Friulské Dolomity
Náročný trek "ve štěrku" mezi chatami, bivaky a salašemi v málo navštěvovaných horách mezi řekami Piave na západě a Tagliamento na severovýchodě.
Účastníci zájezdu: Renata, Jirka, Dunda
Architekt zájezdu: Dunda
Původní plán
Inspirace - článek I.Petra v lidé&HORY č.2/2011
Mapa 1 (Tabacco TA02 Forni di Sopra-Ampezzo-Sauris-Alta Val Tagliamento, 1:25 000)
Mapa 2 (Tabacco TA021 Dolomito do sinistra Piave 1:25 000)
Chaty: Rif. Pacherini, Rif. Giaf, Rif. Padova, Rif. Pordenone
Čtvrtek 20.8.2015
Ve středu večer Ondra hlásí defekt na oktávce (prasklá pružina u předního kola), tak narychlo přehazujeme věci do naší ibizy - bohužel s mnohem menším zavazadlovým prostorem. Basička s plzničkami tedy zůstává v garáži :-( Přesun přes Brno, Vídeň, Tarvisio bez problémů. Dále sjíždíme z dálnice a po souběžné kvalitní silnici do Tolmezza a podle řeky Tagliamento do Forni di Sopra. Hned na začátku vesnice je po pravé straně kemp Tornerai 900m - náš dnešní cíl. Hledáme místo na postavení stanu. V rohu vidíme postavený altánek, stan stavíme pod ním. Z kempu je docela hezký pohled na "naše" hory. Renata dává chladit několik piv do místní ledničky. Jdeme se přihlásit do recepce, ve které je i resturace a hotel. Šéfíkovi v trenýrkách dáváme plechovkovou plzeň a vyjednáváme parkování našeho auta po dobu treku vedle jeho mitsubishi naproti přes cestu. Česko zná dobře - hospodu U Fleků v Praze a taky pobýval na montáži v České Lípě. Ze slušnosti si dáváme pivo za 5E :-) Přichází zlatý hřeb večera - Ondrou slibované pravé hamburgery. Je to pochoutka, kvůli které se vyplatilo táhnout gril :-) Po večeři začíná pršet. Zalézáme do stanu. Opravdu nevím, proč si Ondra v noci musel dávat špunty do uší, vždyť jsem zase tak moc nechrápal :-) Prší celou noc.
Pátek 21.8.2015
Budík zvoní v 6:30, ale není kam spěchat neb pořád drobně prší. V klidu snídáme a balíme všechny věci do hor. Kolem 8 h se přesouváme i s autem na včera dohodnuté místo. Ondra zjišťuje, že jeho drahá hůlka leki nejde zašroubovat. Házíme batohy na záda a vydáváme se vstřc dobrodružství. Po chvíli přicházíme po silnici do Forni di Sopra, části Andrazza. Před námi je údolí Val di Suola, kterým půjdeme 2 hodiny na chatu Pacherini. Chtěli jsme si objednat lepší počasí, ale zjistili jsme, že kabel končí ve vzduchu :-)) Začínáme stoupat listnatým lesem a trochu mi to připomíná první loňskou etapu na Sentiero Roma. Je docela teplo, odspodu se potím a zvrchu je mokro od deště. Potkáváme chlapíka s dítětem na čtyřkolce a říkáme si, že to musí být chatař a jede do města pro rohlíky - a byl to fakt on. V závěru údolí se objevuje "zub" Monte Pramaggiore, na který chceme ještě dnes vylézt. V 10 h jsme u chaty Rif. Flaiban Pacherini 1587m. Je to docela malá chatička s kapacitou