Adamello
Po roce jsme se vrátili na ledovec Mandron.Tentokrát jsme zvolili za základnu chatu Rifugio Lobbia Alta (3050 m). Podařilo se nám zdolat vrchol Adamello (3539 m).
Účastníci zájezdu: Dunda, Čmelda, Jiřik
Mapa: Tabacco 052 Adamello, Presanella 1:25 000
Chaty: Rifugio Lobbia Alta, Rifugio Mandron, Rifugio Bedole
Horolezecká metodika: postup na ledovci
Středa 7.9.2016
950 km přesun (Náchod-Praha-Rozvadov-Mnichov-Innsbruck-Brenner-Trento (exit Trento Nord)-Tione di Trento-Pinzolo-Garisolo-Val di Genova-parkoviště pod Rif. Bedole). Cesta nám se zastávkami trvá 12 h. Posledních 20 km z Pinzola-Garisola údolím Val di Genova mi coby řidiči dává pořádně zabrat. Závora u Ponte Maria je zvednutá - ještě je sezóna. Tady jsme minule skončili ve 2 v noci. Dál je silnička ještě užší. Sice tady má platit jednosměrný provoz v určitých hodinách, ale nikdo to nedodržuje. Italové jedoucí proti ani moc nebrzdí, takže se najednou ocitáme v příkopě. Naštěstí se hned daří vyjet. V 18 h jsme na velkém parkovišti (1550 m) na konci údolí asi 1 km od Rif. Bedole. Sláva. Vaříme večeři a když se smrkne stavíme stan. Na uklidnění si čteme na informačních tabulích, že se zde můžeme setkat s medvědem hnědým 
Čtvrtek 8.9.2016
Balíme batohy. Jsou docela těžké, i když nebereme stan, spacáky ani vaření. V 7 h odcházíme z parkoviště. Čeká nás 1500 výškových metrů. Na chatě Rif.Bedole (1640m) je ještě klid. Na Rifugio Lobbia Alta (3050m) to máme 4 a půl hodiny. Zpočátku se jde hezky podle říčky v kleči. U vodopádu vytékajícím z ledovce se dáváme doprava. Začíná zde zajištěná cesta (B-C). Pěkně funíme, ale máme hezký výhled na protější stráně pod Rif. Mandron i vodopád. Do zad začíná pálit slunce. Čmelda to má ještě těžší, táhne lano. Nepříjemné plotny máme za sebou a musíme si chvíli odpočinout. Přes údolí je hezký pohled na Presanellu (3558m). Nad námi jsou už jenom kameny. Suchopýr ale jen tak něco nezlomí. Stoupáme dál k ledovcové moréně. V tom vedru je to pěkný opruz. Za hranou je malé ledovcové jezírko. Ledovec Vedretta Lobbbia obcházíme zprava po kamenech. Cesta je dobře značená značkami i mužíky. Na hranici 3000m za hřebínkem se odkrývá pohled na Cima Giovanni Paolo II (3313m). Po pravé straně máme vrchol Lobbia Alta (3196m). Scházíme na ledovec. Potřebujeme po něm přejít asi 300m pod sedlo Lobbia. Mačky ani cepín nevytahujeme, sklon je malý. Led je měkký a je v něm plno potůčků. Jsme rádi, když ze sedla Passo della Lobbia Alta vidíme dnešní cíl - chaloupku na kuřích nožkách Rifugio Lobbia Alta (3050m). V sedle je zvon a kamenný oltář, u kterého v r. 1984 sloužil mši pro horské myslivce papež Jan Pavel II. Za odměnu si na zvon párkrát zazvoníme. Na jednu stranu je ledovec Lobbia a na druhou větší ledovec Mandron. Nad sedlem se tyčí Cima Giovanni Paolo II (3313m) s velkým křížem. Poslední metry na chatu si vychutnáváme. Je krásně a jak je vidět právě se pere. Už jen posezení na terase stojí za to. Dechberoucí je odsud pohled na ledovec Mandron hluboko pod námi a vzadu Corno Bianco (3434m). Dáváme si pivo a vyhříváme se. Chatař Romano nám přiděluje malý pokoj v poschodí. Vedle je malý jednolůžkový pokojík, ve kterém přespal papež Jan Pavel II. Celá chata je papežem přímo prošpikovaná. Socha ve společenské místnosti, knihy na chodbě, jeho lyže ve vitríně, obrazy v jídelně, pohledy, odznáčky... Romano ani jeho žena Giovanna neumí anglicky, takže domluva trochu vázne. Na šestou hodinu si objednáváme tagliatelle s ragů. Kromě nás je na chatě ještě asi 10 horomilů. Výstup sem není ani z jedné strany lehký. Po ferátě je to rychlejší, ale těžší. Přes Rifugio Mandron je to o dost delší a na závěr je nutné použít mačky přes ledovec. Večer se objevují nějaké mraky, ale to je zde prý normální. Zítra bude hezky.
