Alta Via della Valmalenco, Maloja

Alta Via della Valmalenco, Maloja |
22.08.2019 - 29.08.2019


Účastníci zájezdu: Dunda, Renata, Jirka

Tento výlet byl vlastně logickým pokračováním našeho putování po Sentiero Roma údolím Valmasino v roce 2014, tentokrát navazujícím východnějším údolím Valmalenco.

.

Čtvrtek 22.8.2019

Cesta přes Rozvadov, Mnichov, Lindau, Bregenz, Chur na Passo Albula (2315m).Po krátké zastávce pokračujeme sjezdem do údolí Engadin směrem ke Sv.Mořici. Od vesnice Pontresina již v dálce vidíme zaledněného obra Piz Palú (3900 m).  Za chvíli zastavujeme u vyhlídky na nejvýchodnější čtyřtisícovku Piz Bernina (4048 m) s pověstným bílým hřebenem Biancograt. Stoupáme dál podle známé úzkokolejné železnice Bernina express až do sedla Berninapass (2253 m). Po pravé straně máme jezero Lago Bianco. Čeká nás 1500 m klesání k jezeru Lago Poschiavo. Pro dnešek máme splněno, táboříme v kempu u jezera.

 

Pátek 23.8.2019 

Po snídani odjíždíme přes nedaleké švýcarsko-italské hranice do vinařského údolí Valtellina (cca 300 m), kde panuje subtropické počasí a rostou zde i palmy. V nehezkém šedivém městě Sondrio odbočujeme do údolí Valmalenco. Ve vesnici Torre di Santa Maria (750m) necháváme auto. Balíme věci na pět dní v horách. Vyrážíme do kopce nejprve po klikaté asfaltce do osady Musci (1000 m). Starý pán nám nabízí kávu. Je vidět, že by si rád popovídal - asi tudy moc lidí nechodí. S díky odmítáme, což nás už po dalších pár stech výškových metrech docela mrzí. Kopec je čím dál prudší, patnáctikilová svině na zádech těžkne, funím jak sentinel a leje ze mě pot. Ondra nám brzy mizí - inu mládí. Supím lískovým pralesem vzhůru a Renata mi taky ukazuje záda. Začínám tušit, kde bude nejslabší článek výpravy. Už si pamatuju lepší formu foot-in-mouth.Asi v 11 h se dostáváme na paseku Pra Fedugno (1600 m), kde je pár kamenných domků s břidlicovými střechami. Jako letní sídlo asi paráda, ale v zimě ? Krátce odpočíváme. Stoupáme dál přes paseky se salašemi Alpe Arcoglio až ke kostelíku Chiesetta di Arcoglio (2100m). Začíná drobně pršet. Rozdělujeme se. Ondra míří dál do kopce po původně plánované cestě na Sasso Bianco (2490 m), my s Renatou volíme kratší variantu po vrstevnici přímo na Rif. Bosio. Prší čím dál víc. Jdeme vysokou trávou, takže brzy máme mokro v botách. Na další pastvině se salaší není kvůli kravincům ani kam šlápnout. Pase se tady ale jen pár koní. Asi po hodině dalšího pochodu jsme konečně v cíli dnešní etapy na Rifugio Bosio (2086 m). Chatař nám přiděluje hezký pokojík v podkroví, ve kterém jsme sami. Dole v jídelně je dost lidí, ale ti se postupně odebírají na noc do údolí. Mezitím přichází Ondra a má toho taky docela dost. Měl to delší a větší převýšení. Zkouším tvrdost postele a brzy usínám. K večeři máme výborné noky a litr červeného. Náročný den končíme u karet.