asi 12 lidí. Zalézáme dovnitř a objednáváme "uno litro vino rosso". Je nám zima, chceme se usušit, ale chatařka říká, že zatopí v kamnech až ve 12 h. No nic, venku pořád poprchává, tak hrajeme karty a popíjíme vínko. Nakonec jsme se chatařce zželeli a asi po půlhodině zatopila. Ve 12:30 už venku jen kape a předpověď je dobrá. Necháváme většinu věcí na chatě v igelitových pytlích a vyrážíme na Pramaggiore. Nejprve musíme překonat zelený práh, na kterém jsme si původně mysleli, že stojí chata. Pohled zpět do údolí Val di Suola a na chatu Pacherini je ještě v mracích, ale už skoro neprší. Stoupáme dál až do sedla Passo di Suola 1994 m. Od chaty to je asi 1 hodina. Na druhé straně sedla jsou travnaté stráně, budeme se tudy vracet. Ze sedla vede částečně zajištěná cesta Vittorio Barini do sedla Forcella la Sidon. Bereme si přilby, evidentně zde hrozí pád kamenů. Cesta není ani tak náročná, jako spíš nepříjemná drolivým kamením. Ve 14:15 jsme v sedle Forc.Sidon 2304m. Je odtud hezký pohled na sedlo Passo di Suola, celou dolinu Suola i vesnici Forni di Sopra, odkud jsme ráno vyšli. Na vrchol Monte Pramaggiore 2478m je to ještě 1h. Kolem je spousta různých věží a konečně si připadáme vysokohorsky. Kupodivu i tady něco roste - krásné zakrslé hořce. Nejprve mírně klesáme a pak stoupáme do dalšího sedla Forcella Pramaggiore 2295m. Tady potkáváme párek Italů. Na obzoru sledujeme zubatý hřeben, kolem kterého bychom měli v dalších dnech projít. Batohy jdou na zem a dál již jdeme úplně nalehko. Zelené sedlo Sidon je již pod námi a za ním sluncem ozářená Forni di Sopra. Nad Tolmezzem visí zlověstné tmavé mraky. Po pravé straně spadají příkré srázy do údolí Val dell Inferno. Asi po půlhodině se blížíme k vrcholu M. Pramaggiore 2478m. Fotíme se nadvakrát a zapisujeme do vrcholové knížky. Na jihozápad se táhne hřeben masívu Pramaggiore, na sz typické dolomitové věže. Pomalu sestupujeme a obdivujeme duhu nad údolím Val di Suola. V sedle Forc. Pramaggiore se nám na chvíli odkrývá hřeben Friulských Dolomit východně od Pramaggiore. Duha je i na druhé straně sedla. Sestupujeme chvíli po neznačené "kamzičí" stezce, ale pak se radši vracíme do sedla na značenou cestu. Ta vede po travnatých stráních plných kamzíků přes Forc.Rua alta za občasného zpestření zpět na Passo di Suola. Údolím Val di Suola se vracíme na chatu Pacherini. Údolím se táhnou bílé obláčky, ale nad nimi je jasno, zítra bude hezky. Na vycházku Rif. Pacherini - M.Pramaggiore a zpět je nutno počítat s 5-6 hodinami. Na chatě si dáváme k večeři celé menu - pasta, frico s polentou a tiramisu. Překvapilo mě, že si po večeři skoro každý vytáhl knížku a četl si. :-) To jsme teda podcenili, příště budeme muset do batohu přibalit nějakého Jiráska. Spíme v kamrlíku ještě se 2 Italy.