Pátek 9.9.2016
Aklimatizační den. Původně jsme chtěli vystoupit na Cima Giovanni Paolo II., sestoupit kolem kanonu z 1.sv.války na ledovec a vrátit se na chatu (4 h). To nám večer doporučil Romano.
Krásné ráno. Stín Lobbia Alta leží na ledovci Mandron. Po snídani odcházíme do sedla Lobbia. Z údolí slyšíme burácení motorů vrtulníku. Po chvíli se objevuje a přistává na plošině vedle kamenného oltáře v sedle. Vystupují tři pasažéři. Hned se zvedá a letí pro další. Takto se to několikrát opakuje a dokonce přilétává ještě jeden vrtulník. Myslíme si, že má asi oddíl výročku nebo že komise přiletěla na inventuru Ze sedla jdeme nejprve přímo po hřebeni a pak se stáčíme doleva na kameny. Značení je prachbídné, spíš žádné. Správně jsme se asi měli dostat co nejrychleji na ledovec a pokračovat nahoru. Sklon ledovce se nám ale zdá dost velký (nebylo to tak strašné, teď už bychom to dali). Vracíme se na hřeben, ale tudy přes kolmé věžičky cesta taky nevede. Sestupujeme zpět až do sedla a otáčíme směr trasy. Pár metrů klesáme po kamenech na ledovec Mandron. Poprvé na této výpravě nazouváme mačky a opatrně trénujeme pohyb po ledovci. Asi po 500m musíme mačky sundat a po kamenech sestoupit asi o 100m níž na hlavní proud ledovce. Cesta od chaty sem je teda nic moc. A jak se zdá, je přímo v dráze padajících kamenů. Bohužel ji ještě 3x absolvujeme. Navazujeme se na lano. Pokračujeme směrem ke středu ledovce. Trhliny tam jsou menší, ale stejně některé musíme obcházet. Ke kanónu bychom měli jít vlevo vzhůru po ledovci až do sedla na horizontu. To se nám moc nechce. Jdeme dál směrem na Corno Bianco. Chceme najít nejlepší cestu pro zítřejší tůru na Adamello. Zdá se, že to tudy půjde. Rozhodně lepší, než při kraji ledovce. Odpočíváme a soukáme do sebe nějakou tu tyčinku. Pro dnešek by to stačilo. Otáčíme to a vracíme se zpět na základnu. Přímo pod chatou se na ledovci povaluje asi púlmetrový dělostřelecký náboj z 1.sv.války. Romano nám pak večer na chatě tvrdí, že granáty nejsou aktivní, ale raději se jich vůbec nedotýkáme. Ledovec je posetý i jinými poklady. Je tu plno prken, ostnatých drátů i kostí. V sedle Lobbia jsou nyní zaparkované 2 vrtulníky. Schůze končí, účastníci odlétají do údolí. Večer Romano montuje v jídelně nové lampičky, které mu přivezli vrtulníkem. Asistuje mu u toho celý personál včetně dvojice mladých Italů. Bianca s Danielem jsou známí chataře. Zítra chtějí jít též na Adamello. Ptáme se Romana na cestu. Bianca umí anglicky a překládá. Roman popisuje dvě cesty. Jednu těžší, od Corno Bianco do sedla M.Falcone a na vrchol (4h) a druhou středem ledovce a dále levou částí až pod bivak Ugolini a pak po JZ hřebenu k vrcholu (5h). No, zítra se uvidí.
Sobota 10.9.2016
Summit day. Od chaty vycházíme po šesté hodině ještě za šera. Pokoj jsme museli vyklidit, protože jsme si ho omylem zajednali jen na 2 noci. Čeká se prý velká návštěva. Cestu na hlavní ledovec známe ze včerejška. Vychází slunce. Je krásně, počasí se má kazit až odpoledne kolem 16 h. Zatím jsme ve stínu špičaté Lobbia Alty. Jsme navázáni na laně a míříme do středu ledovce směrem na Corno Bianco. Obcházíme pár větších trhlin. Nad ledovcovým zlomem se nám poprvé objevuje vrchol Adamello (3539m), náš dnešní cíl. Na radu chataře se dáváme mírně doleva. Je čas na občerstvení. Je rozhodnuto, půjdeme po delší lehčí cestě. Vloni jsme další ledovcový zlom překonávali podle kamenité stěny Corno Bianca. Nyní se nám to tam moc nepozdává. Jdeme po ledovci ještě víc doleva. Jak se otepluje, tak se v místech s malým sklonem objevují kaluže vody, některé dost hluboké. Je to únavná kličkovaná. Adamello se pomalu ale jistě přibližuje. Ještě jeden mírný svah a na konci rovinky již vidíme na kopci bivak Ugolini (3290m). Šikmo doprava vede traverz a na něm se pohybují tečky lezců. Jak jsme