí se to dá obejít, chacha. Pod námi se vine jedna z dalších výstupových cest na Paternkofel. Vrchol, na kterém jsme před chvílí stáli se odsud nezdá tak nepřístupný, jako z druhé strany. Cestička jde nahoru dolů na některých místech je jištění lanem. Krásné výhledy jsou odměnou za trochu námahy. Od východu se začíná zatahovat, raději rychle spěcháme do sedla Bullejoch (2522m) a odtud již po široké cestě údolím zpět k Rif. Auronzo. K autu přicházíme za mírného deště.
Neděle 19.8.2018
Ráno si trochu pospíme a pak jedeme asi 5 km po silnici k hotelu Fiame, kde necháváme auto. Jdeme kousek po bývalém letišti. Je odtud hezký pohled na špičatou Col Rosu, na které jsme byli před 10 lety. Slunce nemilosrdně pálí a tak raději odbočujeme na lesní cestu. Romča si zalepuje puchýře. Asi hodinu jdeme přírodním parkem k lehké ferátě Giovanni Barbara, která v jednom místě vede pod velkým vodopádem. Je to docela zajímavé. Slézáme do úzkého kaňonu. Trochu mi to připomíná Slovenský ráj. Lezeme nahoru podél dalšího vodopádu. Hezká procházka nad hlubokým kaňonem. Pod dohledem Croda Rosy se vracime k autu. Kolem nás jezdí spousta cyklistů na elektrokolech. Po obědě v kempu vyrážíme do Cortiny. Na nejrušnější ulici si dáváme kávu.
Pondělí 20.8.2018
Odjezd domů s nákupní zastávkou v Brunecku.
Fotogalerie
Giro del Pelmo , mapa
Piz Boe , mapa
Lagazuoi , mapa
Paternkofel , mapa
Parco Naturale , mapa