Statistika: 14,5 km, ↑ 1836m, ↓ 511m, 6 hod 12 min


Sobota 24.8.2019  

Po snídani přemýšlím, jak bych odlehčil svému batohu. Odhazuji polovinu půlkilového balíčku chleba mistním slepicím. Před osmou jsme připraveni na další etapu. Nejprve jdeme procházkou po hezké cestě takřka po rovině asi půlhodinku k salaši Alpe Mastabbia (2077 m). Opatrně procházíme kolem psa a pasoucích se koní. Dál se cesta bohužel noří do lesa a klesá až do výšky 1600 m. Procházíme kolem bývalého lomu na mastek (dle Ondry). Následuje těžkých 600 výškových metrů kamenopádem údolím Val Sassersa. Začínám toho mít docela dost a dávám si pauzičky na vydýchání. V protisměru potkáváme dva běžce  - asi trénují na sky maraton, který se běhá po Via Valmalenco. Konečně se blížíme k hraně, za kterou jsou jezera Laghetti di Sassersa (2370 m). Je to zajímavá kombinace barev. Načervenalé kameny a modrá voda. Do sedla musíme vydupat ještě 300 m. Ve 13:30 jsme na Passo Ventina (2665 m). VTatrách bychom právě dokončili výstup na Gerlach. Na druhé straně sedla o 700 m níž vidíme dvě chaty Rifugio Ventina a cíl dnešní etapy - Rifugio Gerli - Porro. Poprvé se nám také naskýtá pohled na východní zaledněné svahy Monte Disgrazie (3678 m). Měl bych něco snist, ale vůbec mi to neleze do krku. Pracně do sebe soukám čokoládovou tyčinku. Ondra s Renatou jsou na tom o dost lépe. Sestup ze sedla začíná příkrým suťovištěm. Kousek jdeme i po firnovém poli. Pak se cesta narovnává, jsme na boční moréně ledovce Ventina. Chaty se pomalu přibližujíRifugio Ventina míjíme a spěcháme k chatě Rifugio Gerli-Porro (1960m), která je jen o kousek dál. Na terase nás čeká Ondra. Dáváme si zaslouženého rádlera a na sluníčku sušíme propocená trika a boty. Kolem páté hodiny začíná pršet. Chvíli si rovnám záda na posteli. Po večeři zase hrajeme u vínka karty. Chata je plná omladiny. Docela mohutně popíjejí. V noci se mi zdá, že slyším troubení jelenů, ale to se jen jednomu studentíkovi udělalo špatně smile

Statistika: 13 km, ↑ 1122m, ↓ 1164m, 6 hod 55 min

 

Neděle 25.8.2019  

Krásné ráno mi trochu kazí snídaně. Okoralá veka, džem a čaj - nic moc. Dnešek má být podle Ondry odpočinkový den, tak nikam nespěcháme a z chaty vyrážíme až po deváté hodině. Mírně klesáme po široké lesní cestě až do vesnice Chiareggio (1600 m), kde po mostě přecházíme ledovcovou říčku Torrente Mallero. Je neděle deset hodin, lidé chodí z kostela, pohodička. Zastavujeme v nejbližší, asi jediné, zdejší restauraci na návsi. Káva je znamenitá. Sedělo by se hezky, ale musíme jít dál. Cesta začíná zvolna stoupat.Z první pastviny již je hezký pohled na masiv Monte Disgrazie(3678m) Je krásně, nikam se neženeme, tak chvíli sedíme a svačíme pod dohledem místní obyvatelky. Je jich tu víc.Krajina je tady moc hezká, míjíme několik vodopádů. Přicházíme do travnatého kotle  Piani e Cascade di Fora (asi 2300m), obklopeného vysokými štíty. Na chatu Longoni již je to jen půlhodinka. Užíváme si vysokohorského prostředí. Na hřebínku vlaje italská vlajka, chata už musí být blízko. Chiareggio v údolí pod námi je o osm set metrů níž. Renatce se šlape výborně a usmívá se pod vousy smile Sláva, jsme u Rifugia Longoni (2450 m). Na kamenech před chatou se vyhřívá plno nedělních turistů. Odměňujeme se třemi rádlery a nevalným pivem. Chatař měří asi 150 cm, ale je vidět, že je namakanej. Jeho větší manželka je taky sympaťačka. Chata je to docela malá, všehovšudy 3 pokoje. Ubytováváme se v jednom z nich. Venku se to zatahuje a hlučí bouřka. Prší. Rovnám si kosti na posteli, zbytek zpovídá německý pár důchodců v jídelně. Večer déšť pomalu ustává a objevuje se krásná duha. Jdeme v pantoflích ven a fotíme chatu, největší středisko v údolí Valmalenco - Chiesa di ValmalencoMonte Disgrazii. Požádali jsme chataře, zda by nám k večeři neuvařil Pizzoccheri - zdejší specialitu. Nadšeně souhlasil a bylo vidět, že je rád, že nemusí nic vymýšlet. Pizzoccheri jsou tmavé těstoviny s kapustou a bramborami lehce osmahnuté na pánvi a posypané sýrem. Opravdu vynikající. Kuchaře vynášíme do nebes. Myslím, že se mi tentokrát dařilo i v kartách smile