Statistika dne: 13.5 km, nahoru 1751m, dolů 1057m, mapa
Sobota 22.8.2015
Tato etapa měla být podle Ondry příjemnou nenáročnou procházkou po horách, ale i přesto jsme se pěkně zapotili. Ráno je krásné počasí. Kolem 8 h po snídani vyrážíme hned zprudka do kopce. Slunce pere do zad a pěkně funíme. Ondra nám lehce utíká. Asi po hodině dřiny se blížíme k sedlu Forcella Fantulia 2107m. O něco dál je ještě další sedlo Forcella del Inferno 2175m, kde jsme v 9:30. Dáváme zaslouženou přestávku. Podle tabulky v sedle se tady asi běhá nějaký bláznivý závod. Je odtud opravdu pěkný pohled na převážnou část Friulských Dolomit. Občerstvujeme se a děláme "štíhlé" fotky do alba :-) Při pohledu zpět sledujeme věž Torrione Comici (2220m), na kterou vede těžká feráta Cassiopea (uprostřed obrázku). Tu si protentokrát odpouštíme. Ještě chvíli se rozhlížíme po okolí a pak se dáváme na sestup do údolí Val di Brica. Po na místní podmínky pěkném chodníčku přicházíme do sedla Forcella Val di Brica. Zpátky máme hezký pohled na údolí Val di Brica a sedlo Forcella del Inferno (vlevo od zeleného pásu uprostřed obrázku). Je to pořád nahoru a dolů, takže zase sestupujeme na travnaté louky u salaše Casone Campuros (neobyvatelná). Kousek dál je salaš Casera Val Binon (1778m), kde se dá přespat za 8E. Je tady klídek, pomalu je čas oběda, tak piknikujeme. Dál cesta vede po vrstevnici nad údolím Val Binon a Val Meluzzo. Vzadu je vidět masiv Monte Durano. Čeká nás poslední sedlo dnešní etapy Forcella Urtisiel 1990m. Čas máme výborný, nikam se neženeme a vychutnáváme si nádherná panoramata. Před sebou už máme jen otravný sestup 600m po suťovišti. Hurá, vidíme cíl - chatu Giaf 1400m. Je 14:00. Všude kolem chaty se na slunci vyhřívají víkendoví turisté, dá se sem totiž taky dojet autem. Zajišťujeme si nocleh a hodná chatařka nás hned pouští na pokoj, i když to zde není zvykem. Po zbytek odpoledne hrajeme karty, popíjíme vino rosso a dokonce jsme si i přeprali pár "navoněných" součástí výstroje. K večeři máme vynikající tagliatelli. Kolem 18 h se objevili 2 Italové, kteří s námi spali na Rif. Pacherini a údajně to sem vzali kolem Campanily di Val Montanaia, což se nám ale nezdá. Spí s námi opět na pokoji. Mladší si v posteli čte při led lampičce a táta pod ním spokojeně pochrupuje. Byla to dnes asi opravdu nejlehčí 6 hodinová tůra z celého treku, ale i tak jsme docela utahaní.
Statistika dne: 10.5 km, nahoru 982m, dolů 1113m, mapa
Neděle 23.8.2015
Krásné ráno. Od chaty Giaf (1400m) vycházíme po snídani v 7:45. Brzy jsme na rozcestí, na které jsme včera přišli zleva. Pokračujeme rovně do kopce V sedle Forcella Cason (cca 2200m). jsme v 9:50. Na druhé straně již není tak hezky, všude se válejí mraky. Na hřebínku pod námi svítí červeně bivak Marchi-Granzotto 2152m. Z dálky vidíme, že kolem někdo pobíhá. Jsou to dvě Italky, které nás pak ochotně u bivaku fotí. Všechny bivaky tady vypadají stejně - plechové červené krabice pro 9 lidí. Na chatu Pordenone odtud vede několik cest. My odcházíme směrem na Rif. Padova. Stoupáme lehce do sedla Forc.Monfalcon 2300m. Za sedlem je zase úplně jiné počasí. Díváme se do údolí Val d Arade. Je tady zima, kolem 12st., tak se moc nezdržujeme a sestupujeme do údolí. Na křižovatce cest svačíme a měníme plán. Původně jsme chtěli dojít na chatu Padova, ale vzhledem ke špatné předpovědi počasí na pondělí jsme se rozhodli, že ušetříme jeden den a půjdeme rovnou na chatu Pordenone. Stoupání do sedla Forc.Montanaia z údolí Val d Arade po suťovišti je nepříjemné a místy dost nebezpečné - padají kameny. Přilba tady určitě neuškodí. Je neděle a tak potkáváme kupodivu dost lidí v opačném směru od chaty Pordenone. Pomalu se blížíme do sedla a máme toho docela dost. Ze sedla Forc.Montanaia 2333m již vidíme symbol zdejších hor - stometrovou věž Campanila di Val Montanaia. Ještě jednou se díváme zpět na scheise suťoviště, fotíme se a padáme dolů. Blízko Campanily je bivak Giuliano Perugini 2060m a malý oltáříček. Bivak není zrovna v nejlepší kondici, ale přespat by se tady dalo. Procházíme kolem Campanily. Čeká nás 800m o něco méně nepříjemného sestupu než byl výstup do sedla Montanaia. V 15:45 shazujeme batohy u Rif. Pordenone 1200m a hned si dáváme "tre bira grande" po 5E :-) Chatař Ivan s maželkou Marikou jsou velcí sympaťáci a ubytovávají nás v zajímavém pokojíku, jehož okno vede přímo do kuchyně :-))
