Hochkönig

Hochkönig |
3.07.2013 - 6.07.2013

 

Původní záměr dostat se na vrchol po vyhlášené feratě Königsjodler nevyšel, tak jsme to vzali kolem po normální turistické cestě.

Účastníci zájezdu: Dunda, Ondra, David, Jirka


Středa 3.7.2013

Z Náchoda vyjíždíme v 6 hodin. V Českém Meziříčí nabíráme Davida a oktávka je totálně plná. Bodejť by ne - táhneme kompletní výbavu na kempování včetně stolu a skládacích křesílek. Cesta dál ubíhá rychle, mažeme po dálnici do Prahy a dál na jih směr Dolní Dvořiště V Kaplici ještě rychle doplňujeme zásoby potravin a pak již hup do A. Asi 40 km za Salzburgem odbočujeme z dálnice na Bishofshofen a dál na Mühlbach. Cesta je úzká a pěkně se klikatí podle potoka. V Mühlbachu chce Dunda zakoupit mapu a při té příležitosti se v infocentru ptáme na momentální podmínky na Hochkönigu. Paní nás důrazně varuje před cestou Birgkarem i po klettersteigu Königsjodler. Prý tam je příliš mnoho sněhu a hrozí laviny. To nás trochu znejistí. Chceme pokračovat na sedlo Dientensattel, ale na konci Mühlbachu je silnice do 18 h uzavřena z důvodu nedávných sesuvů půdy. Je asi 15 h. Chvíli zevlujeme na přilehlém parkovišti a pak odjíždíme omrknout situaci na Arthurhaus - východisko normální cesty na HK Tady nám pohledné servírky sdělují, že by normálka i feráta měly být v pohodě. Vracíme se zpátky na parkoviště v Mühlbachu a vaříme. Nechce se nám čekat až do 18 h a asi v 17.30 odjiždíme do sedla Dientensattel (cca 1350m). Parkoviště je takřka prázdné . Je zde voda a dokonce i kadibudka. Podle předpovědi by každou chvíli měla přijít bouřka, ale stále je pěkně. Jdeme k chatě Erichhütte (1550m), odkud je hezký výhled na pověstný hřeben Königsjodler. Na ferátě se sníh určitě nemůže udržet, ale bůhví, jak to vypadá se sněhem ve vrcholových partiích. Jsme už rozhodnuti, že následující den si dáme vzhledem k nejistému počasí krátkou "cvičnou" ferátu na osamocenou věž Grandlspitz (uprostřed obrázku) těsně před začátkem Königsjodleru. Na Erichhütte si dáváme pivo. Je odsud pěkný pohled na Vysoké Taury - Wiesbachhorn a Großglockner Vracíme se na parkoviště a stavíme stany na oplocené pastvině mezi kravskými lejny :-) Den končíme u karet. Ve 22 h zalézáme do stanů, začíná pršet a prší až do rána.

 Čtvrtek 4.7.2013

Ráno se všude válí mraky. Pomalu se balíme a přes pastviny jdeme k Erichhütte. Od chaty je to na Grandlspitz po ferátě 2 hodiny. Cesta ostře stoupá pastvinami mezi kravami . Docházíme skupinu 3 Pražáků, s kterými jsme se viděli už včera na parkovišti. Ti ještě pořád uvažují o Königsjodleru, mají i cepíny. Na křižovatce si to rozmýšlejí a jdou s námi na Grandlspitz. Ze sedla asi v 2100m je vidět do Birgkaru, kterým vede nejkratší, ale nejnebezpečnější sestupová cesta z Königsjodleru. Grandlspitz je již blízko. Feráta je dlouhá jen asi 100m, obtížnost D, sportovně laděná. Doporučuje se jako rozcvička před mnohem delším Königsjodlerem. Přelézáme ji bez větších problémů, lehká ale rozhodně není. Davidovi se to trochu smeká, má staré botky. Povinné vrcholové foto, svačina, drzé kavky. Vidět toho moc není, jen občas se mraky trhnou. Na sestupu přecházíme několik sněhových polí. Kolem je plno bizarních věžiček. Dírou v mracích je vidět vesnice Dienten. Čím víc klesáme, tím víc se otepluje a občas taky vykoukne slunce. Místy to vypadá, jako bychom procházeli skalkou. David je ve svém živlu, fotí kytky a motýly. Dundu napadá, že bychom si mohli půjčit mačky a přece jen ten Königsjodler dát. Ptáme se chataře na Erichhütte, ten volá nějakému Bergführerovi a pak nám sděluje, že mačky se široko daleko půjčit nedají. Königsjodler nám rozmlouvá, že lana končí ve sněhu a že to půjde tak za 10 dní.Padá definitivní rozhodnutí - zítra se půjde na Hochkönig po normální cestě od Arthurhausu. Na parkovišti se s námi dává do řeči starší Österreicher a udivuje nás perfektní češtinou. Pracoval prý 4 měsíce v Tycu v Trutnově a jeho známá mluvila pouze česky.Večer přijíždí táta se synem z Třebíče a pak ještě skupina z Letohradu. Všichni mají jasný cíl - Königsjodler. Rozmlouvají nám výstup po normálce, že jim někdo říkal, že tam je po pás sněhu. Jsme z toho jeleni, ale už rozhodnutí neměníme. Na Matrashausu jsme pak nikoho z nich neviděli, takže jestli to vylezli, museli se vracet Birgkarem nebo po ferátě. Každopádně žádná záchranná akce neprobíhala. Ročně jich ale prý podle chataře z Matrashausu bývá tak 10-15 a hlavními hrdiny jsou většinou Češi nebo Maďaři, kteří když už sem přijedou, zkouší to za každého počasí -(