Statistika: 8,5 km, ↑ 882m, ↓ 380m, 3 hod 58 min


Pondělí 26.8.2019   

Opět ráno jako vymalované. Vyrážíme kolem 8. hodiny. Od chaty je hezky vidět část naší sobotní cesty přes Passo Ventina. Výhledy na Monte Disgrazii a hraniční pás hor jsou překrásné. Asi sto metrů pod chatou je vidět cesta, po které včera jelo dokonce nějaké auto. Na tu se musíme dostat. Trvá nám to ale skoro půl hodiny. Sláva, konečně můžeme chvíli jít normálně. U firnového pole Renata doplňuje voduOkolní krajina je plná barev. Příjemná procházka bohužel brzo končí a začíná tvrdá makačka po dlouhém a nepříjemném traverzu. Hodinu a půl pořád ve střehu skáčeme po velkých kamenech a hledáme málo znatelnou cestu. Renatě najednou ujíždí noha a po zádech padá do škvíry mazi kameny. Ještě, že ji pád ztlumil batoh a nepraštila se do hlavy. Takto si jen rozsekla loket a narazila bok.Statečná žena - po ambulantním ošetření od svého muže pokračuje s úsměvem na rtech dál.smile Dáváme si přestávku na svačinu. V dálce vidíme bílou tečku - Rif. Longoni, odkud jsme před víc jak dvěma hodinami vyšli. Stoupáme ještě asi  sto metrů a za hřebínkem o 400 metrů níž vidíme jezero Lago Palú (1900 m). kam máme namířeno. V Rifugio Lago Palú (1950 m) si dáváme rádlera a kávu. Je tady plno lidí, dá se sem dojet lanovkou. Po občerstvení stoupáme 300 m do sedla a za ním po sjezdovce zase padáme až do 1850 m. Pak odbočujeme po vrstevnici do hezkého údolíčka se salaší Alpe Campascio. Přes cestu nám "přebíhá" asi metrová zmije. Na březích říčky Sarscen by se dalo hezky piknikovat. Z krásné roviny nás čeká závěrečné stoupání k chatě Rif.Musella (2010 m). Na schodech sedí tlustá chatárka. Má v koutku pusy cigaretu a plete ponožky. Docela těžko se s ní domlouváme, neumí anglicky. Dostáváme zatuchlý pokoj v patře. Venku hlučí bouřka a začíná pršet. Není mi moc dobře, beru si ibalgin a uléhám pod těžkou deku, na které je obrázek Toma a Jerryho. Zbytek odchází do jídelny, kde se topí v kamnech. V celé velké chatě jsme sami. K večeři je jelení guláš s polentou. Už mi je líp. Hrajeme karty. 