Statistika dne: 10.9 km, nahoru 1421m, dolů 1518m, mapa
Pondělí 24.8.2015
Předpověď se vyplnila a prší. Nedá se nic dělat, musíme tady zůstat. Po snídani zkoušíme jít kousek dolů k řece, ale rychle se promočení vracíme. Kromě nás je na chatě ještě asi 10 dětí z horolezeckého oddílu Pordenone, které zde mají soustředění. Hrají různé hry, vyrábějí teploměry z petky, učí se uzly atd. Koukáme a občas se přidáváme. Taky trochu poleháváme, máváme na Mariku v kuchyni, popíjíme víno, hrajeme karty a kostky a probíráme místní horskou knihovničku. Ivan nám píše recept na zdejší tradiční jídlo pastevců - frico, což jsou smažené sýrovobramborové placky (sýr Montasio). Večer si děti hrají na "karmu". Vedoucí - starý nepálský vlk má uhodnout podle karmy, na které židli někdo seděl. Ondra se též účastní. Samozřejmě, že se jedná o trik :-) Mastíme karty asi do 22h.
Úterý 25.8.2015
Po snídani v 8h se loučíme na milé chatě Pordenone a jdeme dolů k parkovišti. Bohužel asi po půlhodině začíná ceďák. Bereme si pláštěnky a vydáváme se na cestu Sentiero Marini. která se doporučuje jen zdatným alpinistům. Cesta nejprve stoupá lesem. Od ruin salaše Col Cadorin začíná nebezpečný traverz po suťových nezajištěných polích jižních srázů Cima Talagona. Tato cesta bývá často neprůchodná z důvodu sesuvů, mění se po každém větším dešti. Na stav je třeba se zeptat chataře na Rif. Pordenone. Nám Ivan radil před posledním traverzem suťoviště před bivakem Gervasutti sejít 100m po okraji suťoviště, pak ho opatrně přejít a na druhé straně stoupat podle hranice kleče až narazíme na cestu. Snažili jsme se to dodržet, ale klesli jsme asi moc.Začali jsme stoupat a "kamzičí" stezka nás zavedla do kleče a skončila. Následovaly 3 hodiny "boje o život", probíjení se neprostupnou klečí v 60 stupňovém svahu. Napravo byl sráz na suťoviště, nalevo nekonečná kosodřevina, museli jsme tedy nahoru. Zkoušeli jsme si i batohy sundat a strkat je před sebou, ale to bylo hrozně vysilující. Nakonec jsme narazili na správnou cestu až na úpatí skály. Naštěstí už přestalo pršet a zahlédli jsme bivak Gervasutti kousek od nás. Když jsme se tam doplazili, měli jsme toho opravdu dost. Chvíli jsem si myslel, že to v bivaku Giusto Gervasutti 1940m zabalím a přespím tady. Když jsme ale požili pár energetických tyčinek, nějaké síly se vrátily. Od bivaku zpátky je vidět část cesty Marini, která vede těsně po úpatí skal a traverzuje nepříjemná suťoviště. Od bivaku dál se dojde nejprve po trávě a pak po nepříjemné drobivé suti asi za půl hodiny do sedla Forcella Spe 2049m. Odtud by se dalo dojít na chatu Padova, my ale míříme na druhou stranu na Casera Laghet de Sora. Pohled zpět na sedýlko nad bivakem Gervasutti vypadá zajímavě. Pokračujeme po ne už tak náročné stezce nad údolím Val de s. Maria. Máme pěkný výhled na masiv M. Pramaggiore. Ještě musíme zdolat několik sedel, přetraverzovat několik suťovišť a konečně vidíme cíl etapy - salaš Casera Laghet de Sora 1871m. Poblíž teče potok s pitnou ? vodou. Salaš je pěkně vybavená a dokonce jsou zde i kamna. Pokoušíme se zatopit, abychom se mohli usušit. Nakonec se to daří. Ondra vaří polívku. Renata si jde hned lehnout a na karty dnes nemá nikdo náladu. Příjemné teploučko nás uspává. Byl to náročný den, pro který by se hodilo heslo: "Zážitek nemusí bejt hezkej, hlavně když je silnej !"