 Pátek 5.7.2013

V noci opět pršelo, ale už méně než předešlou noc. Brzy ráno se přesunujeme k Arthurhausu. Na Matrashaus je to odtud 4-6 hodin. Zpočátku cesta vede po vrstevnici přes pastviny a několik mohutných suťovišť. Kolem pobíhají kamzíci a je to zatím pohoda. Jak začínáme stoupat, mizí stromy a zůstává jen tráva. Ovce se tady pasou až do cca 2000m. Počasí nic moc, občas mrholí, strojíme se. Už jsou všude jen samé šutry a první sníh. A sněhu pořád přibývá. Slunce má občas snahu proniknout mraky, ještěže máme brýle. V 11 hodin jsme na vrcholu Hochkönigu (2941m) u chaty Matrashaus. Chata má tvar 6 úhelníku, střecha je obložená solárními panely. Vše se sem dopravuje vrtulníkem.Ve spodní části je vchod do winterraumu, kde je 10 míst. Na chatě je všude děsná zima kromě jídelny. Jsme tu úplně sami + chatař Roman a jeho 15 letá dcera. Roman se nám nejdřív zdál jako pěknej morous, ale později roztál a docela pěkně jsme si "pokecali" - teda hlavně díky Dundovi a jeho angličtině. No, dali jsme si suppe na zahřáti a pivo a pak jsme to znaveni zalomili v matrazenlageru - tam byla šílená zima, takže každý použil 3-4 místní deky. Po prospání jsme se přesunuli zase do jídelny, Romanovi jsme nabídli domácí slivku a originál plechovkové pivo z Čech. Na oplátku nám nalil oříškovou pálenku. Rozpovídal se o tom, jak byl minulý měsíc v Himaláji. Chtěl vylézt na Dhaulágiri, ale kvůli vichřici to nevyšlo. Připadalo nám, že ocenil, že jsme se za tohoto počasí neškrábali po klettersteigu, ale šli po normálce. Venku bylo pořád hnusně, tak jsme hráli karty a prokládali to pivem. K večeři byl vynikající guláš se špekovým knédlem. V noci opět pršelo. Představoval jsem si, jak asi vypadá bouřka na třítisícovém vrcholu :-)

 Sobota 6.7.2013

V ceně noclehu byla snídaně. Dali jsme si ji připravit na 7.30. Roman nezklamal a u švédského stolu jsme se pěkně naprali. Venku konečně svítilo slunce. David si všiml zvláštního jevu - kolem našeho stínu se vytvořilo jakési haló. Je to mnohem veselejší než včera, ale vidět toho stejně moc není Nejlepší výhled je směrem na sever ke zbytkům ledovce. Po snídani se balíme a vydáváme se na sestup. Sbohem Matrashausi ! Jdeme po stejné cestě jako včera, akorát že tentokrát něco vidíme. Cesta je značená asi metrovými červenobílými tyčemi. S orientací problém není. Jdeme nad tyrkysovým ledovcovým jezírkem. Obdivujeme krásnou věž Torsäule (2595m). Svačíme na travnatém kopečku. Asi 2 km od Arthurhausu proti nám začínají chodit místní krojované selky a jejich protějšky. Vypadá to, že se scházejí na nějakou juchačku. U Arthurhausu dosoušíme stany. Odjíždíme dolů do Mühlbachu. Dál se silnička pěkně klikatí podle potoka. V jedné ze zatáček zastavujeme u odpočívadla a vaříme polívku. Kolem jezdí motorkáři jako blázni. A samozřejmě, že jeden tu zatáčku nezvládl a skončil na svodidlech. Záchranku naštěstí zavolali nějací Rakušáci. Přijela rychle. Snad to rozchodí :-( Cesta domů už pak proběhla bez problémů, v Náchodě jsme byli asi ve 22.30.

 

Mapa

Fotogalerie

Matrashaus

a jak to viděl David

 


autor článku: Jirka
vytvořeno: 8.01.2015 14:10:48
poslení úprava: 8.03.2015 18:35:21