pak zjistili, všichni šli z druhé strany od západu od Lago Miller a většina ani neměla ledovcové vybavení. Po ledovci od chaty Rifugio Lobbia Alta jsme ten den šli asi jenom my a Bianca s Danielem. Na konci ledového traverzu sundáváme mačky a po kamenech rychle nabíráme výšku. Za hřebenem se otvírá pohled na Lago Pantano pod západními srázy Adamella. Vrchol je ještě daleko. Již jsme na úrovni protější hory Corno Miller (3372m). Obdivujeme obrovskou rozlohu ledovce Mandron. Uvědomujeme si, že ho budeme muset ještě jednou skoro celý přejít. Snad vydrží počasí. Cesta po kamenitém hřebeni se táhne. V 11:30 si konečně můžeme podat ruce na vrcholu Adamella (3539m). Dobrá práce. Vrchol je plný namakaných Italů. Vtipkují a ochotně nás fotí. Po chvíli přicházejí naši staří známí Bianca a Danielo. Přišli ze sedla mezi Adamellem a M.Falcone těžší cestou. Ráno vyšli asi hodinu po nás. Holt mládí. Za dobrého počasí by odsud měl být vidět vrchol Ortleru a nejvýchodnější čtyřtisícovky Piz Bernina. Bohužel se objevují tmavé mraky. Raději se už moc nezdržujeme a mažeme dolů. Na ledovci pod Corno Miller opět bereme mačky a navazujeme se. Kvůli kalužím se držíme ještě víc u kraje ledovce. Naposledy se ohlížíme na panorama Adamella. Spěcháme, jak to jde, ale nakonec přece jen zmokneme. Na chatu přicházíme kolem 16h. Máme za sebou 10h a 20km po ledovci. Čeká nás překvapení. Na chatě je snad 100 lidí, není si ani kam dát batohy. Romano nám včera slíbil, že nás ubytuje ve společenské místnosti, tak se tam snažíme vecpat. Je tam taky natřískáno. Kytara a zpěv. Vůbec nechápeme, kde se ty lidi vzali. Giovanna nám říká, že to tu je každou sobotu. Děláme si radost a k večeři si dáváme celé menu včetně štrůdlu. Na noc nám Romano nakonec zajistil 3 místa v noclehárně pod střechou na nejvyšších palandách tříposchoďových postelí. Spí nás tu asi 40. Skoro nikdo nechrápe, ale bohužel k večeři byl plátek masa s hráškem, chacha....
Neděle 11.9.2016
Již od 5 hodin spolunocležníci vstávají a odcházejí na tůru, nejspíš na Cima Giovanni Paolo II. Spát se už moc nedá, po šesté vstáváme taky. Chata je nyní poloprázdná. Venku je hezky, ale předpověď pro dnešní den moc dobrá není. V klidu snídáme. Balíme a loučíme se s personálem. Asi v 7:30 vyrážíme. Ledovec pod chatou má malý sklon, jde se dobře. Za hranou se to ale mění a najednou se ocitáme na 40 stupňovém svahu s tvrdým ledem. Docela adrenalinový 300 m úsek. Led končí, sundáváme mačky. Po kamenech sestupujeme na hlavní ledovec. Žádná krása - šutry, písek a bláto. Z tmavého ledu vystupuje na obzoru Corno Bianco. Zase nazouváme mačky a pro jistotu se navazujeme. Sestupujeme při pravé straně ledovce podle skal. Jde to docela dobře. Míjíme další dělostřelecký granát. Nejdeme až k čelu ledovce, kde je kovový můstek přes potok, ale k sedlu na druhé straně nad ledovcem. Je v něm zdaleka viditelný rozcestník. Sedlo známe z loňska. Je odsud pěkně vidět celá naše dnešní cesta po spodní části ledovce Mandron. Máme to 45 minut k chatě Rifugio Mandron po turistické pěšině kolem vodopádu a jezer Laghi Mandron. Ve vodě se zrcadlí špičky masivu tří Lobbií - Basso, Mezzo a Alta, které jsme na naší výpravě obešli. V10:30 jsme u Rifugio Mandron (2450m). Nad horami se zatahuje. Začíná drobně pršet. Na parkoviště Malga Bedole to máme ještě 2 hodiny. Jdeme kolem muzea ledovce Juliuse Payera a pak nekonečným sestupem 1000m k Rifugio Bedole. Je tu nějaká sláva, slouží se mše. Po 1 km jsme na parkovišti u auta. Skáčeme do řeky a provádíme očistu, abychom se v autě neudusili . V Pinzolu se stavujeme na vynikající pizzu a pak už nás čeká "jen" 1000 km po asfaltu. Do postele doma v Náchodě uléhám ve 2h.
Statistika:
8.9. 8.5 km, ↑ 1650 m
9.9. 7 km, ↑ 365 m
10.9. 18.6 km, ↑ 870 m
11.9. 10.8 km, ↑ 140 m, ↓ 1560 m
Celkem 44.9 km, ↑ 3015 m