Statistika dne: 13.4 km, nahoru 1488m, dolů 775m, mapa
Středa 26.8.2015
Ráno jak vymalované. O to horší pro mě je sdělit Ondrovi rozhodnutí, ke kterému jsem dospěl při nočním převalování v salaši, když jsem si foukal odřené konečky prstů a jednu hlubší odřeninu na noze. Mám toho dost a při představě, že nás čeká nejnáročnější 8 h etapa po svazích Cima dei Preti do bivaku Greselin, zakončená největší "držkou" výletu - traversem po nezajištěné římse, jsem usoudil, že bude nejlepší včas to ukončit. Nebýt včerejšího prodírání klečí, šli bychom do toho. Renata nadšeně (si myslím) souhlasila a Ondra pochopil, že si asi bude muset pro podobný podnik shánět mladší koně :-) Po úklidu salaše se tedy vydáváme přímo do údolí, směr Cimolais. Nejprve jdeme po loukách s vysokou mokrou trávou Vpravo vykukuje Monte Durano. Míjíme jednu polorozbořenou salaš, procházíme obrovským laviništěm až na dno údolí k řece Cimoliana. Tu musíme přeskákat po kamenech. Jsme na parkovišti u silničky. Zrovna přijíždí auto s dvěma staříky - houbaři. Ptáme se, jak je to daleko do Cimolais.Trochu nám kazí radost, je to 9 km. Když se díváme proti proudu řeky, vidíme vzadu špičku Campanily di Val Montanaia. Doufáme, že nás dolů někdo sveze, ale všechna auta jela proti. Dupeme odevzdaně po asfaltu údolím Val di Cimoliana podle stejnojmenné modrozelené říčky. Docela to utíká, je pořád na co koukat. Údolí se pozvolna rozvírá a taky se pěkně otepluje. Vane teplý větřík od moře, které je odtud vzušnou čarou asi 100 km. Kolem kempu přicházíme do městečka Cimolais, odkud by nám měl jet autobus. Panuje tady "italský" klídek. Renata mě donutila prý kvůli nesnesitelnému zápachu mých oblíbených kraťasů se přestrojit. Máme půl hodiny času, dáváme si pivo. Obdivujeme "pracovní" malůvky na fasádách místních vilek. Autobus přijíždí s mírným zpožděním. Jedeme kolem malebného městečka Erto (bohužel jsem vyfotil pozdě) k přehradě Vajont. V říjnu r.1963 obrovské sesuvy půdy z hory Toc do přehrady vytěsnily většinu vody a 150m vysoká vlna, která se převalila přes hráz smetla vesnici Longarone pod přehradou. Zahynulo 2000 lidí. Hráz zůstala neporušená. Postavili tady památník symbolizující vlnu. (více o katastrofě na přehradě Vajont). Dostáváme se do údolí "krvavé" řeky Piave. Vesnice Longarone byla znovu postavena. Ještě jednou vidíme odspoda hráz přehrady Vajont. Na nádraží vystupujeme z autobusu. V automatu Ondra kupuje jízdenky a přesouváme se na perón. Ve vlaku přichází konduktor a zjišťuje, že nemáme jízdenky označené, což se taky mělo udělat na nádraží. Je úplně v klidu a jde nám je sám označit. Jedeme podle Piavy na sever. Výhledy z vlaku jsou hezké. Objevuje se M.Durano, pak přehrada u Pieve di Cadore. Vystupujeme na nádraží v Calalzo di Cadore. Zjišťujeme, že jediný autobus do Forni di Sopra jede až za dvě a půl hodiny. Nu což, do města je to daleko, venku vedro, tak