Kamnické Alpy

Kamnické Alpy |
20.07.2009 - 23.07.2009

   Účastníci zájezdu: Renata, Romča, Jirka

Pondělí 20.7.2009

K zastávce v Logarské dolině v Kamnických Alpách ve Slovinsku na cestě k moři nás inspiroval článek v časopisu Lidé&HORY č.4/2007. V 5.15 h vyjíždíme z Náchoda směrem na Znojmo, Vídeň, Graz do Volkermarktu. Dále již po místních komunikacích do Eisenkappelu a nakonec uzoučkou silničkou se serpentinami na Paličevo sedlo, kde je hraniční přechod. Po trochu širší silnici na slovinské straně klesáme do Logarské doliny. Na vjezdu nás hned zkasírují (6Eur) a pak se nám již otevírá krásný pohled na hradbu Kamnických Alp v závěru doliny. Jedeme k Domu planincev (837m), kde na parkovišti necháváme auto. Je 15.45 h a máme najeto 667 km. Vedro snad 30 stupňů a Romča (10) začíná být pěkně protivná. Musíme si sbalit věci na 3 dny. Pro jistotu máme i kus lana, přilby a ferátové sety (kromě přileb jsme nic nepoužili). Kolem 17 hodiny začínáme stoupat bukovým lesem na Koču na Klemenči (1208m). Trvá nám to asi hodinu. U příjemné chatařky si zajednáváme nocleh ve společné noclehárně . Pro členy AV je to za 6 Eur. Na celé chatě jsou kromě nás pouze čtyři maďarští studenti, ale ti mají vlastní pokoj. Protože venku je stále nádherně, kupujeme si pivo a limonádu a na lavičce před chatou hrajeme s Romčou karty a kocháme se výhledem na Ojstricu.(2350m) Kolem 22 hod jdeme spát.

 

Úterý 21.7.2009

Vstáváme v 7 hodin, Snídáme řízky z domova. Pak se loučíme s chatařkou a dáváme se na cestu do sedla Skarje, což je víc než 900 výškových metrů. Cesta vede zpočátku modřínovým lesem až k velkému firnovému poli. S pomocí hůlek ho pomalu překonáváme. Za námi se již otvírá pěkný pohled na Logarskou dolinu. Dál už jsou jenom kameny, občas sněhová pole. Jak se blížíme k sedlu, otvírají se nám další krásné výhledy na hradbu hor v závěru Logarské doliny s nejvyšší Skutou (2532m), na které jsme stáli v r.2006. Krátce po desáté jsme konečně v sedle Skarje (2141m). Směrem na jih nejsou srázy tak hrozné, zato k severu padají do Logarské doliny kolmé kilometrové stěny. Nikde ani živáčka, svačíme. Cesta dál pokračuje po ostrém hřebeni, místy travnatém k vrcholu Baba. Je to nádherné, ale nekonečné, pořád nahoru a dolů. Srázy vpravo budí respekt. Velké stádo kamzíků nalevo pod námi se chladí na sněhu. Na vrchol Planjava (2394m) se musí z hlavní cesty kousek odbočit doprava. Na vrcholu Planjavy stojíme asi ve 12.30. Pohled odtud je opravdu impozantní. Na západě vidíme v dálce i nejvyšší hory Kamnických Alp Grintovec (2558m), Kočnu (2540m) a blíže Skutu (2532m). Na východě Ojstricu (2350m). Pod námi v hloubce Logarská dolina. Z vrcholu se vracíme na křižovatku cest a jdeme po pěkném chodníčku až ke stěně nad Kamnickým sedlem. Tady to začíná být trochu náročnější, cesta je místy jištěná ocelovými lany. Úvazky ale necháváme v batohu. Pod sebou již vidíme cíl dnešní cesty – Kamnšku koču v Kamnickém sedle (1884m). U koči jsme asi ve 14.45 h. Je to taková nepříliš útulná betonová stavba. Chatař je ale opět příjemný a dává nás na 8 lůžkový pokoj, kde jsme sami. Za nocleh platíme 6,5 Euro na osobu (členové AV), Romču nám nepočítá. Dáváme si pivo Union a limonádu a odpočíváme před chatou. Protože je ještě brzo, nechávám holky vegetit kolem chaty a odcházím na vyhlídkový kopec Brana (2252m) nad Kamnickým sedlem. Při nenáročném výstupu mám hezký výhled na Planjavu z druhé strany. Ani se nechce věřit, že jsme tam před pár hodinami byli. Vrchol Brany je kamenito travnatá placka. Grintovec a Skuta jsou odtud zdánlivě blizoučko.Pod sebou mám Kamnické sedlo a celou Logarskou dolinu. Cestou dolů potkávám kozoroha, který ani nebyl moc plachý. Po návratu na chatu chvíli hrajeme s Romčou karty a brzo jdeme spát. Máme toho za dnešní den docela dost.

 

Středa 22.7.2009

Trochu si pospíme, protože dnes není kam pospíchat. Musíme „pouze“ sejít k autu do Logarské doliny. Zprvu jdeme po horském chodníčku , pak začne cesta prudce klesat a je místy jištěná kolíky nebo lanem. Bereme si přilby, protože volných kamenů je kolem dost. Ještě, že nad námi nikdo nejde. Asi za hodinu a půl přicházíme k Frischaufovu domu (1336m). Začíná být pořádné vedro a objevují se i první lidé. Dál cesta vede kolem vodopádu Rinka, což je jeden z nejvyšších vodopádů ve Slovinsku (90m). K úpatí vodopádu vede široká cesta od parkoviště a po ní se v lodičkách šine množství svátečních turistů. Na parkovišti nechávám holky ve stínu a sám nalehko mažu čtyři kilometry pro auto u Domu planincev. Odjíždíme přes Paličevo sedlo a Jezerski vrh do Zg. Jezerska k Planšarskému jezeru. Na bezplatném tábořišti stavíme stan. Cachtáme se v ledovém potoku a relaxujeme. Druhý den ráno odjíždíme k moři do Chorvatska na ostrov Krk.

 

Mapa

Fotogalerie


autor článku: Jirka
vytvořeno: 11.01.2015 14:27:04
poslení úprava: 8.03.2015 18:41:15