Statistika: 13,5 km, ↑ 677m, ↓ 1126m, 7 hod 8 min 


Úterý 27.8.2019

Vzhledem k tomu, že mi včera nebylo moc dobře a asi mám v těle nějakého bacila, rozhodujeme se, že dnes už sestoupíme k autu. Počasí je ráno jako vždy krásné.  Vidíme sedlo a sjezdovku, po které jsme šli včera. Klesáme asi hodinu po hezkém chodníčku do osady Campo Franscia (1500 m), odkud již jezdí autobus. Máme štěstí, čekáme asi jen čtvrt hodiny. Nasedáme do autobusu a hned se noříme do tunelu. Sympatický řidič troubí před každou zatáčkou a tunelem, kterých tu je dost. Je to docela divoká jízda po uzoučké silničce se strmými srázy. V Chiesa in Valmalenco musíme přesedat. Řidiči se domlouvají, kde nás má vysadit a už nic neplatíme. Vystupujeme na křižovatce před Torre di Santa Maria a asi po kilometru chůze jsme u auta. Kruh se uzavřel. Sjíždíme do Sondria a přes Morbegno kolem Laga di Como a Laga di Mezzola do Chiavenny, kde nakupujeme sýry a těstoviny. Přejíždíme švýcarské hranice a údolím Bergell pod známými štíty Pizzo Badile a Pizzo Cengalo stoupáme na Passo Maloja (1800 m). Známe to tady již z r. 2014, takže hned míříme do kempu na břehu jezera a stavíme stan. Je to pohodička s krásnými výhledy na surfaře a na okolní kopce. Vaříme torteliny. Pozorujeme otužilce, který se s potěšením noří do asi desetistupňové vody jezera. Při tom pohledu se mnou trochu drbe zimnice. Večer opět prší. Hrajeme karty v týpý.

Statistika: 3,9 km, ↑ 91m, ↓ 517m, 1 hod 14 min 


Středa 28.8.2019  

Dnešní ráno už není tak průzračně jasné jako předešlé dny. Před devátou hodinou odcházíme z kempu. Máme namířeno na kopec Piz Lunghin (2780m), který se tyčí přímo nad Malojou. Jdeme kolem hotelu Palace Maloja, který mi trochu připomíná Bartoňovu přádelnu bavlny v Náchodě embarassed.Hotel Schweizerhaus vypadá mnohem líp. Začínáme stoupat. Nalehko se jde docela dobře. Pod námi je Maloja a vlevo vzadu na obzoru hory Bergellu Pizzo Badile a Pizzo Cengalo. Za prvním zlomem je travnatá plošina, na které se pasou chlupaté rohaté horské krávy. Přes údolí Engadin pozorujeme bílé vrcholy Piz Bernina (4048m) a Piz Roseg (3937m). Škoda, že nejsou lepší podmínky na focení. V jedenáct hodin se před námi objevuje jezero Lägh dal Lunghin (2480m). Toto jezero je zajímavé tím, že jím protéká řeka Inn, jejíž pramen je jen kousek odsud. Vrchol Piz Lunghin je o 300 m výš. O zajímavé stavbičce nad jezerem jsme si původně mysleli, že je to bivak. Je to však plně soběstačný sezónní domeček  - architektonické dílko s fantastickým výhledem, které tady je jen od července do září. Rozdělujeme se. Ondra běží na vrchol a my s Renatou se procházíme kolem jezera a domečku. Ondra toho z vrcholu moc nevidí, zrovna se přihnaly mraky. Pomalu se dáváme na sestup.Ještě lehce svačímeBernina a Roseg jsou teď vidět o něco lépe.Dolů nás žene vidina točeného piva.To si nakonec dáváme ve Schweizerhausu a je to zaručeně jedno z nejdražších piv v životě smile Po návratu do kempu vaříme, odpočíváme a hrajeme karty v týpý.

Statistika: 13 km, ↑ 1160m, ↓ 1030m, 4 hod 20 min

 

Čtvrtek 29.8.2019

V 8 hodin otvírají recepci. Platíme a odjíždíme směrem na Sv.Mořic. Ve vesnici Silvaplana odbočujeme na Julier Pass (2284m) a pak padáme asi 50 km do Churu. V Bregenzu v Mc Donaldu si dáváme pořádnou prasárnu - hamburger s hranolkama a colou  - vynikající smile Pak už mažeme přes Německo domů.


Statistika celkem: 66,4 km, ↑ 5768m, ↓ 4728m, 29 hod 47 min

 


Fotogalerie



 

 

 


autor článku: Jirka
vytvořeno: 7.09.2019 10:47:55
poslení úprava: 19.09.2019 22:43:28