zalézáme do nádražní hospody. Dáváme si panini se špekem, kávu, vino rosso a hrajeme karty. V 17:30 se přesouváme k zastávce autobusu. Naštěstí jel. Na nádraží nám říkali, že jízdenka se kupuje u řidiče, ale ten nám radši zastavil u nějaké trafiky a poslal tam pro ně Ondru. Zatím si pěkně popovídal s domorodci :-) Řidiči to ale tady mají docela těžké, pěkně si zakroutí volantem v serpentinách a při průjezdu uzoučkými uličkami měst a vesnic. Stoupáme serpentinami do sedla Passo Mauria a díváme se na Friulské Dolomity z druhé strany. Při pohledu zpět se občas objeví i "velké" Dolomity. Někde v mracích by mělo být Antelao. Po sjezdu ze sedla Mauria projíždíme výstavní vesnicí Forni di Sopra a vystupujeme na zastávce Andrazza. Kruh se uzavírá, odtud jsme v pátek vycházeli. Do kempu to máme několik set metrů. Vaříme ze zásob v autě a užíváme si hezkého večera.
Statistika dne: 15.1 km, nahoru 90m, dolů 1198m
:
Čtvrtek 27.8.2015
Z kempu ve Forni di Sopra odjíždíme až asi v 9h. Zastavujeme v Tolmezzu, kde chce Ondra nakoupit dárek k narozeninám pro otce. Zalézáme do sýrového krámku, kde bych nevěděl, co si vlastně vybrat. Ne tak zkušený gurmán. Procházíme se po městě, chystá se zde zrovna hudební festival. Ondra si ukopává o obrubník palec, což je nejtěžší úraz celého zájezdu :-) Mají tady taky zajímavou architekturu. Pokračujeme souběžně s dálnicí do Tarvisia, kde nakupujeme hlavně těstoviny. Odbočujeme k jezeru Lago del Predil, kde se zatím ještě dá volně tábořit. Parkujeme na známém místě a vaříme oběd - torteliny s česnekem a máslem. Je odtud krásný pohled na hraniční horu Mangart a sedlo Passo del Predil, kde probíhá hranice Itálie-Slovinsko. Velké sucho se projevilo i tady, k vodě je to asi 300 m. Po obědě vychutnáváme hezké panorama, stavíme stan a pak odjíždíme na Passo del Predil pro vodu. Chtěli jsme s Ondrou taky vidět Jalovec za krásného počasí. Na vrcholu jsme stáli před 2 lety. Panorama je opravdu dechberoucí. Mangart a Jalovec. Vodu nakonec nacházíme až ve vesnici Strmec. Potkáváme tady párek Moraváků a kolem nás funí do kopce několik českých cyklistů. Vracíme se zpět do sedla a ještě zastavujeme u staré vojenské pevnosti. Stíny u Laga se pomalu prodlužují, ale na bílém štěrku se stále vyhřívá dost lidí. Kolem Mangartu se prohání několik paraglydistů. Naposled hrajeme karty. V noci Ondra potkává svého kámoše - psíka mývalovitého, který zde pravidelně hledá něco k snědku. Před pár lety si ho spletli s opravdovým méďou :-)
Pátek 28.8.2015
Přesun domů bez problémů až na hodinové kolony kolem Brna. Celkem najeto 1612 km.
Fotogalerie
1.etapa: Forni di Sopra - Rifugio Pacherini - Monte Pramaggiore - Rifugio Pacherini
2.etapa: Rifugio Pacherini - Rifugio Giaf
3.etapa: Rifugio Giaf - Rifugio Pordenone
4.etapa: Rifugio Pordenone - Casera Laghet de Sora
5.etapa: Casera Laghet de Sore - Cimolais
Tolmezzo, Lago del Predil